Inflace novoročních projevů

Tak už to máme za sebou. Po „bilančních“ projevech předsedy senátu a českého premiéra na konci loňského roku promluvil k národu i prezident Petr Pavel. Jeho projev se nesl v duchu „střízlivého“ optimismu a sdělil nám, že se nám žije lépe, než si myslíme. Text projevu nalezne čtenář například na DOKUMENT: Novoroční projev prezidenta Petra Pavla 2025 – iDNES.cz. Takže si ho můžeme všichni v klidu pročíst a k výňatkům uvádím krátký komentář.

1) Vyčerpání ze strachu

Při pohledu na dny a události, které nás čekají, totiž mnozí z nás cítí obavy. A já tomu rozumím. Jsme vyčerpaní ze strachu, který šíří probíhající války. Jsme unavení z krizí. Zklamaní z nenaplněných očekávání. Plní starostí ze životních nákladů, které v předcházejících letech prudce rostly. Jsou zpochybňovány hodnoty, které jsme považovali za neměnné. Jsme pod tlakem, abychom si vytvářeli vyhraněné názory k celé řadě společenských otázek, podstatných i nepodstatných. Jsme pod tlakem velkých emocí.

Prezident náš strach vysvětluje působením válek, které probíhají. To je pozoruhodný úhel pohledu i proto, že podle Petra Fialy :„Proto prosím nevěřme různým prodavačům strachu, kteří tuto náladu schválně šíří. Šíří ji, aby v lidech vzbudili závist, nenávist a pochyby. Jejich cílem je, aby lidé nevěřili sobě a nevěřili ani druhým,“ vybídl občany ve vánočním poselství premiér Petr Fiala. Zatímco prezident vidí příčinu strachu ve válce jako takové, Fiala ji vidí v těch, kteří strach „prodávají“.

2) Euro v Česku:

A přesto, že nepochybně jsou oblasti, ve kterých hospodářsky dlouhodobě zaostáváme a že naše reálné mzdy rostou spíše pomalu, celková ekonomická situace našeho státu není špatná. A i kdybychom ještě za několik let neměli stejné platy jako v Německu, jistě by naši budoucí prosperitu podpořilo i to, kdyby byly, stejně jako v Německu, vypláceny v evropské měně.

Toto je zcela jistě zajímavé v souvislosti s představou premiéra Fialy, že na konci jeho druhého mandátu předsedy vlády do roku 2029 u nás budou platy „jako v Německu“. Dokonce uvedl, že nám příští rok stoupnou reálné mzdy o 5 %. Abychom ale dohnali Německo v platech do roku 2029, musela by průměrná mzda v Česku příští rok vzrůst minimálně o 10000 Kč (tj. o 20%) za předpokladu, že německé mzdy budou celých pět let více méně stagnovat.

3) Vyloučené regiony

Vnímám přirozeně i to, že ne všem se daří dobře. Jsou domácnosti, které s námahou ze dne na den překonávají životní překážky. Čtvrtina z nás žije v hospodářsky a sociálně ohrožených územích. A i když to neznamená, že každý čtvrtý čelí vyloučení nebo chudobě, znamená to, že velké části naší společnosti se přímo dotýká špatný stav těchto území.

Pavlovo konstatování je poněkud zakamuflováno do „hospodářsky a sociálně ohrožených územích“. Podle Daniela Prokopa Čtvrtinu českých domácností ohrožuje chudoba – nebo už do ní spadly je chudoba v Česku sice také přítomná, ale neprojevuje se tak drasticky jako v jiných státech Západu. Nicméně, 25% populace se s chudobou tak nebo onak potkává a nemusí zrovna bydlet v „ohrožených územích“.

4) Mír

Dokonce i tak ryzí slovo jako mír se stalo předmětem takového marketingového deformování. Jako člověk, který válkami prošel, si hodnotu míru i cenu za něj uvědomuji velmi silně. Jsem si jistý, že všichni soudní lidé chtějí žít v míru a že rozhodně není tím, co by nás mělo rozdělovat. Nenechme si to vnutit.

Problematika míru ale není dělítkem, dělítko leží zcela jinde a to v pohledu na to, jak míru dosáhnout. A nejde jen o ruskou agresi proti Ukrajině, problém války a míru visí nad Blízkým východem v podstatě od rozhodnutí OSN o rozdělení britské Palestiny na židovský a arabský stát krátce po skončení II. světové války. Rozhodně bych netvrdil, že jde o „marketingové deformování“. V případě ruské agrese proti Ukrajině se navíc ukazuje, že Západ není zejména připraven na úspěšné „zadržování“ Ruska a Rusko využívá neshody mezi „západními“ politiky tak, aby dosáhlo svých vojensko-politických cílů.

5) Demokracie

Ze všeho nejvíc si přeji, abychom případné pocity skepse a zklamání z toho, jaký je život dnes, nespojovali s hodnotami demokracie. Důstojný život ve svobodě má výrazně větší hodnotu a přináší větší spokojenost než život závislý na vůli jakýchkoli autoritářů. S tím už svoji zkušenost máme.

Toto je zřejmě nejproblematičtější výňatek z Pavlova projevu. Osobní pocity skepse a zklamání bychom neměli spojovat s hodnotami demokracie. Demokracie je založena na volbách a výsledek voleb pak na další roky určuje vývoj v daném státě. Problém je dnes v zásadě jeden, ovšem zcela dominantní. Mediálně se situace v řadě států EU, a i v USA, popisuje jako souboj stran bránící demokracii proti stranám, které jsou „populistické“, „nacionalistické“ či přímo „nedemokratické“. V Německu tak existuje AfD, se kterou se ostatní strany včetně postkomunistů „nechtějí“ spojovat. Ve Francii je to podobné, tam se ale nespolupracuje ani s postkomunisty. V Itálii jsou už „populisté“ u moci a tváříme se, že to populisté nejsou. Když pak v USA opět zvítězí v prezidentských volbách „odpudivá lidská bytost“ a je nutné hodit mediální zpátečku, jsme u jádra problému. Kádrujeme systematicky a vytrvale a pak jenom „změníme názor“.

Závěr: Projev Petra Pavla byl zcela jistě jediným, který stálo za to vyslechnout a rozebrat. Pokusy dalších ústavních činitelů v tomto smyslu slova nestojí za řeč. Byl to projev, který snese kritiku a který odpovídá tomu, jak by měl státnický projev k počátku nového roku vypadat. Inflace novoročních projevů , které jsme v posledních letech svědky, má podobně jako inflace v ekonomice totožný efekt. Devalvuje se jejich hodnota a přispívá k dalšímu odtržení politiky od praktického života. Pro mne osobně ale zůstane jediným excelentním projevem k novému roku ten z úst Václava Havla na počátku roku 1990. Po desetiletích lží generálních tajemníků a „prezidentů“ to byl projev, který odpovídal době.