Kdo přijde po Bidenovi? A zajímá to někoho?

Jako korunovace Donalda Trumpa vyzněla nominační konference Republikánů ve wisconsinském Milwaukee. Závěru dominovaly symboly chlapáctví a síly ztělesněné vystoupením kultovního zápasníka ve wrestlingu Hulka Hogana, jako by bývalý prezident Trump byl zosobněním energie. Je však jen o tři roky mladší než současný nemohoucí prezident Joe Biden a ani šťastný únik před kulkou atentátníka ho nepřesvědčil o nesmrtelnosti. Proto připravil generační střídání – senátor JD Vance (tak si to Američani píšou), který má Trumpovi sekundovat v Bílém domě, oslaví 2. srpna čtyřicítku.

Joe Biden před volbami 2020 sliboval něco podobného. Označoval se za přechodné řešení a sliboval, že brzy ustoupí o generaci mladší viceprezidentce Kamale Harrisové. Jeho role se měla naplnit tím, že zabrání volbě Donalda Trumpa. A samozřejmě taky volbě Bernieho Sanderse na straně Demokratů, který byl po prvních dvou primárkách jasně v čele. Dnes už Sanders zapomněl na volební příkoří, když v Illinois vytáhli trik s nekonečným přepočítáváním hlasů, aby jeho porážka Bidena neinspirovala voliče v dalších státech. A Biden mezitím taky na mnohé zapomněl, bohužel i na sliby, že funkci předá mladším.

Jenže když je teď o Bidenovi jasné, že na to prezidentování opravdu nestačí, začíná se zpochybňovat i jeho prvotní výběr, protože Harrisová byla ve funkci neviditelná. Pozoruhodné je, že viceprezidentka má přesto lepší volební preference (44 %) než její boss (38 %). Ani to však není žádná sláva. Komentáře spřátelených médií vytahují její přednosti, jako jsou zkušenosti z Bílého domu nebo z práce okresní prokurátorky, ministryně spravedlnosti a senátorky za Kalifornii. Lidi si však více všímají toho, co dělá teď, než co dělala dříve.

V domovském státě má Harrisová silného soupeře, kterým je populární guvernér Gavin Newsom. Z Kalifornie se stala za jeho vlády levičácká výspa USA. Newsom je mnohými považován za nejvážnějšího alternativního kandidáta, pokud Biden odstoupí. Nepadá však v úvahu, že by vyhráli oba, tedy že jeden by chtěl být na známkách a druhý aspoň jako viceprezident. Dva Kaliforňany by federace nezkousla. Pokud by tedy chtěl Biden v závěru ještě pomoci Kamile, musel by se teď hned vzdát i prezidentské funkce. Harrisová by se stala prezidentkou, srpnová nominační konference Demokratů by neměla na vybranou a Newsom by vypadl ze hry.

Mezi Demokraty na Středozápadě je zase populární guvernérka Gretchen Whitmerová ze státu Michigan, o které se mezi znalci říká, že v každém případě zkusí svoji šanci o jedny volby dál, hned v těch prezidentských 2028. Uspěla v dřeňových sporech, kde jde o otázku víry – za její vlády se v Michiganu uvolnila potratová legislativa a zpřísnilo držení zbraní. Ale je tu taky Bidenův ministr dopravy Pete Buttigieg, který kandidoval v primárkách 2020 proti Bidenovi, pak se stal členem vlády a jejím neformálním mluvčím a ve funkci získal pověst obratného hasiče krizí.

Kandidátů na demokratickou nominaci by se tedy našlo víc, ale napřed by se musel obejít problém, že na nominační konferenci přijedou 4000 volitelů s mandátem z primárek, kde vyhrával Biden. Pokud by Biden sám ustoupil, je to řešitelné, ale pokud to byla jen strana, kdo změnil názor, vzniká problém, na který teď hrají Republikáni. Poukazují na ohrožení demokracie, pokud by se něco změnilo za zády voličů. Neradi by přišli o slabého soupeře, jehož preference se hroutí před očima.

Se střídáním na špici demokratického peletonu je tedy složité – ale je otázka, koho ještě může zajímat, jak to dopadne. Výhra Donalda Trumpa v listopadových prezidentských volbách se zdá být docela jistá, samozřejmě s výhradou, že vedle voličů jsou tu ještě střelci. Chybí věrohodné vysvětlení, proč tajná služba reagovala na přítomnost atentátníka na Trumpově mítinku v Boulderu až poté, co zazněly výstřely.

Zato politický dostřel zásadní změny, ke které se Spojené státy v příštím roce chystají, míří až k nám. Docela zajímavá byla konfrontace názorů na maďarského premiéra Viktora Orbána, který je teď v čele evropského předsednictví. Jeho pokus o zprostředkování mírového jednání o Ukrajině pobouřil staronovou předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou a označila to za čirý apeasement, čili ústup agresoru. Ale Donald Trump to vidí zcela jinak a ve své řeči na závěr nominační konference v Milwaukee označil Orbána za silného chlapa.

V zimní sezóně maškarních plesů tak můžeme čekat nejrůznější veselé výměny masek, ze šklebivek na jásavky a naopak. S válkou na Ukrajině to asi půjde nejrychleji. Trump je obchodník a vidí tam náklady bez šancí na výnos. Jeho „Amerika na prvním místě“ však může znamenat i Evropa na tom posledním. Přínos očekávané změny v USA proto může spočívat hlavně v tom, že konečně začneme myslet vlastní hlavou.

Zbyněk Fiala