Írán je náš kamarád

Ocitovali jsme si nedávné sdělení Jana Kavana z Parlamentních listů. Pro mladší generaci, neznající personální detaily české politiky 90. let: Jan Kavan byl ministrem zahraničí v první Zemanově sociálně-demokratické vládě a pak předsedou Valného shromáždění OSN, českými vtipálky přezdívaným “ředitel zeměkoule”.

Dnes rád jezdívá do Iránu prodávat nealkoholické pivo ve funkci šéfa česko-slovensko-iránské obchodní komory. Takže mu logicky a pochopitelně musí ležet na srdci víc zájmy zákaznického Iránu než těch vyděračských Spojených států, které na český export do Iránu opět uvalují sankce loňským jednostranným vypovězením smlouvy známé jako P5+1 (US, UK, Francie, Rusko, Čína a Německo,) s Iránem o jeho jaderném programu. Touto smlouvou na ujištění prezidenta Obamy v roce 2016 tyto země uvěřily, že na nukleárně vybavený a vždy prokazatelně pravdomluvný a mírumilovný Irán bude spolehnutí, že nukleární vývoj použije jen k mírovým účelům. I zrušily dřívější sankce a uvolnily mu okolo 100 miliard dolarů. Trump si smlouvu přečetl znovu, mrkl na íránskou zahraniční politiku, všiml si Iránem řízeného nebo financovaného zahraničního terorismu a sdělil Iránu, že dokud s tím nepřestane, smlouvu vypovídá, část peněz opět blokuje a zavádí americký bojkot na firmy s Iránem obchodující. (Vysvětleno velmi stručně a zjednodušeně).

To, že taky mrkl na informace izraelské rozvědky naznačující, že íránský jaderný program směrem k bombě možná nenápadně pokračuje, přivedlo už i některé české mediální komentátory k růžovobrýlému ujišťování, že celé to íránské nebezpečí je jen fejkňůz, které vymyslel Netanyahu na obulíkování Trumpa. Kavanovo sdělení však obsahuje ještě něco navíc. Totiž sympatie s Iránem a bezděkou obhajobu “vlivu Iránu” projevovaného řízením nebo financováním terorismu. Čili obhajobu terorismu. Financovaného z těch peněz, které mu Západ poskytl.

Ponecháme stranou krutosti totalitního íránského režimu na vlastní půdě a soustředíme se jen na jeho zásahy v zahraničí. Je jich plná Wikipedie, ale málokdo se obtěžuje do ní nakouknout. Proti Izraeli Irán vyzbrojuje a financuje hned tři teroristické sítě: Hezbolláh, Hamás, a Palestinský islámský džihád. Jejich útoky na Izrael jsou téměř na denním pořádku. Tisícovky raket z Gazy a z Libanonu, hořící draci pálící izraelská pole, jednotlivci zabíjející izraelské občany noži a výbušninami, často v sebevražedných útocích. V Iráku bojují íránské nebo Iránem řízené šiítské milice Badr nejen proti Američanům, ale i proti iráckým sunitům. Napojení teroristických spiknutí na Irán byla odhalena v Albánii, Bahrajnu, Keňi, Argentině, Thajsku, Francii, Dánsku, Německu, Bosně, Bulharsku, Turecku.

Elitní íránské islámské revoluční gardy, čítající přes 300 tisíc ozbrojenců a vybavené i malým letectvem a námořnictvem, cvičí kdejakou teroristickou bojůvku kdekoli na světě. Japonskou Rudou armádu, Arménskou tajnou armádu, Kurdistánskou Dělnickou stranu, Iráckou Da´wah a armádu Badr, Islámskou frontu osvobození Bahrainu, afghánský Talibán, šiítskou menšinu v Saúdské Arábii, Jemenu a Sýrii. Do Sýrie vyslaly několik tisíc svých důstojníků a 25tisícovou armádu zahraničních šíítů. Jejich hackeři provádějí kybernetické útoky na ropné instalace v Perském zálivu, Jejich lodě pašují svým spřáteleným bojůvkám zbraně.

Na Středním Východě se začíná hovořit o budování “nového Perského impéria”, vznikajícího „neviditelně“, aniž by v dobývaných státech vlála íránská vlajka a pochodovaly íránské gardy. Irák, Libanon, Jemen a do značné míry i Sýrie jsou ovládány z Teheránu prostřednictvím místních proíránských bojůvek. Ty se množí, početně sílí a íránskou ideologii šíří. Pod společným heslem, “Smrt Izraeli, smrt Americe”. Evropě zatím Irán smrtí nevyhrožuje, místo toho obchodními nabídkami přispívá k její sílící nevraživosti vůči USA a Izraeli. Evropa se mu odvděčuje vymýšlením, jak americké sankce obcházet, nahrazením zastavených amerických peněz a proíránskou rétorikou, nemluvě o zakrývání necudných soch za obchodních návštěv íránských vladařů.

Nejnovější obžaloba Iránu z šíření terorismu přišla letos v dubnu od Saúdské Arábie, podle níž Irán provádí „revoluční a přeshraniční akce v porušení mezinárodních zákonů a vyzbrojuje teroristické skupiny”. Snaží se rozpoutáním občanské války „uchvátit jemenský stát”. A protože pomalu (hodně pomalu) se liberalizující Saúdská Arábie je spojencem USA, ty klasifikovaly íránské revoluční gardy jako teroristickou organizaci, financovanou příjmy Iránu z mezinárodních obchodních transakcí. Iránský režim se tak v americké klasifikaci stává předním světovým sponzorem terorismu, na jehož podporu věnuje ročně miliardy dolarů. A že tedy, potažmo, kdo kšeftuje s Iránem, nepřímo financuje masivní terorismus. Tvrdé americké sankce chtějí toto financování omezit a Iránem řízený a sponzorovaný terorismus zastavit. Holt vyděračské podmínky.

A ty fejkňůz o pokračujícím jaderném vývoji? Co kdyby přece jen na něm byla špetka pravdy? Může si svět dovolit lhostejnost? Vážně nám to stojí za basu piva? A ještě k tomu nealkoholického?

Tak dobře, řeknete si, v dnešním post-pravdovém světě trollů, fejků a dezinformací, jak máme poznat, která verze je pravdivá? Možná to nakonec ani tak nemusíme poznat, stačí se rozhodnout, čemu uvěříme. Jak, to bude záležet na tom, kterou dezinformační propagandu preferujeme: íránskou, nebo americkou. A to zas bude záležet na tom, zda chceme raději žít v dokonalém islámu, nebo v nedokonalé západní demokracii.

Autor: Benjamin Kuras