Integruj se, bílá ženo!

Německa základní škola, Německé rodiče si šli stěžovat k řediteli že jejích ceru šikanuji děti přistěhovalců, ředitel školy doporučil ať jejích cera si zahalí blonďaté vlasy a nebude provokovat ! Bohužel Německo až příliš ustupuje muslimům a muslimové toho využívají ve svůj prospěch, Němci nesmí proti tomu protestovat ihned jsou potrestany buď je propoust z práce a nebo půjdou sedět ! Uvidíme jak to bude v Čechách až jich přijde pár milionů muslimů. Podle mě, dopadneme úplně stejně jako Němci !

No nevím nevím. Ten plakát se objevil prvně tak nějak před dvěma lety. Pak se sem tam objevoval v reálu minimálně do loňska a to kdoví jestli. Tady se o něm například píše na nějakém německém webu. Nutno zvolit přelož do češtiny.

https://ausblick-am-hellweg.de/2023/08/04/integrier-dich-weisse-frau-abbildung-von-angeblichem-banner-an-b1-bruecke-sorgt-fuer-empoerung/

Píše se tam, že je to provokace jakéhosi pravičáka, a že hlavně koloval na sociálních sítích, nikoli v reálu.

Rovněž lze obrázek vyhledat dle vyhledávání podle obrázků.

Jinak celý překlad je tento:

Integruj se bílá ženo!
… toto už není jen tvá země a také už nikdy více nebude.
Oblékej se s respektem k jiným kulturám a ber ohledy na náboženské city diskriminovaných menšin.
Každodenní rasismus začíná u odívání.

Studen je obec ve správním obvodu Seeland v kantonu Bern ve Švýcarsku.
O tom to je
Ve Studen BE mohou děti mladší 14 let zůstat venku pouze po 22:00 v doprovodu rodičů nebo zákonných zástupců.
Komunita hlasovala 100 ano dvěma ne pro zákaz vycházení. Nové nařízení zakazuje osobám mladším 14 let ve Studen BE být venku o samotě po 22:00. V pondělí komunita hlasovala o zákazu vycházení a schválila ho 100 hlasy ano ku dvěma ne. —-děti vycházet ven od 22:00 do 6:00 pouze v doprovodu rodičů nebo jiných opatrovníků. Výjimkou je cesta domů z akce schválené pro děti.
https://www.20min.ch/story/ja-zu-ausgangssperre-studen-be-laesst-unter-14-jaehrige-nachts-nicht-mehr-allein-raus-103125039
Co se to děje v tom klidném opěvovaném někým kdysi Švýcarsku—————–?

Cituji K rozvoji islamismu ve Francii přispěly dva hlavní důvody. V roce 1979 íránská islámská revoluce vyburcovala sunnitské islamisty. Dala jim určitou formu hrdosti a také si řekla: „Když uspěli oni, proč ne my?“. V roce 1981 ve Francii byl zákon z roku 1901 pozměněn tak, aby umožňoval cizincům zakládat sdružení. Tyto dvě klíčové události umožnily fundamentalistům, aby se zorganizovali: v roce 1983 se islamistům podařilo spojit několik náboženských sdružení v rámci jedné unie, Unie islámských organizací ve Francii (UOIF), francouzské pobočky Muslimského bratrstva. Ve stejné době mnoho islamistů, včetně salafistů, uprchlo před represemi ve svých zemích a uchýlilo se do Evropy, zejména do Francie. To byl případ alžírských islamistů, ale i Tunisanů a dalších. Dokázali uspokojit svou touhu po proselytizaci bez překážek převzetím kontroly nad modlitebnami, vytvořením vlastních „kulturních“ sdružení nebo investováním do sekulárních maghrebských sdružení, aby jednaly zevnitř. To byl případ Grenoblu. Odsun do etnicky homogenních čtvrtí, byl dalším faktorem, který umožnil „salafizaci“ islámu sklízet své první plody v 80. letech 20. století zakládání spolků pod názvem „kulturní“. se množily spolky, které jsou ve skutečnosti náboženské.
V prosinci 1991 vypukla alžírská občanská válka (1991-2002), která postavila vojenský režim proti islamistům. Tato válka bude mít trvalý dopad na naše dvě země v otázce fundamentalismu, terorismu a identity, se kterou se setkávají někteří obyvatelé francouzských dělnických čtvrtí.
Džihádističtí islamisté exportovali konflikt do Francie. Jednak sérií útoků a pokusů o útoky na naší půdě, podněcovaných Islámskou ozbrojenou skupinou (GIA) v 90. letech, ale také a především novou vlnou islamistických uprchlíků, kteří využívali své „dovednosti“ k proselytizaci
Od získání nezávislosti a silné ekonomické imigrace a poté sloučení rodin ve Francii udělaly země původu vše pro udržení kontroly nebo alespoň práva na dohled nad svými emigranty. To platí zejména pro Grenoble, zejména prostřednictvím sdružení a včetně organizace bohoslužeb. Až do 90. let 20. století ovládaly země Maghrebu a Turecko téměř všechna místa uctívání a několik sdružení, důležitých nástrojů jejich domácí a zahraniční politiky. Vzácné mešity a modlitebny byly sdíleny podle země původu.
V Grenoblu, stejně jako jinde ve Francii, výskyt islamismu v 80. letech znamenal začátek eroze státního vlivu v Maghrebu. Rozdělování pietních míst se již nebude provádět pouze podle zemí. Chystaly se také sdílet, a stále více, podle islamistických proudů. Takovou modlitebnu by mohlo ovládat Maroko. Další od salafistů nebo další od Muslimského bratrstva. Všechny tyto „kaple“ svádějí skutečný boj o to, aby vzaly místa uctívání ostatním.
Tyto státní kontroly se také začaly hroutit s pomalou emancipací dotčených populací. Děti imigrantů, narozené ve Francii, měly jen málo spojení se zemí původu svých rodičů. Jakmile byli dospělí, konzuláty nad nimi měly menší kontrolu. To také usnadnilo přenos vlivu na islamismus pro určité mešity. Mešita Al-Kawthar v Grenoblu je učebnicový případ. Tato sankce, která je od února 2019 dočasně uzavřena kvůli radikálním kázáním, která se tam konala, je důsledkem celé historie, která je součástí té větší a sahá přesně do alžírské občanské války.
Postupný vznik islamismu lze měřit i činností, která se může zdát neškodná: lekcemi arabštiny. Když jsem byl v 80. letech dítě, tyto kurzy pořádal Maison des Jeunes et de la Culture v mém sousedství na předměstí Grenoblu. Pak se tyto kurzy postupně pořádaly pouze v mešitách nebo muslimských „kulturních sdruženích“. Sekulární struktury byly nahrazeny náboženskými strukturami. A kdo je drží?…muslim.
K tomu se přidala islámská ofenzíva také prostřednictvím knih, audio a videokazet široce prodávaných na trzích, ve sdruženích a v „islámském“ knihkupectví provozovaném salafisty v centru Grenoblu. Mnoho z těchto knih bylo a stále je vydáváno nakladatelstvím Tawhid Editions, které také vzniklo v 90. letech 20. století. Sídlí na předměstí Lyonu a jejich geografická blízkost Grenoblu usnadňovala kontakty a výměny s islamisty z Rhôny, kteří jsou sami s každým z nich v úzkém kontaktu. jiné spojení s nedalekým islámským centrem v Ženevě. Toto centrum vytvořil Saïd Ramadan, otec Tariqa a Haniho a významný člen Muslimského bratrstva. Výsledek: Tariq Ramadan (který žil v Ženevě a jehož četné knihy a audiokazety vydalo nakladatelství Tawhid) měl v Grenoblu neuvěřitelný úspěch. Měl tam řadu přednášek. Dokonce jsem ho mohl doprovázet z Grenoblu do jeho domu v Ženevě, abych si s ním promluvil.
A konečně bychom také neměli opomíjet roli satelitních náboženských kanálů na Blízkém východě, které opět zaznamenaly svůj růst v 90. letech 20. století.
Přidáním všech těchto prvků islám přešel ze statusu náboženství na status identity tváří v tvář této republice, která nechtěla uznat všechny své děti. To vysvětluje vzestup náboženství v jeho fundamentalistické podobě a vývoj jeho viditelného sexistického, politického a identitního symbolu: závoje. Hloubková práce islamistů začala přinášet ovoce poměrně rychle. První plachtění na škole se odehrálo v roce 1989 na vysoké škole v Creilu.
Až do začátku 90. let jsme nikdy neviděli islamisty v mém sousedství na předměstí Grenoblu. Na samém začátku tohoto desetiletí se tam nastěhoval salafista. Občas jsme viděli vycházet jeho dvě manželky, zahalené od hlavy až k patě, v černé nebo tmavě modré. Byli v rukavicích, jejich oči skryté za tmavým závojem. Jejich manžel měl celou škálu salafistického oblečení a vlasů. Pokud byly jeho dvě ženy děsivé, zvláště pro děti, rozesmál nás. Hrál dokonalého a zbožného muslima, ale vždy si ve schránce schovával balíček piva. To byl můj první kontakt s islamistou. V té době nebyla žádná žena zahalená, protože to předepisovali pouze fundamentalisté. Hidžáb by šokoval každého, včetně praktikujících muslimů. Takže vidět polygamistu salafistu a jeho dvě manželky bylo „Setkání třetího druhu“.
V následujících letech narušily pro-plachtění politicko-náboženské akce prováděné islamisty fungování některých vzdělávacích zařízení ve Francii se všemi důsledky, které by to pro dívky mohlo mít. V roce 1994 byla studentka střední školy vyloučena ze střední školy Emmanuela Mouniera v Grenoblu, protože si odmítla sundat závoj. Jako fanatička se utábořila před střední školou a v únoru zahájila hladovku, aby donutila establishment, aby ji přijal s jejím závojem, který považovala za důležitější než studium. Podporoval ji Svaz mladých muslimů (UJM), jeden ze satelitů vytvořených UOIF. Islamistickému sdružení se podařilo dát dohromady kolem tisíce mladých muslimů z tuctu měst, aby ho podpořili. Hladovka středoškoláka trvala 23 dní, marně. Střední škola se nevzdala, byla přeřazena do jiného zařízení. Podobné tlaky se znásobily ve Francii. Islamisté snili o skrytí žen za závojem, aby si zachovali své sexuálně posedlé libido, jako všichni islamisté na světě. Zatímco francouzské muslimky vedly kampaň za nošení závoje, symbolu sexismu pod vlivem islamistů, ženám v Alžírsku ve stejnou dobu podřezávali hrdla, protože se odmítaly zahalovat…
Všechny tyto tlaky na školy přiměly tehdejšího ministra národního školství Françoise Bayroua k vydání oběžníku v září 1994 o okázalých náboženských symbolech. Na definitivní přijetí zákona bude nutné čekat dalších deset let a rok od roku rozšiřování problémů.
Od poloviny 90. let do poloviny 21. století jsem také pozoroval