Itálie odmítá tolerovat ilegální migraci

Italská vláda uzavírá od loňska (píše i-dnes) své přístavy lodím zahraničních nevládních organizací. Ministr vnitra Matteo Salvini, který je šéfem krajně pravicové strany Liga, vyzval v předchozích dnech Německo, kde má organizace Sea-Watch sídlo, a Nizozemsko, pod jehož vlajkou loď pluje, aby převzaly za loď a migranty zodpovědnost. Už předminulý týden se nabídlo asi 50 německých měst a obcí, že migranty z lodě přijmou.

Jsme na naši kapitánku hrdí, udělala správnou věc. Držela se námořního práva a odvezla lidi do bezpečí,“ napsal na Twitteru šéf neziskové organizace Johannes Bayer.

K výše uvedenému pouze několik věcných poznámek.

1) Matteo Salvini je ministr vnitra „krajně pravicové strany“? Lze se oprávněně domnívat, že touto terminologií se ostrakizuje strana, která s přehledem zvítězila v nedávných evropských volbách se ziskem 34,3% a její hlavní „vinou“ je tvrdý postoj k ilegální migraci. Znamená to tedy, že v Itálii je třetina „krajně pravicových voličů“ nebo prostě jenom voličů, kteří už mají dost nicnedělání a nejsou ochotni přijímat desítky tisíc ilegálních migrantů na svém území? Salvini se k zatčení kapitánky lodi nevládní neziskové organizace vyjádřil tak, že doufá v její přísné potrestání (stanovisko přejala ČT v Událostech). O migranty už projevilo zájem Německo a další státy, které si je mezi sebou rozdělí. Tak funguje EU a „ostraha“ Schengenského prostoru.

2) Podle šéfa neziskové organizace udělala kapitánka „správnou věc“ a je na ni hrdý. To je bohužel velmi účelové vyjádření, které má obhájit „lovení“ migrantů u libyjských břehů. Námořní právo počítá se záchranou lidí na moři, pokud se dostanou do život ohrožujících podmínek v případě nějakého neštěstí. Ilegální migrace je však trochu jiná záležitost. Migranti se vydávají na moře dobrovolně na gumových člunech a místo si musejí zaplatit. Lze jen spekulovat o tom, jak funguje vysílání gumových člunů z libyjského pobřeží zrovna v okamžiku, kdy je nablízku plavidlo nevládní neziskové organizace. Náhoda? Že není v Libyi bezpečno? To jistě není, ale záběry z přistání plavidla ukazovaly mezi migranty podle barvy pleti černochy, tj. migranty ze subsaharské Afriky, kteří Libyi používají jako výchozí bod pro cestu do Evropy. Tvrdý a nekompromisní postoj italské vlády k ilegální migraci sebral především byznys libyjským pašerákům, kteří mohou jen vzpomínat na rozkvět svého byznysu po roce 2015.

3) Loď s migranty čekala 14 dní na moři, než se kapitánka lodi rozhodla vylodit i přes zákaz v Itálii. Za tuto dobu mohla zřejmě doplout v pohodě do Holandska nebo Německa. To by ale nemělo ten správný efekt a také by se mohlo stát, že začnou protestovat „krajně pravicové síly“ v Holandsku a Německu.

Netvrdím, že migranti nejsou lidé a nemají žádná práva. Ta však v žádném případě nejsou nadřazena zákonům, která stále ještě platí nebo by měla platit ve státech Schengenského prostoru. Německo, které přijalo v roce 2015 milion ilegálních migrantů, může samozřejmě udělat gesto, že těch čtyřicet navíc převezme. Evropa a EU ale nemůže humanitárně zachránit celou subsaharskou Afriku, kde v řadě států řádí islamisté nebo tu vládnou režimy, které si svou zemi „přivlastnily“ a osud jejich obyvatel je nezajímá.

Itálie tak dělá za EU „špinavou práci“, když odmítá „monitorovat“ obchod s lidským utrpením poskytovatelů gumových člunů a lodím lovících migranty u libyjských břehů zakázala vstup do svých přístavů. Dramatický pokles migrantů italskou cestou je tak způsoben tvrdým odmítnutím ilegální migrace jako cesty za „evropským rájem“. Už se to samozřejmě rozkřiklo a Libye už není místo zaslíbené k pohodlné cestě do ráje. I situace v tamních táborech migrantů ze subsaharské Afriky je už podle všeho katastrofální a i to působí jako varování pro každého, kdo by se přeci jenom chtěl dostat ilegálně do Evropy. Pohraniční stráž EU Frontex v záležitosti ochrany námořní hranice Schengenského prostoru evidentně selhala a jasně se ukazuje, že rozhodující v záležitosti potírání ilegální migrace jsou státy, kterými probíhá hranice Schengenského prostoru. To nemá s „krajní pravicí“ vůbec nic společného. Tato politika je totiž v zájmu celé Evropy, nejen EU.