Ještě v srpnu prezident Pavel tvrdil, že sestavování vlády nechce protahovat

Při rozhovoru, který současný prezident republiky poskytl dne 20. srpna 2025 ČTK, odpověděl Petr Pavel na otázku ohledně sestavování vlády po říjnových sněmovních volbách slovy: „Jsem připraven v žádném případě to neprotahovat, neklást žádné předběžné podmínky, ale hned po volbách začít jednat.“ Načež ještě dodal: „Jak jsem zaznamenal z prohlášení představitelů nejsilnějších politických stran, tak všechny mají zájem na tom, aby nějaká forma vlády vznikla co nejrychleji, aby se mohly pustit do práce. Já tomu rozhodně nebudu nějak překážet, abych to zdržoval,“(viz odkaz zde).

Jaká je však takřka po dvou měsících od skončení sněmovních voleb, které proběhly 3. a 4. října, realita? Jak asi všichni, kdo sledují politiku aspoň okrajově (a nejsou z ní ještě úplně otráveni) vědí, prezident Pavel dosud nikoho nejmenoval premiérem, přestože se s předsedou strany, která pesvědčivým způsobem volby vyhrála a navíc brzy po volbách dojednala vládní koalici tří stran, které mají v Poslanecké sněmovně pohodlnou většinu 108 hlasů, několikrát setkal.

Z výše citovaných slov, pronesených letos v srpnu, pak prezident republiky splnil pouze to, že hned po volbách začne jednat. Petr Pavel se skutečně již den po říjnových volbách postupně sešel s představeli všech šesti politických subjektů, které se dostaly do Poslanecké sněmovny. Že však rychle pozapomněl na to, že nehodlá jednání o nové vládě zbytečně protahovat, je patrné z řady jeho následných kroků.

1) Prezident svolal zasedání nové Poslanecké sněmovny až na 3. listopadu, tedy na nejzažší možný termín. Dle Ústavy České republiky je totiž hlava státu povinna svolat ustavující sněmovní schůzi nejpozději 30. den po volbách.

2) Přestože již pár dnů po volbách ANO, SPD a Motoristé prakticky dohodly novou vládní koalici (zatímco Spolu, STAN a Pirátská strana zopakovaly, že s hnutím ANO na vládní úrovni žádným způsobem spolupracovat nehodlají), Petr Pavel ve svých vyjádřeních pro média 9. října mluvil o tom, že proces vzniku vlády není možné uspěchat a zdůrazňoval, že v této souvislosti bude pro něj klíčové zachování zakotvení Česka v Evropské unii a NATO (viz například odkaz zde).

3) Byť se mu záhy na to dostalo ujištění, že stranou SPD před volbami slibované referendum o vystoupení z EU či NATO v programu nově vznikající vládní koalice nebude, prezident až 27. října pověřil Andreje Babiše jednáním o sestavením vlády (které již bylo v tu dobu prakticky hotové).

4) Byť Petr Pavel v srpnu mluvil o tom, že si nehodlá klást žádné předběžné podmínky, nyní po Andreji Babišovi opakovaně požaduje, aby před svým jmenováním premiérem veřejně vysvětlil, jak chce vyřešit svůj možný střet zájmů, související s jeho vlastnictvím holdingu Agrofert. Navíc si od něj dopředu vyžádal seznam možných ministrů budoucí vlády, byť Babiš dosud premiérem jmenován nebyl.

5) Prezident se dokonce pokoušel zasahovat do programového prohlášení vlády, když při schůzce s Andrejem Babišem 12. listopadu vyslovil požadavek, aby vznikající vláda zařadila do programového prohlášení postoj k ruské agresi na Ukrajině a svůj závazek k NATO (viz odkaz zde). Což však bylo zejména zástupci Motoristů a SPD rázně odmítnuto.

Ústava České republiky bohužel ve svém Článku 68 mluví pouze o tom, že prezident republiky jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů. Neříká se v ní nic o tom, v jaké době po volbách tak musí učinit, ani nic o tom, v jakých případech může návrh předsedy vlády odmítnout. Faktem nicméně je, že ze všech čtyř dosavadních prezidentů v samostatné historii České republiky je v rozporu se svým srpnovým prohlášením Petr Pavel ten nejvíc aktivistický.

Proto by mě zajímalo, kolik prohlášení ohledně podání kompetenční žaloby na prezidenta k Ústavní soudu, případně kolik protestních demonstrací Milionu chvilek pro demokracii bychom již měli za sebou, pokud by stejně aktivistický jako stávající prezident byl jeho hradní předchůdce Miloš Zeman.