28.10.2019
Redakce
0
Kategorie: Multikulturní soužití

Jsou Cikáni z osad opravdu odkázáni na krádeže slepic a brambor?

Sdílejte článek:

ŠTEFAN SURMÁNEK

V jednom ze svých vyjádření místopředsedkyně Progresivního Slovenska (PS) Irena Biháriová v obhajobě a omlouvání aktivit svých cikánských spoluobčanů, žijících převážně v zaostalých osadách, zašla tak daleko, že je vykresluje jako v podstatě bezmocné lidí , kteří, i přes plnohodnotné sociální zabezpečení a pobírání finančních a materiálních prostředků poskytovaných v rámci realizace politiky “pozitivní diskriminace”, jsou nuceni živit se i drobnými krádežemi . V souvislosti s tím si klade otázku, “proč jsou u nás enklávy, ve kterých se žije hůř než v subsaharské Africe”, a “proč lidé v nich žijící (má na mysli hlavně cikánské osadníky – Š.S) jsou odkázáni krást slepice a brambory “.

Je možné souhlasit s názorem, že hlavně obyvatelé cikánských osad patří k těm nejméně socializovaným a slabě integrovaným cikánským komunitám, a že i přes poměrně štědré sociální pomoci ze strany státu se zařazují k nejpotřebnějším vrstvám naší společnosti. Pravdou je, že mnozí z nich žijí na hranici chudoby, ale to platí i pro velkou část zodpovědně se chovající starobních důchodců, kteří po zaplacení všech poplatků a uhrazení nezbytných výdajů jsou na tom finančně často hůř, než velká část cikánských osadníků. Ale, na rozdíl od obyvatel těchto osad to pro ně není a ani nemůže být důvod, aby si ke svému důchodu začali přilepšovat pácháním drobné kriminality.

Nikdo nepochybuje o tom, že finanční, sociální, vzdělanostní, zdravotní situace drtivé většiny příslušníků cikánských komunit je špatná a  alarmující. Kde hledat příčiny tohoto stavu, kdo za to může, že se tito lidé, i přes celá desetiletí poskytované nadstandardní podpory ze strany státních a samosprávných orgánů ocitli v takovém postavení, v jakém se nacházejí? 

Těch příčin je několik, avšak na rozdíl od mnohočetných lidskoprávních aktivistů, ochránců a obhájců cikánského obyvatelstva, I. Biháriovou počínaje a “cikánským ombudsmanem” Á. Ravaszem konče, si myslím, že tou hlavní příčinou špatného postavení většiny cikánských komunit je nízká míra vstřícnosti z jejich strany, jejich nezájem a neochota využívat (ne zneužívat) nabízenou podporu ve smyslu aktivního a odpovědného přístupu ke zlepšení své situace a svého postavení cestou racionálního (odpovědného) zhodnocování těch finančních zdrojů a mnohočetných materiálních benefitů, které v rámci politiky “pozitivní diskriminace” směřovaly a nadále směřují do prostředí cikánských komunit. 

Jinak řečeno, tím hlavním a nezbytným předpokladem zlepšení své situace a postavení je chápání a realizace tohoto procesu jako procesu oboustranného, ve kterém nezastupitelnou roli musí hrát i samotní příslušníci cikánského obyvatelstva, což však většina z nich odmítá akceptovat. Není možné jen žádat, požadovat, nastavovat ruce a čekat, kdo nám co dá. A v případě, že nedostanou to, co požadují a na co, podle jejich přesvědčení mají nezpochybnitelné právo, tak jsou diskriminováni a ocitají se v postavení obětí intolerance a nenávisti většinového obyvatelstva vůči nim.

Je velmi snadné a v podstatě i pohodlnější přenášet vinu za naši domnělou diskriminaci na ty druhé. Je to ukázka toho, jak snadné je dojít k zjednodušeným a neobjektivním závěrům, jak snadné je určit viníky a zároveň přenést vinu na ramena jiných. Do určité míry to pak ospravedlňuje náš neúspěch, naši nezodpovědnost, naše zaostávání, naši chudobu a náš pasivní přístup k řešení svých problémů. V konečném důsledku to z nás dělá nevinné oběti rasismu, oběti proticikánských nálad, oběti diskriminace a etnické nesnášenlivosti.

Bohužel takový, zvláště po roce 1989 ještě intenzivněji a masovější prosazovaný přístup k cikánskému obyvatelstvu jako k obětem , se stal základem a určujícím faktorem tvorby politiky státní podpory této skupině lidí. Od jejich ztotožnění s oběťmi je už jen krok k  hledání viníka , resp. viníky , kterými jsou , jako pravidlo občanské složky společnosti , stát , právní systém , vedení obecních a  městských samospráv , zaměstnavatelé apod. Uznat a ztotožnit se s kolektivní vinou (jak to dnes dělají mnohé lidskoprávní organizace mimovládky a sociální snílci typu I. Biháriovej), za špatnou sociální, ekonomickou, vzdělanostní a kulturní situaci velké části cikánského obyvatelstva, znamená přebírat na sebe podstatnou míru odpovědnosti za tento stav, což následně legitimizuje jejich požadavky na vstřícné chování vůči nim a na získání “odškodnění” ve formě poskytování nadstandardních práv a nezasloužené sociální pomoci.

Vycházeje z vyjádření zástupců Progresivního Slovenska / Spolu, jakož i z obsahu jejich volebního programu pod názvem Bod zlomu hrozí reálné nebezpečí, že tito lidé, spolu se svými politickými spojenci, v případě jejich vítězství v nadcházejících volbách do NR SR a následném získání parlamentní většiny budou ochotni přijmout takové legislativní kroky, které ještě více rozšíří státní sociální pomoc pro neustále rostoucí počet obyvatel cikánských osad a usedlostí. Vycházeje z jejich naivního, zidealizovaného a neobjektivního pohledu na stav a aktivity cikánských komunit, nelze vyloučit ani to, že jejich snaha pomoci těmto obyvatelům může vyústit do přijetí takové zákonné normy, která cikánským asociálům zabezpečí trestněprávní imunitu vztahující se na páchání drobné kriminální činnosti.

Na rozdíl od takových pomýlených názorů a nezodpovědného přístupu k řešení cikánské kriminality, jakou nám předkládá I. Biháriová a ve svém volebním programu i koalice Progresivní Slovensko / Spolu, KDU Naše Slovensko z celého komplexu opatření směřujících do oblasti snížení nesrovnalostí části cikánského obyvatelstva navrhuji důsledně a nekompromisně postihovat každé porušení zákona cestou provádění politiky “nulové tolerance”, a to bez ohledu na to, zda jde o drobnou, přestupkovou nebo násilnou trestnou činnost. 

Pokud budeme tolerovat páchání méně závažných provinění, které zvykneme označovat jako “drobná”, resp. “Otravující kriminalita” (krádeže, obtěžování, vyhrožování, znečišťování životního prostředí apod.), pro kterou má I. Biháriová pochopení, a kterou tato představitelka Progresivního Slovenska považuje omluvitelnou “nutnost” a způsob přežití velké části cikánského obyvatelstva, nutně to u pachatelů trestné činnosti povede k přesvědčení o jejich trestněprávní nepostižitelnosti, což v právním státě je nepřípustné a  neakceptovatelné. 

Nikdo v této společnosti si nesmí myslet a chovat se tak, jakoby pro něj zákony neplatily, resp. jakoby se na něj vztahovala přestupková a trestněprávní imunita. V případě, že v této oblasti připustíme výjimky pro určité skupiny obyvatelstva, bude to znamenat porušení jednoho ze základních principů právního státu – rovnosti všech subjektů před zákonem. A to je něco, proti čemu LS Naše Slovensko bude vždy a za každých okolností nekompromisně vystupovat.

 

Autor: PhDr. Štefan Surmánek, CSc.

 
Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (25 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky