6.6.2025
Kategorie: Společnost

Evoluce propagandy. Od primitivní manipulace k sofistikovanému ovládání narativů

Sdílejte článek:

NESPOKOJENY

Propaganda jako nástroj ovlivňování veřejného mínění není výsadou žádného konkrétního režimu – její přítomnost je imanentní každé společnosti, která si klade za cíl organizovat lidské chování, směřovat veřejný diskurz a legitimizovat svou vlastní existenci.

Zatímco v minulosti byla propaganda zřetelná, často toporná a ideologicky průhledná, dnešní formy jsou psychologicky propracovanější, emocionálně inteligentní a tematicky přizpůsobené pulsujícím trendům veřejného mínění. Tento vývoj naznačuje směr, kterým se propaganda bude ubírat i v budoucnosti – stále rafinovanější, chameleonicky adaptivní a zdánlivě spojenecká vůči kritikům mocenského uspořádání, které sama v tichosti podporuje.

Evoluce propagandy

Od primitivní manipulace k sofistikovanému ovládání narativů veřejného vědomí.

1. Propaganda v minulém režimu: Primitivní a direktivní narativ

Propaganda socialistických režimů v druhé polovině 20. století byla charakteristická svou jednoduchostí, direktivností a otevřenou snahou kontrolovat veřejný prostor. Dominovaly jí hesla, plamenné výzvy k loajalitě a tvrdá cenzura alternativních pohledů. Tento typ propagandy operoval v logice přímého konfliktu: my versus oni, kapitalismus versus socialismus, pravda versus lež. Její psychologický účinek byl často kontraproduktivní – právě pro svou průhlednost a topornost.

Psychologické mechanismy byly využívány jen velmi povrchně. Lidské motivace byly redukovány na kolektivní identitu, loajalitu ke straně a vůdčím postavám. Citové obrazy (např. šťastné dělnické rodiny) měly přesvědčovat, ale působily spíše schematicky než hluboce. Propaganda sloužila jako neustálé připomínání „oficiální pravdy“, nikoli jako účinný nástroj přesvědčování.
Příklad: Československá televize v 70. letech produkovala pořady jako „Píseň pro Rudolfa III.“ nebo relace typu „Zpravodajství ČST“, kde byly politické informace podávány v rigidním, šablonovitém duchu. Tyto formáty ztrácely na důvěryhodnosti, což vedlo k nárůstu cynismu veřejnosti.

2. Současná propaganda: Psychologická sofistikovanost a neviditelnost

Současný režim – liberálně demokratický, avšak silně provázaný s globálními ekonomickými a ideologickými strukturami – produkuje propagandu, která je méně zjevná, avšak hluboce účinná. Neoperuje již jen skrze státní média, ale využívá celý kulturní, mediální i technologický aparát. Propaganda dnes není jen sdělením – je to atmosféra.

Psychologicky se obrací k jednotlivci jako k subjektu volby, identitě, emocím. Namísto kolektivních hesel využívá jazyk empatie, morální výlučnosti a odborného konsenzu. Tato propaganda se neprezentuje jako propaganda, nýbrž jako „věda“, „hodnoty“, „solidarita“. Přesně odhaduje jazykové trendy – například inkluzivitu, autenticitu či trauma – a dokáže je přetavit do rámců, které podporují status quo.

Příklad: V době pandemie covidu-19 byly narativy o „společné zodpovědnosti“ a „boji s dezinformacemi“ hojně využívány v médiích i oficiální komunikaci států. Kritika těchto opatření byla často interpretována jako asociální, nebezpečná či extremistická.

Problém však nastává v momentě, kdy se tato mediální a ideologická dominance začne obracet proti svému původnímu účelu: z empatické se stává arogantní, z inkluzivní represivní, z otevřené cenzurní. Kritika systému je démonizována, odchylky označeny za dezinformace, a etický narativ se mění v nástroj sociální kontroly.

3. Budoucí propaganda: Morální mimikry a absorpce odporu

Pokud historický vývoj propagandy sleduje trajektorii od hrubé jednoduchosti k rafinované psychologické adaptabilitě, lze předpokládat, že její budoucí podoby budou operovat s ještě větší mírou sofistikovanosti. Budou anticipovat odpor. Nejenže budou znát jeho jazyk – ony ho převezmou.

Budoucí propaganda se pravděpodobně nebude distancovat od kritiky vládnoucího systému, naopak – bude ji artikulovat. Zvedne prapor svobody slova, postaví se proti cenzuře, odsoudí korporátní lobby a nabídne jakousi očistnou alternativu. Bude vypadat jako opozice, ale bude řízena z centra.

Příklad (hypotetický): Nová mediální platforma s vysokým kreditem důvěryhodnosti začne odvážně tematizovat problémy spojené s nadnárodními korporacemi a farmaceutickým průmyslem. Postupně však začne vytvářet nový konsenzus – zdánlivě kritický, ale ve skutečnosti manipulativní – a nasměruje veřejnost k řešením, která de facto posilují stávající mocenské struktury.

Témata, která dnes rezonují v rámci alternativních či „okrajových“ názorových proudů – například kumulace moci v rukou soukromých korporací, nadnárodních struktur nebo technologických monopolů – budou zrecyklována do narativů, které budou působit jako nová revoluce, ale budou řízeny stejnými strukturami. Nová propaganda se opět postaví do role morální autority, která „rozumí lidem“ – ale nikoliv proto, aby systém změnila, nýbrž aby ho stabilizovala novým jazykem.

Vývoj propagandy ukazuje na klíčový fakt: její účinnost nespočívá v obsahu, ale v její schopnosti sladit se s psychologickými, kulturními a duchovními trendy společnosti. Zatímco dříve byla vyjádřením síly, dnes se tváří jako empatie, jako rozum, jako vize. A zítra? Zítra bude mluvit hlasem kritiků systému, které absorbuje, zkrotí a použije jako novou masku moci. [zdroj]

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (No Ratings Yet)
Loading...
3 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)