Izrael v ohrožení: Nepřátelé zahraniční i domácí

Několik izraelských politiků nevinilo z jejich smrti Hamás, ale místo toho se – stejně jako mnoho jiných v Izraeli i mimo něj – pokusili obvinit z jejich smrti premiéra Benjamina Netanjahua.

Bývalý premiér Ja’ir Lapid řekl: „Netanjahu a ‚kabinet smrti‘ se rozhodli, že unesené nezachrání… Takto to nemůže dál pokračovat,“ a vyzval ke generální stávce. Poslal dopis předsedovi Knesetu Amirovi Ohanovi a řekl: „Jejich smrti se dalo zabránit. Bylo možné dosáhnout dohody.“ Ano, bylo možné dosáhnout dohody – Izrael by se ale musel vzdát.

„Rukojmí,“ řekl bývalý člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc, „se musí vrátit domů, a to i za velmi vysokou cenu.“

Kancelář předsedy vlády suše odpověděla: „Kdokoliv nepřispívá k vítězství a návratu našich rukojmí, tak by udělal nejlépe, kdyby se nám nepletl do cesty.“

Mnoho izraelských novinářů – pravděpodobně ve snaze se jej zbavit – Netanjahua také obvinilo ze zodpovědnosti za vraždy spáchané Hamásem.

Organizace Hostage and Missing Families Forum zastupující většinu rodin unesených rukojmí vydala prohlášení: „Nebýt politických manévrů a výmluv, byli by unesení, o jejichž smrti jsme se dozvěděli dnes ráno, pravděpodobně naživu.“

Generální stávku zorganizoval největší izraelský odborový svaz Histadrut. Generální stávka proběhla 2. září a v celém Izraeli vyšly do ulic desítky tisíc protestujících a požadovaly okamžité příměří.

Netanjahu na svoji obranu prohlásil: „Nikdo není více odhodlán osvobodit rukojmí než já. Ale nikdo mi nebude kázat. Ten, kdo vraždí rukojmí, s námi žádnou dohodu uzavřít nechce.“

Ačkoliv jeho vláda jako celek Netanjahuovo rozhodnutí podpořila, tak ministr obrany Jo’av Galant také velmi diskutabilně prohlásil, že podmínky pro dohodu byly splněny. Prohlásil, že pokud by IDF Pásmo Gazy opustily, tak by se vždy později mohly vrátit. Jakmile se však Izrael z Pásma Gazy stáhne, tak cena, kterou by musel zaplatit v životech svých vojáků, a mezinárodní tlak by učinily návrat nemožným.

Nikdo nezpochybňuje, že rukojmí trpí a že trpí i jejich rodiny. Je pochopitelné, že jejich rodiny kladou přežití svých blízkých na první místo.

Naslouchání falešným prohlášením nezodpovědných politiků však již omluvitelné není.

Hamás je genocidní organizace. Vůdci Hamásu – budiž jim to přičteno ke cti – se svým úmyslem vymazat Izrael z mapy a vyvraždit Židy nijak netají. Nikdy neskrývali, kdo jsou a čeho chtějí dosáhnout. A přesto tomu Západ nechce věřit.

Barbarství masakru 7. října 2023 znovu ukázalo, že pro Hamás nemají životy ostatních lidí žádnou hodnotu – ani Židů, ani Palestinců. Hamás střílí jak po Palestincích, kteří se snaží uprchnout do bezpečí, tak i po těch, kteří se snaží dostat k pro ně určené humanitární pomoci. Hamás pak obviňuje Izrael z „civilních obětí“ a Evropané tuto jím šířenou lež šťastně papouškují.

Když se Izraelci dožadují propuštění svých rukojmí, tak bohužel jen dávají Hamásu najevo, jaký trumf má v rukou – takže cena tohoto trumfu stoupá. Pokud se rodinám rukojmí podaří vystrnadit Netanjahua z úřadu, tak to Hamásu jedině prospěje: Netanjahu by byl pravděpodobně nahrazen „mírovou“ koalicí, která by Hamásu udělala masivní ústupky a umožnila mu zůstat u moci.

Administrativa Joea Bidena a Kamaly Harris si, zdá se, také přeje, aby Hamás zůstal u moci, protože si to přejí patroni Hamásu – Írán a Katar (údajný spojenec USA).

Obamova administrativa přišla s představou, že silný Írán by na Blízkém východě mohl „vyrovnat“ vliv Saúdské Arábie. Jakkoliv není Saúdská Arábie dokonalá, tak se nikdy nepokusila obsadit své sousedy. Podle bývalého ředitele amerických tajných služeb Johna Ratcliffa se Írán díky politice Bidenovy administrativy změnil ze státu, který neměl peníze pro své proxy milice, na válečný stroj, který má k dispozici více než 300 miliard dolarů, Odmítání Bidenovy administrativy posílit sankce proti Íránu umožnilo íránskému režimu prostřednictvím jeho proxy spojenců (Hamásu, Hizballáhu a Hútíů) zahájit válku s Izraelem, pokročit dál ve vývoji jaderných zbraní a jen od října 2023 více než 160krát zaútočit na americké vojáky, pravděpodobně ve snaze je vyhnat z regionu.

Tisková agentura Associated Press mezitím z Pásma Gazy ohlásila: „Sinvár chce ukončit válku – ale pouze za jeho podmínek.“ Tyto podmínky zahrnují úplné stažení Izraele z Pásma Gazy, včetně Filadelfského koridoru nacházejícího se podél hranice mezi Egyptem a Pásmem Gazy. Právě tam se nacházejí obrovské přeshraniční podzemní tunely, které by umožnily přepravit Hamásu nové zbraně do Pásma Gazy a vůdci Hamásu Jahjá Sinvárovi by umožnily uniknout na Sinajský poloostrov i se zbývajícími izraelskými rukojmími v závěsu.

V srpnu Sinvár údajně podmiňoval „uzavření dohody ušetřením jeho života. Když mu Izraelci nabídli výměnou za rukojmí bezpečný odchod, tak jejich nabídku odmítl.

Ředitel americké neziskové organizace Met Council David Greenfield napsal: „Chce, aby se všichni kromě něj stali mučedníky.“ Nyní se zdá, že chce znovu jednat, ale pouze za podmínky, že se ho Izraelci během vyjednávání nepokusí zabít.

Pro Hamás a Sinvára je zásadní podmínkou zůstat u moci, aby mohl na Izrael „znovu a znovu útočit, dokud nebude Izrael zničen,“ jak řekl jeden z vedoucích představitelů Hamásu Ghází Hamad.

Bidenovou administrativou nově vybraný izraelský premiér, který by nahradil Netanjahua, by pravděpodobně souhlasil s americkými požadavky na zřízení suverénního teroristického státu v Pásmu Gazy, z něhož by Hamás pokračoval v útocích na Izrael, dokud by jej nezničil. Nový premiér nainstalovaný Bidenem by také souhlasil s tím, že Írán může mít tolik jaderných zbraní, kolik se mu zlíbí. Po zničení Izraele, který íránský bývalý prezident Ali Akbar Hášemí Rafsandžání nazval „státem jedné bomby,“ by se pak Írán mohl pokusit o převzetí svých sousedů bohatých na ropu – Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů.

Zdá se, že všichni izraelští opoziční lídři, novináři, odboráři a mnoho vyšších bezpečnostních úředníků leze do pasti, kterou na ně Hamás nastražil: podporují demonstrace požadující nové volby, aby se zbavili Netanjahua, a dosazení americké loutky – to je řešení vyhovující teroristickému palestinskému státu, Hamásu, který by v Pásmu Gazy zůstal u moci, i jaderně vyzbrojenému Íránu.

Po nesmírném izraelském vojenském tlaku vyměnil Hamás v listopadu 2023 několik desítek rukojmí, většinou žen a dětí za stovky palestinských teroristů uvězněných v Izraeli, aby získal čtyřdenní příměří.

Zbývajících 101 rukojmí, z nichž je 31 již údajně mrtvých, je pro Hamás bohužel prostředkem k tomu, aby získal více – úplné stažení Izraele z Pásma Gazy, propuštění stovek arabských teroristů připravených znovu vraždit, a ach ještě jednu podmínku: Sinvár chce bezpečný průchod z Pásma Gazy a záruku, že nebude zabit při vyjednávání, a samozřejmě ani po něm.

A nezapomeňte, že Hamás nikdy nenabídl propuštění všech rukojmí, vždy nabídl, že jich propustí jen pár, živých nebo mrtvých. Sinvár se bezpochyby bude snažit vyjednávat tak dlouho, jak jen bude moci – například odmítá poskytnout jména živých rukojmí. Bude si chtít ponechat co nejvíce rukojmí, co nejdéle, koupí si tak čas pro Hamás, aby se mohl doplnit a přeskupit.

Hamás měsíce odmítal jakoukoliv dohodu a z neuzavření dohody obviňoval Netanjahua. V červenci pomohla Hamásu i Bidenova administrativa, která Netanjahua potupila na letišti ve Washingtonu a stejně tak při jeho projevu v americkém Kongresu. Tyto urážky u Hamásu evidentně vzbudily dojem, že USA už mají Netanjahua dost, že má vítězství na dosah a že Íránu i jeho proxy spojencům se stačí jen posadit a čekat.

Hamás měsíce odmítal každou dohodu: jeho vůdci si zřejmě mysleli, že tlak vytvořený Bidenovou administrativou na Netanjahua a jeho vládu za ně vyhrál válku. Hamás také viděl, že zavraždění rukojmí vyvolalo ještě větší tlak na Izrael, aby se vzdal.

Netanjahu se demonstranty protestující proti jeho vládě pokusil varovat:

„Žádáte nás, abychom udělali ústupky? Jaký vzkaz to vysílá Hamásu? Vzkaz zní: ‚Zabijte další rukojmí, zavražděte další rukojmí! Získáte více ústupků! Mezinárodní tlak musí být zaměřen na tyto vrahy, na Hamás, ne na Izrael.'“

Bidenova administrativa ve snaze Benjamina Netanjahua sesadit již od jeho zvolení premiérem před dvěma lety financovala izraelské protivládní protesty. Již krátce po invazi Hamásu 7. října 2023 Bidenova administrativa neustále tlačila Izrael k ústupkům a zadržovala a zpomalovala dodávky zbraní, ale na Hamás, Írán ani na hlavního dárce všech islámských teroristických skupin Katar nikdy nevyvinula ani ten nejmenší tlak.

Současnou strategii Hamásu potvrzuje i dokument adresovaný vůdci Hamásu Jahjá Sinvárovi nalezený v jeho počítači, který byl publikovaný německým deníkem Bild: „Tlak na nepřátelskou vládu“ je potřeba zvýšit. Dokument také potvrzuje, že Hamás chce dosáhnout nejen celkového stažení izraelské armády z Pásma Gazy, ale že stažení musí být trvalé. Lze předpokládat, že Hamás si je vědom toho, že si to přeje Bidenova administrativa.

Pásmo Gazy by se pak mohlo znovu po zuby ozbrojit a Hamás by se mohl chlubit, že je jedinou organizací, která kdy „porazila“ Izrael. V očích všech ostatních teroristických skupin by pak pověst Hamásu raketově vzrostla.

Mezitím se Írán, zdá se, připravuje na ovládnutí Súdánu. Tím by se dokončil íránský „Ohnivý kruh“ – obklíčení Izraele na více frontách.

Hizballáh, který má k dispozici mnohem více zbraní než Hamás a mnoho z nich je přesně naváděných, odpálil na Izrael od 8. října 2023 tisíce raket, řízených střel a útočných dronů (zde, zde a zde). Bidenova administrativa místo vznášení požadavků na ty, kteří tento konflikt vyvolali – to je na Írán, Katar, Hamás, Hizballáh, Palestinský islámský džihád a Hútíe – naléhala na Izrael, aby se vzdal části svého území a plynového pole ve Středozemním moři ve prospěch Libanonu, aby „uspokojila Írán na úkor Izraele“.

Izrael zlikvidoval téměř všechny vůdce Hizballáhu, včetně Hasana Nasralláha a jeho dvou nejpravděpodobnějších nástupců a zničil nespočet skladů a odpalovačů raket. Schopnosti Hizballáhu jsou výrazně redukovány, ale stále je nebezpečný. Zhruba 80 000 Izraelců se stále nemůže vrátit do svých domovů v Galilei.

Na Západním břehu Jordánu již měsíce sílí nepokoje. Izraelská armáda provedla masivní protiteroristické operace v Dženínu, Náblusu, Tulkarmu a dalších městech. Ministr zahraničí Jisra’el Kac již v srpnu prohlásil, že „Írán se na Západním břehu Jordánu snaží zřídit východní teroristickou frontu proti Izraeli pašováním zbraní z Jordánska a financováním teroristů.“

1. října Írán podruhé zaútočil na Izrael přímo ze svého území – odpálil salvu nejméně 181 balistických raket, mnoho z nich bylo sestřeleno. Íránský režim se nevzdal svých plánů na „smrt Izraeli„. Íránský program jaderných zbraní se blíží průlomu.

Íránem podporovaní jemenští Hútíové na Izrael nadále odpalují rakety a posílají útočné drony. Izrael 29. září opět v odvetě zaútočil na jemenský přístav Hudajda.

Volby v USA budou už za pár týdnů. Zdá se, že politika sledovaná Bidenovou administrativou upřednostňuje Hamás a Írán. Zpočátku Bidenova administrativa pomohla Izraeli, poté se ale Hamás, který válku vyvolal, začal stavět do role oběti a USA, s ohledem na příznivce Hamásu a odpůrce Izraele mezi voliči amerického Středozápadu zpomalily dodávky zbraní a některé zbraně Izraeli dokonce odmítly dodat.

Dnes vidíme, že dřívější rázný útok Izraele mohl Hamás přimět k tomu, aby propustil více rukojmí a mohl zachránit mnoho životů – izraelských i palestinských. Tím, že Bidenova administrativa umožňuje Íránu získávat desítky miliard dolarů z Kataru a USA, nese určitou odpovědnost za činy Hamásu, včetně masakru 7. října, a od roku 2021 i za zvýšené financování Hizballáhu a Hútíů Íránem.

A může být hůře. Bidenova administrativa oznámila, že pošle Libanonu dalších 157 milionů dolarů „humanitární pomoci“. V řeči Hizballáhu to znamená peníze na více zbraní, kterými zaútočí na Izrael. Opravdu si někdo myslí, že z těchto peněz zbědovaní Libanonci uvidí jediný cent? Finanční dary Bidenovy administrativy pro válečné úsilí Hizballáhu tímto dosáhnou celkové výše 385 milionů dolarů – všechny tyto peníze budou určitě použity k útoku na Izrael.

V USA mezitím došly peníze Federální agentuře pro krizové řízení (FEMA, Federal Emergency Management Agency), která má pro oběti hurikánů Helene a Milton k dispozici jen 20 milionů dolarů. Pomoc Bílého domu lidem postiženým hurikánem Helene, z nichž někteří ztratili všechno, vypadá takto:

„Asistence FEMA na Floridě a v Severní a Jižní Karolíně může zahrnovat jednorázovou pomoc ve výši 750 dolarů na základní položky, jako je jídlo, voda, kojenecká výživa a další nouzové zásoby. Když zaregistrují žádost o pomoc při katastrofě, tak mohou získat i finanční pomoc na opravu domů poškozených bouří, náhradu za ztracený osobní majetek a pomoc při nalezení dočasného bydlení.“

Jak se však mají rodiny přihlásit o pomoc, když nejde elektřina a nefungují ani komunikační systémy? Když se Elon Musk velkoryse pokusil do postižených oblastí dodat terminály Starlink, tak se americká vláda nejdříve pokusila dodávku terminálů zablokovat. 2. října ministr vnitřní bezpečnosti Alejandro Mayorkas varoval, že FEMA „nemá dost peněz na to, aby vydržela sezónu hurikánů.“

Kam se všechny její peníze poděly? Tisková mluvčí Bílého domu Karine Jean Pierre v roce 2022 řekla, že FEMA významnou část svého rozpočtu poskytuje nevládním organizacím na stravu a ubytování ilegálních imigrantů. Naštěstí má Bidenova administrativa stále ještě k dispozici 157 milionů dolarů určených pro Libanon ovládaný Hizballáhem.

Po íránském raketovém útoku na Izrael z 1. října prezident Joe Biden řekl: „Spojené státy plně, plně, plně podporují Izrael“ – ale dodal, že Izrael musí k odvetě přistoupit přiměřeně a postavil se proti izraelskému útoku na íránská jaderná zařízení.

Viceprezidentka Kamala Harris opakovaně vyzvala k uzavření rychlého příměří v Pásmu Gazy – což by zajistilo přežití Hamásu – a uvedla, že „dvoustátní řešení je jedinou cestou vpřed“ – což by bezpochyby vedlo ke vzniku teroristického palestinského státu.

Během protestů na podporu Hamásu, které loni na jaře proběhly na amerických univerzitách, Kamala Harris časopisu The Nation řekla, že protestující ukázali „lidské emoce odpovídající situaci v Pásmu Gazy“. Tím, že se rozhodla nebýt v Kongresu při Netanjahuově projevu, signalizovala Hamásu, Kataru i Íránu, na čí straně je. Další den se setkala s Netanjahuem a poté uspořádala protiizraelsky laděnou tiskovou konferenci, na níž zopakovala lživé tvrzení Hamásu o hladovění Gazanů. Sklady Hamásu v Pásmu Gazy jsou ve skutečnosti plné. V Pásmu Gazy hladoví pouze izraelští rukojmí.

Ohledně Íránu byly názory Kamaly Harris většinou v souladu s postoji Bidenovy administrativy, ale 7. října řekla, že za největšího amerického nepřítele považuje Írán a ne Čínu, neřekla však, jak by to chtěla řešit. Pokud Harris vyhraje 5. listopadu volby – což je stále možné – tak na základě jejího chování k Netanjahuovi a podle lidí, jimiž se obklopila, můžeme předpokládat, že by politika její administrativy byla podobná nebo možná ještě horší než politika Bidenovy administrativy.

Poté, co Biden řekl, že by nepodpořil izraelský útok na íránská jaderná zařízení, reagoval na jeho vyjádření bývalý prezident Donald Trump – označovaný jako „nejvíce proizraelský prezident v americké historii“ – takto:

„Reportéři se Bidena zeptali: ‚Co si myslíte o Íránu? Zaútočil byste na Írán?‘ A on řekl: ‚Ne dokud nezaútočí jadernými zbraněmi.'“

„To je ale věc, kterou chcete zasáhnout. Nemám pravdu? Podle mě to pochopil špatně, v tomto případě bychom měli zaútočit my. Jaderné zbraně jsou dnes největším rizikem. Správně měl odpovědět takto: ‚Nejprve zasáhněte jaderné zbraně a až pak si dělejte starosti se zbytkem.'“

Většina evropských lídrů je proti Izraeli. Na jedné straně prohlašují: „Budeme samozřejmě dále bránit právo Izraele na obranu,“ na druhé straně ale třeba britský premiér Keith Starmer nedávno rozhodl zmrazit dodávky zbraní do Izraele.

Francouzský prezident Emmanuel Macron zase vyjádřil svůj šok a rozhořčení nad smrtí izraelských rukojmí, ale okamžitě dodal, že „vzhledem ke katastrofálnímu lidskému utrpení je potřeba v Pásmu Gazy okamžitě uzavřít příměří,“ bez ohledu na to, co by to de facto znamenalo.

Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Josep Borrell 10. září prohlásil, že izraelské akce v Pásmu Gazy byly „masivním porušením lidských práv“. O zavražděných ani o Hamásem dosud zadržovaných izraelských rukojmích ale neřekl ani slovo.

I když evropští vůdci útok Íránu na Izrael odsoudili, tak zároveň vyzvali k příměří – to je způsob, jak říct Izraeli, aby se zřekl odvetného útoku.

Mezinárodní soudní dvůr nedávno oznámil, že „potřebuje více času“, aby našel porušení lidských práv v „nejmorálnější armádě v historii„. Zdá se, že Mezinárodní soudní dvůr doufá, že pokud bude čekat dostatečně dlouho, tak se může něco objevit.

Mohl ale Izrael vůbec někdy počítat s jakoukoliv podporou OSN a Evropy? Většina evropských zemí usilovně podkopává pozici Izraele již celá desetiletí. Běžte se projet autem na jih od Jeruzaléma a uvidíte více než 5 500 ilegálních arabských staveb postavených na izraelské půdě – mnohé s informačními tabulkami prozrazujícími, že byly postaveny s finanční podporou EU. Členské země EU nikdy nepřestaly obchodovat s Íránem a ani se nezdá, že by je nějak vzrušoval íránský jaderný program a neustálé hrozby Íránu vyhlazením jiných zemí.

Chybné interpretace současné situace Izraele od opozičních lídrů, novinářů a bezpečnostních představitelů, jakož i britského premiéra Keira Starmera a německého kancléře Olafa Scholze jsou enormně nezodpovědné.

Pokud chce Bidenova administrativa skutečně přivést domů zadržované rukojmí – včetně čtyř zadržovaných Američanů – a rychle ukončit válku, tak by místo snahy o odstranění Netanjahua měla potrestat své nepřátele na Blízkém východě – stejně jako to dělá Izrael v Pásmu Gazy a v Libanonu. Tomu se říká odstrašení.

„Nikdo to nikdy neřekl lépe než Usáma bin Ládin,“ napsal sloupkař deníku New York Times Thomas Friedman: „Když lidé uvidí silného a slabého koně, tak se jim přirozeně bude víc líbit silný kůň.“

„Poslal jsem mu fotku jeho domu,“ řekl Donald Trump o spoluzakladateli Tálibánu Abdulu Ghánímu Baradarovi. „On se zeptal: ‚Proč jsi mi poslal fotku mého domu?‘ Já jsem mu odpověděl: ‚Na to musíš přijít sám.'“

Teď když se Izrael potýká s Íránem, který pro něj představuje existenciální ohrožení, tak bude potřebovat veškerou podporu, kterou může získat, a to jak od svých vlastních lidí, tak i od jiných zemí. Pokud jsou chytří, tak tu podporu Izraeli poskytnou.

Dr. Guy Millière je profesor Pařížské univerzity a autor 27 knih o Francii a o Evropě.