Evropa, projekt míru, se mění ve válkychtivou diktaturu

Místo toho, aby změnily kurz, se evropské státy NATO zdají odhodlány plnou parou směřovat k katastrofálnímu krachu. To vyvolává zásadní otázky ohledně demokratické reprezentace. Existuje v Evropě, včetně Británie, vůbec ještě?

Tento týden se v Británii ozývaly hlasité výzvy k masivním dodatečným výdajům na vojenský rozpočet, které by byly financovány drastickým snížením investic do sociální péče a dalších veřejných služeb. V čele těchto výzev stál bývalý britský ministr George Robertson.

„Lord Robertson“, který je členem nevolené britské Sněmovny lordů, je také bývalým šéfem NATO (1999–2003). Dlouhodobě naléhá na britskou vládu, aby navýšila vojenský rozpočet, a to i přesto, že čísla ukazují, že Británie utrácí na takzvanou obranu více než kdykoli od konce studené války.

Na mediálně sledované veřejné přednášce a s nádechem hysterie Robertson prohlásil: „Jsme nedostatečně připraveni. Jsme nedostatečně pojištěni. Jsme pod útokem. Nejsme v bezpečí… Britská národní bezpečnost a ochrana jsou v ohrožení.“

Jeho závěr: „Nemůžeme bránit Británii s rostoucím rozpočtem na sociální péči.“

Jedná se o stejnou jedovatou iluzi, kterou šíří současný šéf NATO Mark Rutte a další jestřábí evropští lídři jako on. Konkrétně, že rekordní vojenské výdaje nestačí a že je třeba obětovat sociální výdaje, aby se zaplatilo ještě větší navýšení ozbrojených sil a zbrojních arzenálů, z nichž část je předávána neonacistickému režimu v Kyjevě k vedení války s Ruskem.

Se svým obvyklým freudovským prořeknutím Rutte jednou učinil bizarní, ale výmluvný komentář: „Obrana nespadá do stejné kategorie jako nelegální drogy a pornografie. Investice do obrany je investicí do bezpečnosti. Je to nutnost.“

Podle údajů NATO vynakládá jeho 30 evropských členských zemí na armádu v průměru o 20 procent více. V loňském roce činily celkové výdaje 500 miliard dolarů. A přesto nám říkají, že to na „bezpečnost“ nestačí. V příštím desetiletí jsou evropské národy, včetně Británie, vyzývány, aby zdvojnásobily své vojenské rozpočty. Spojené státy pod Trumpovým vedením plánují na armádu vyčlenit 1 500 miliard dolarů.

Bývalý britský diplomat Peter Ford odsoudil to, co podle něj představuje „sociální péči pro válčení“. Varoval, že to ničí britskou společnost i společnosti dalších evropských zemí.

„Neměli bychom utrácet více za to, co se zavádějícím způsobem nazývá obranou,“ píše Ford, který je také místopředsedou Britské dělnické strany. „Byli bychom v bezpečí, kdybychom utráceli méně, méně se oddávali postimperiálnímu pózování, snažili se konflikty uklidňovat, místo abychom je vyhrocovali, a soustředili se na domácí frontu, kde bylo tolik zanedbáno a zchátralo.“

Dalším rozumným hlasem je hlas profesora Richarda Murphyho, který naznačil, že lord Robertson a jemu podobní váleční štváči jsou „skutečným nepřítelem“ Británie a Evropy.

„Obrana není [jen] o zbraních, rozpočtech nebo ochraně zájmů elity v zahraničí,“ komentoval prof. Murphy. „Obrana znamená chránit lidi. Znamená zajistit, aby lidé žili bez strachu, včetně strachu z fyzického ohrožení, z chudoby, z nouze a ze sociální nestability, která rozkládá strukturu národa zevnitř. Podle této definice, která je jedinou definicí, která skutečně slouží většině britských občanů, není sociální zabezpečení nepřítelem obrany: je jejím základem.“

Chudoba v britské společnosti, stejně jako v ostatních částech Evropy, roste. Odhaduje se, že v Británii žije v chudobě přes 14 milionů lidí – více než 20 procent populace. Jedno z tří britských dětí žije v sociálně znevýhodněných domácnostech a trpí nedostatečným bydlením, stravou, vzděláním a zdravotními službami.

Válečnické evropské elity jako Robertson, Rutte, Kaja Kallas a Ursula von der Leyen, které osobně těží z zbrojního průmyslu v podobě lukrativních kariér a lobbingu, ospravedlňují své nedemokratické politické volby neustálým vyzdvihováním iracionálních hrozeb, které údajně vycházejí z Ruska, Íránu, Číny nebo nějakého jiného domnělého nepřítele.

Jejich válečná psychóza nejenže ochuzuje většinu pracujících a občanů, ale je také sebestředná a kontraproduktivní. Mezinárodní napětí, které takové válečné štvaní vyvolává, vede k dalším iracionálním výzvám k ještě většímu militarismu kvůli vnímané nejistotě a hrozbě.

Británie a další evropské státy musí přestat s válečným štvaním. Evropa zejména potřebuje vlády, které nejsou poháněny rusofobií a paranoiou myšlení ve stylu studené války.

Bezradné evropské vlády a média se poddaly americkému transatlantickému vojensko-průmyslovému komplexu, který vedl k nelegálním válkám, které zase vedly k problémům s masovou migrací, nebezpečným mezinárodním napětím, které by se mohlo vymknout kontrole, a nyní, jak vidíme, k obrovským ekonomickým dopadům chaosu v obchodu s energií.

Aby toho nebylo málo a aby ještě přilily olej do ohně, elity požadují, aby byla osekána základní demokratická práva občanů. Maďarská volební katastrofa je zlověstným znamením doby. Válečnická diktatura říká lidem, jak mají volit, aby dosáhla předem stanoveného výsledku: více války.

Iluze o Evropě jako demokratickém mírovém projektu rychle mizí. Vrací se k historickému vzoru. K elitářskému válečnickému systému, kde se slovo mír stal sprostým slovem.