Energetická a sociálně-ekonomická sebevražda ČR

Jednou bude 18. říjen 2023 vzpomínán jako den, kdy vláda Petra Fialy podepsala ortel energetické a tím také sociálně-ekonomické sebevraždy ČR. Z vůle ničivé ideologie si totiž brzy zavře stabilní zdroje energie a vsadí na ty, které fungují jen v závislosti na libovůli počasí a na tom, zda jen den, či noc.

Připadá vám toto úvodní sdělení jako přehnané či alarmistické? Musíme použít tvrdá fakta a čísla.

Ve středu 18. října vláda premiéra Petra Fialy projednala a schválila klimaticko-energetický plán České republiky, který ještě musí schválit Evropská komise. Na 463 stránkách dokumentu dostupném na webu Ministerstva průmyslu a obchodu ČR (MPO) pod názvem Aktualizace vnitrostátního plánu České republiky v oblasti energetiky a klimatu je zcela nejdůležitější přehled, jaké zdroje elektřiny budou mít podniky a domácnosti v ČR v roce 2030, respektive 2050 proti dnešku.

Ještě loni se mohla Česká republika spolehnout, že za jakékoli situace, povětrnostních podmínek, ve dne či v noci dodá potřebnou elektřinu celkem 16,1 GW stabilních zdrojů. Podle vládou schváleného plánu v roce 2030, tedy za hodně krátkých šest let, zbydou z instalované kapacity z uhelných elektráren v loňském objemu 9,4 GW jen 3 GW. Jaderné zdroje zůstanou na své kapacitě 4,3 GW (první velký nový reaktor se dočká zprovoznění snad koncem 30. let), plynové zdroje se z 2,4 GW mají zvýšit na 3,2 GW. Z 16,1 GW loňského celkového stabilního výkonu řiditelných zdrojů pro základní zatížení zůstane v roce 2030 jen 10,5 GW, přičemž nový velký plynový zdroj může být postaven jen v režimu kapacitních plateb, které ČR s EU dosud dojednány nemá a žádný soukromý investor se u nás s nevalnou perspektivou povolené působnosti paroplynové elektrárny a při velké neznámé dostupnosti a ceny plynu nehrne. Mimochodem, taková elektrárna se po všech povoleních staví tři roky a přijde na 20-25 miliard korun.

Početně to vypadá dobře: z nenáviděného emisního uhlí nám zmizí kapacita 6,4 GW a celkem 10 nových GW ze slunce a větru to přece pohodlně nahradí. V roce 2050 už žádné zdroje z uhlí mít nemáme, z jádra 5,9 GW, z plynu 4 GW, takže vše má dohnat dokonce už 28,1 GW dotovaných solárních zdrojů a 5,5 GW z větru. Jestliže se kolem roku 2045 pro stáří zavřou stávající čtyři 500 MW bloky, tak výsledný předpoklad 5,9 GW z jádra v roce 2050 ukazuje, že vláda ČR nepočítá se 4 velkými bloky o výkonu mezi 4 až 4,8 GW, jež by doplnily stávající jadernou elektrárnu Temelín o výkonu 2,2 GW. A to je pro záměr, že z poloviny má ČR spolehlivě zásobovat jádro, velmi zarážející.

A co tedy má českou energetickou bilanci s plánovaným poklesem stabilních zdrojů zachránit? Slepá sázka na novou obří kapacitu hlavně luxusně a nesmyslně dotované solární a z menší části také větrné energie. Z loňské instalované kapacity solárů 2,1 GW má být za 6 let už 10 GW a dosud zcela marginální jmenovitá kapacita větrníků 0,3 GW se má do roku 2030 zpětinásobit na 1,5 GW. Připomeňme, že 1 GW solární elektráren znamená 2,2 milionu velkých čínských panelů o rozměru větším než 2×1 metr (tj. 4,4 km²) a výkonem 455 Wp. Přírůstek solárních elektráren s životností kolem 20 let musí být ještě větší, neboť mezitím budou pro stáří a defekty končit kapacity budované předtím, zvláště ty do konce roku 2010, na něž budou až do roku 2030 vyplaceny solární bonusy v objemu 800 miliard korun, což je dosud největší finanční tunel v historii země.

Zde ovšem kupecké počty selhávají, i když celkové kapacity a celoroční bilance stoupenci zelené ideologie tak rádi uvádějí. Zamlčují zcela zásadní nedostatek těchto občasných zdrojů energie (OZE): sluneční elektrárny v podmínkách ČR při optimální pozici na jih fungují jen 12 % ročního času, větrné 20 procent. To je samozřejmě zcela zásadní v energeticky nejnáročnějším zimním období, kdy obzvláště tyto zdroje nejsou schopny pokrýt požadavky tuzemské elektroenergetiky. Na webu Energetického regulačního úřadu si každý může najít a spočítat, že letošní, na 2,5 GW už živelně a dotační horečkou navýšená kapacita solárních zdrojů, vyrobila jen 0,6 % potřebné elektřiny, rovněž dotované větrníky 1 procento, kdežto uhelné elektrárny vyrobily 46 % a jaderné 41 % elektřiny. Takže ani plánované násobky OZE nemohou nahradit výpadky stabilních a řiditelných zdrojů v základním zatížení. Je potřeba dodat, že podle statistiky státní firmy ČEPS činí nejvyšší zátěž tuzemské elektroenergetické soustavy obvykle v nějaký lednový či únorový pracovní den bezmála 12 GW.

Jak si to vláda z podkladů MPO a také Ministerstva životního prostředí představuje? Kromě obrovského nárůstu solárních a větrných elektráren, které budou dotačně válcovány stále dražším výběrem emisních povolenek, má prý dojít k dramatickým energetickým úsporám v objemu 15 procent. Jenomže proti tomu jde jasná predikce v analýze ČEPS MAF CZ 2022 (dostupná na webu firmy), že v důsledku dekarbonizace a přechodu řady emisních zdrojů na elektřinu (tepelná čerpadla, elektromobilita atd.) vzroste spotřeba elektřiny z loňských cca 60 TWh (netto) na 119 TWh. Překotný plán dekarbonizace podle ČEPS povede k zásadnímu deficitu elektřiny, kterou v objemu až 1085 hodin ročně (pochopitelně hlavně v zimě) ani nebude odkud dovézt, což ministr Jozef Síkela připouští, když pro obrovský propad pro krytí tuzemské poptávky po elektřině nedávno na BVV v Brně použil anglický mnohovýznamný a vlastně klamavý výraz „gap“. To jsou naprosto fantasmagorické plány, jejichž nutnost Fialova vláda zdůvodňuje schválenými dekarbonizačními zákony Evropské unie. Je nutno slepě dodržovat nesmyslné legislativní normy, jež nás dovedou k energetické a poté i sociálně-ekonomické sebevraždě? Zde je nutno dodat, že Fialova vláda jde po stopách svých podvolených předchůdců z vlády expremiéra Andreje Babiše, jehož kritika Bruselu je jen pustou rétorikou. Česká republika jako ostatní země EU má sice právo budovat svůj energetický mix, ale když je nejvyšším zákonem EU klimatická politika, tak česká energetická svrchovanost byla fakticky ztracena. Byla hrubě porušena zásada subsidiarity ve prospěch zdánlivě dobrých planetárních vizí. Klimatická politika se stala reakcí na zmatené občany v zajetí klimatické hysterie zejména u mladé generace, ve skutečnosti v zájmu klimaticko-průmyslového komplexu zelené dotační lobby. Všechny ty stamiliardy dotací pro vybrané subjekty si české domácnosti a podniky ve skutečnosti tvrdě zaplatí v emisních povolenkách za energii a těžký průmysl, které se rozrostou po roce 2026/2027 o emisní clo/daně za dovoz elektřiny, cementu, oceli a dalších produktů vymístěných ze zemí EU kvůli dekarbonizaci. Dále přibude emisní daň na benzín a naftu, na létání civilními letadly, na vytápění budov, atd.

I česká média papouškují, jak je naše republika emisně špinavá. Ale Česko je historicky dílnou Evropy a vyrábí energeticky náročné produkty, jež spotřebovávají jiné vyspělé země EU, kam z 84 % směřuje český export. Příklad: každou noc exportuje Česko do Rakouska elektřinu z jádra a uhlí, aby Rakušané mohli přečerpat vodu do svých výše postavených jezer. Pak ve dne Rakušané vyrábějí elektřinu v přečerpávacích elektrárnách a nestoudně tvrdí, že bezemisně. Kdyby se změnila kritéria nikoli na výrobu, ale na spotřebu emisních produktů a služeb, pak by na tom byly vyspělé západní státy, jako třeba Dánsko, Nizozemsko nebo Rakousko, na počet svých blahobytných obyvatel daleko hůře. Lze jen ujistit antijaderné a antiuhelné Rakušany, že za pár let už tu „špinavou“ elektřinu na export mít nebudeme.

Schválený klimaticko-energetický plán Česka znamená faktickou likvidaci tuzemského průmyslu, protože deficit energie a její drahotu nezvládne. Kromě toho zřejmě kvůli vysoké ceně emisních povolenek skončí uhelné zdroje „bez plánu vlády“ možná už na přelomu let 2026/2027. A ještě mají být postaveni na pranýř jejich majitelé za to, že nechtějí podnikat se ztrátou a že tedy nějak vláda z peněz daňových poplatníků výrobu z uhlí bude muset dotovat? Místo toho, aby vláda dala soukromým podnikatelům v energetice dvacetiletou perspektivu stabilního podnikání a tvrdě odmítla fantasmagorické a zcela bezvýsledné, spíše dokonce kontraproduktivní dekarbonizační projekty v čele s emisními povolenkami. Bez průmyslu s prací pro 1,5 milionu lidí v této zemi skončí prosperita. Za šest let žádnou energeticko-průmyslovou revoluci s Čechy, kteří vinou 30 let devastovaného školství většinově nerozumí matematice, fyzice a přírodním vědám, mít nebudeme. Pojmy průmysl 4.0 či změna ČR z montovny na high-tech průmysl s vysokou přidanou hodnotou jsou pro občany jen prázdnými floskulemi. Ostatně i vládou usilovně poptávaná gigafactory VW u Plzně je jasně jen typickou montovnou.

Je otázkou, kdy a jak si vládou ČR schválené směřování do energeticko-ekonomické katastrofy uvědomí občané a voliči v Česku? Nebo budou opět čekat, až zase dojde ke změně někde v našem sousedství, jako nyní např. v Německu? Je to vinou jen vlády, že jsme na tom nejhůře v dorovnání propadu ekonomiky po covidu a s mírou znehodnocení příjmů ze všech zemí EU? Dokdy se Češi nechají jako ovce takto pasivně stříhat až do krve?