12.2.2022
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Kdo půjde do války?

Sdílejte článek:

VLAĎKA ŠPIDLOVÁ

SPIDLOVATak nám americká vláda sdělila, že Putin napadne Ukrajinu. Příští týden. Máme to za pár, lidičky. Ovšem pokud to nepůjde rychle – jedna atomovka a adieu, bude se harašit konvenčními zbraněmi /krásný výraz – konvenční zbraně – takové ty nic moc, že/, a stateční statní hoši celé Ameriky a Evropy půjdou na toho zločinného padoucha Rusa. Přímo to vidím, rázný krok, odhodlaný pohled, sevřené řady a bojová bojovná píseň na rtu. Die Fahne hoch…ježíš, co to píšu…And the Star-Spangled Banner in triumph shall wave má být. Demokracii na Ukrajině si rozvracet nedáme, i kdyby nás to celou Evropu mělo stát.

A teď se naskýtá otázka. Kdo bude tvořit ty sevřené řady neohrožených bojovníků za svobodu, demokracii a prachy? Tak Amerika je jasná, mají armádu. Velkou. Genderově a multikulturně rozmanitou. Klimaticky neutrální. Celý Afghanistán se ještě teď třese při pomyšlení na nedávné americké vítězství. I Německo nemá co řešit. Pluky těhotných tankistek v nových uniformách jsou připraveny, násady na košťata čerstvě natřeny a vyzkoušeny v boji, řady Bundeswehru rozšířeny o muslimské demokratické bojovníky. A předpokládám, že stejně tak jsou na válku natěšené i ostatní členské státy NATO – třeba Chorvatsko.

Ale co my? Někde jsem zahlédla, že naše profesionální armáda je tvořena 25 000 bojechtivými muži a ženami. Nevím, jestli je to čistý počet kanonenfutru nebo jsou tam započítány i síly, zašité v týlu…plus pár pronajatých grippenů a nějaké ty papundeklové pandury….ale s případným posílením bojeschopných jednotek by v téhle republice byl asi dost problém.

Pokud si tak matně vzpomínám, po sametovce se nám tu rozmohl takový, z dnešního pohledu dost neprozřetelný, nešvar. No…v Rusku byl Gorbačov, pak Jelcin, Rusko se nechalo dobrovolně a radostně vykrádat a tak bylo chvíli kamarád, takže je to v tehdejším kontextu pochopitelné, nikdo netušil, že přijde zloduch Putin, že….A tak jsme se vesele obrátili k pacifismu, k velké radosti západních zbrojařských, pochopitelně přátelských, firem zrušili zbrojní průmysl a posléze i povinnou vojenskou prezenční službu. Přátelské bratrské západní zbrojařské firmy nás uznale poplácaly po zádech a promptně obsadily námi uvolněné trhy, a ochranu našeho územíčka jsme nadšeně svěřili do rukou – a zbraní – NATO, jehož jsme se stali věrným a nepochybujícím členem.

Nojo … a teď válka. Naši placení vojíni by taky nemuseli stačit a vláda by byla nucena vyhlásit mobilizaci. A myslím, že tady by nastal problém.

Vojenská povinnost byla zrušena, tuším, někdy kolem roku 2000. Už předtím se to všelijak flákalo, pamatuji zdravotní braty, mladé muže ve vojenském věku, kteří si plnili – jak se tomu říkalo…- náhradní vojnu či tak nějak…prostě a jednoduše, podle mého skromného názoru pořádnou vojnou prošli naposledy chlapci a chlapi, který je dneska mezi čtyřiceti a padesáti lety. A výš. Fotrové a dědkové od rodin, v zavedeném postavení, s vybudovanou kariérou a jistým příjmem, většinou, a možná i prolezlí nejrůznějšími civilizačními a chronickými chorobami… No, možná by si na svá vojenská léta ještě vzpomněli a snad by se nepostříleli při prvních ostrých, ale ta ochota, radost, nadšení a chuť rukovat….

Oproti tomu si dokážu představit, že dnešní mlaďoši, chlapci a dívky, gender je gender, že…by rukovali nadšeně a rádi. Hubou. Místo samopalu vyzbrojeni klávesnicí či mobilem by nepřítele umlátili tweety, lajky, hashtagy a statusy. Místo kulky úderný tweet…no nekup to. Při prvních střelbách by si nejspíš prostřelili vlastní nohu…A při výbuchu granátu by šli stávkovat za klima. Myslíte, že dnešní mládež, tu sluníčkovou, genderově, multikulturně a klimatizačně korektní, podceňuju?

Třeba to bude věkem, třeba nerozumím – a ani nechci rozumět – dnešní době.

Ale vzhledem k tomu věku, kdy už to mám stejně za pár, se docela bavím. Bavím se tím válečným rykem, který se zvedá od Aljašky po Malou i Velkou Fatru. Bavím se tím, jak – řečeno výrazivem školou povinných – jdeme všichni sborem za tím prvním volem. Bavím se tím, jak Rusové sedí doma ve své zemi na zadku a kolem jejich hranic se hystericky rojí “obránci míru, demokracie a západních hodnot”, ochotní bojovat za Ukrajinu do posledního Ukrajince. Bavím se tím, jak západní propaganda dělá psí kusy, aby vybudila v občanech svých zemí válečné běsnění a ochotu umírat…ale za co? Za zájmy pár zpovykaných a znuděných zbohatlíků, za štěkot lokálních ratlíků, kteří se tetelí štěstím, když je páníček za poslušnost podrbe za uchem. A to urážím ratlíky.

Bavím se – a zároveň pláču. Pláču za naše děti. Za naše životy. Za to, co jsme celé lidské bytí budovali. A co má být dílem okamžiku pro radost, moc a peníze několika idiotů, kteří se staví na roveň Bohu, zničeno.

Ještě je snad naděje. Doufejme…

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (23 votes, average: 4,78 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky