Fialův nákup potravin v Německu dokládá naprostou bezradnost koaliční vlády

Aby si snad média od předsedy vlády ČR Petra Fialy neoddychla, jeho komunikační tým rozšířil za jeho pobytu v Africe (spojené s mimořádným faux pas v podobě odmítnutí české vládní delegace Nigérií), na síti X video o „testovacím“ nákupu potravin v bavorském Waldsassenu a pro srovnání v nedalekém Chebu. Český předseda vlády pro sebe s překvapením zjistil, že v Německu jsou ceny jím vybraných základních potravin nižší než v ČR, a jsou výhodnější ještě více tím, že jejich gramáž je v Německu větší. A jaký byl závěr předsedy vlády: s výsledky se chce obrátit na výrobce. „A budu po nich chtít slyšet vysvětlení,“ prohlásil P. Fiala. Trapnost celé reportáže 7. listopadu korunoval nejčtenější německý deník, bulvární Bild Zeitung s tím, že i český předseda vlády nakupuje levněji v Německu, protože v Česku je kvůli vysoké inflaci draho. Tomu se říká vládní propagace České republiky.

Připomeňme, že Petr Fiala je prvním profesorem politologie, který byl jmenován v historii České republiky. Takže bychom mu měli položit naléhavé otázky: Co chtěl touto reportáží proboha politicky dosáhnout? Že pečuje o blaho lidu své země a vnímá jeho starosti s drahotou? Že dokonce někdy sám nakupuje? Že vnímá nejnovější analýzy a zprávy, že polovina českých domácností sotva na konci měsíce vyjde se svými příjmy? Že už jeden milion Čechů žije pod hranicí chudoby a dva miliony dalších se k ní blíží? Že 17 měsíců po sobě klesají tržby a spotřeba domácností? Že Česko ze všech zemí OECD vinou inflace nejvíce postihlo snížení průměrných příjmů? Že je Česko jedinou zemí, která se po covidové pandemii nevrátila k hospodářskému růstu?

Nákupní reportáž premiéra na síti X a její vyznění svědčí jak o naprostém politickém amatérismu samotného Petra Fialy, tak o diletantismu jeho komunikačního týmu. Podobných reportáží se srovnáním cen potravin, ale i dalšího spotřebního zboží výhodnější pro Čechy v (dosud) chudším Polsku a dokonce i v bohatém Německu a Rakousko, jsou plná média. Hlavně desetitisíce Čechů takto neustále už dle odhadů za miliardy korun nakupují v uvedených zemích, plní tržby zahraničních firem a platí daně na úkor Česka. Ovšem takové hlasování nohama je vždy to nejupřímnější. Ostatně analytický tým premiéra by nepochybně dostal dobrý obrázek nákupních cen v uvedených zemích z internetových prezentací příslušných supermarketů a nemusel by na nákup do Bavorska hnát vytíženého předsedu vlády, jemuž doma hoří jedna naléhavější agenda za druhou. Nebo že by komunikační tým kolem Petra Fialy chtěl opisovat z marketingové kuchyně šéfa opoziční ANO Andreje Babiše a jeho populistického pořadu Čau, lidi? Pro politika není nic horšího, než když se stane trapným a směšným.

Už od nástupu zničující inflace v České republice, která od posledního čtvrtletí 2019 dosud znehodnotila mzdy, platy, úspory a důchody Čechů oficiálně o 33 % (analytička Lenka Zlámalová píše o 37,5 %), se vede ohnivá debata, kdo může za prudký růst cen potravin. Neustále spolu zápasí jejich domácí výrobci se zpracovateli a samozřejmě s prodejci a házejí vinu jeden na druhého. Ovšem Česká republika je potravinově soběstačná už asi jen z poloviny, takže na konci tohoto řetězce je skutečně prodejna. A těm v Česku dominují – jak všichni víme – supermarkety v rukách německých vlastníků.

Na prvním místě je v Česku v Evropě největší maloobchodní řetězec v Evropě, německá Schwarze-Gruppe. Ta provozuje také v ČR stovky hypermarketů a supermarketů Kaufland a Lidl, jež měly v roce 2021 obrat kolem 64 miliard korun. Je silně doplňuje další německá skupina REWE, provozující supermarkety Penny s obratem 41 mld. korun v roce 2021. Do skupiny REWE patří také rakouský řetězec Billa, který měl v ČR v roce 2021 obrat přes 31 miliard. Tyto obraty s ohledem na inflaci a růst cen nepochybně loni i letos dramaticky vzrostly a s nimi i zisky vlastníků.

Co je v Česku viníkem vysokých cen potravin? Člověku v pozici lídra pravicové ODS by to mělo být přece jasné: nedostatečná konkurence, zničující vliv obchodních i potravinářských oligopolů a nefunkční orgány státní správy a kontroly zejména v podobě Úřadu pro hospodářské soutěž či České obchodní inspekce. Jak jinak jde zdůvodnit skutečnost, že tentýž výrobek v stejnojmenném supermarketu nedaleko od sebe, ale na opačné straně hranice mezi ČR a Německem, ČR a Rakouskem a ČR a Polskem je v Česku dražší? Úspory z rozsahu s ohledem na velikost trhu a obrat jsou jen výmluvou. Stejně jako to, že někdejší zápas o stejnou kvalitu potravin a dalších produktů v zemí EU, který si na prapor svého působení vepsala členka Evropské komise Věra Jourová, skončil do prázdna v úspěšném lobbistickém tlaku evropských koncernů. Na ně si ovšem vládní kádři nedováží došlápnout, asi jediným viníkem zase bude přece Holding Agrofert, aniž bychom se levných drůbežích separátů z této dílny chtěli zastávat.

Ale bude ještě hůře. Nad návrhy ceníků Energetického regulačního úřadu (ERÚ) kolem návratu podpory obnovitelných zdrojů a zvyšování nákladů na distribuci v důsledku rostoucího počtu solárních elektráren do faktur domácností a podniků se nyní rozhořela velká debata. Členové vládní koalice hovoří o růstu cen elektřiny od příštího roku „v řádu jednotek procent“, opozice opřená o stále větší počet energetických expertů pranýřuje zdražení mezi 70 % pro domácností až po 200 % pro podniky.

Jestliže úpadkem úvěrové aktivity a spotřeby domácností, tedy hospodářskou recesí, se letos podařilo snížit inflaci na jednocifernou úroveň, od ledna 2024 by prudké zvýšení cen elektřiny a možná i plynu v řádech miliard musely české podniky chtít opět promítnou do svých výrobků. Nebo zbankrotovat a poslat lidi na pracák. Protože právě dnes již standardně trojnásobná cena elektřiny a plynu (v důsledku urychlované dekarbonizační politiky EU včetně ČR spojené s vypínáním emisních, ale stabilních energetických zdrojů) ve srovnání s dobou před covidem byla, je a bude hlavní hnací silou inflace. Nikoli náhodou koreluje růst cen energie v posledních třech letech s růstem inflace. Chceme-li takto v nezvládnuté energetické transformaci nadále krmit tygra inflace, nakonec nás všechny sežere.

Pokud (by) bylo cílem kontrolního nákupu Petra Fialy zahájit proces žádosti Česka o připojení v podobě 17. spolkové země Německa, pak by autor této reportáži dokázal rozuměl. I Češi by v náruči německého blahobytu měli dnes v SRN garantovanou minimální mzdu 12 eur za hodinu, tedy dle dnešního směnného kursu měsíční příjem přes 47 000 Kč brutto. Průměrná hrubá mzda v celé české pracující populaci byla letos v 2. čtvrtletí 43 193 korun. S tím bychom zvládli i německou cenu energie, která je jen o málo větší než česká. Ostatně na oblibě stoupající krajně pravicová Alternativa pro Německo v některých svých dokumentech nadhodila i otázku navrácení českých Sudet pod německou svrchovanost. S ohledem na fakt, že Němci chtějí mít už za 6 let v solárech a větrnících 350 GW a v roce 2035 dokonce 700 GW proti současným 144 GW, budou potřebovat nový životní prostor (Lebensraum) pro obyvatele 83milionového Německa s průměrným počtem lidí na 1 km² dvakrát větší než v ČR. Protože jejich dosavadní životní prostor do značné míry obsadí desetitisíce obřích větrných elektráren stovky milionů solárních panelů.

Upozornění: Pokud by někoho tento poslední autorův odstavec vyděsil, tak jde jen o sarkasmus, ironii, nadsázku. Ovšem s využitím reálných dat.