13.2.2016
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Ekonomie polopatě (V.): Peníze a banky 2.

Sdílejte článek:

ONDREJ TURIS 13|02|2016

Pokračování článku z 11.2.2016

  • Co dál?

Jak jsme si ukázali, monetární systém se měnil každých pár desetiletí. Současný systém “plovoucích” měnových kurzů zde máme tedy od roku 1971. Jak a kdy se znovu změní monetární systém, těžko předpovídat. Z historické zkušenosti se však dá odvodit, že tento systém fiat peněz je neudržitelný a jednou ztratí důvěru lidí. Někteří ekonomové předpovídají návrat nějaké verze zlatého standardu, jiní zase tipují vytvoření světové měny skrz Mezinárodní měnový fond (SDR).

[ad#clanek-respo]

Téměř všechny papírové měny původně vznikly jako stvrzenky vyměnitelné za reálné komodity. Jinak by se lidé těmto papírkúm vysmáli. Psychologie lidí se časem změnila. Dá se říci, že až zavedením Eura vznikla první významnější měna, která začala existovat jako čistý fiat, aniž by byla někdy v minulosti navázána přímo či nepřímo na nějakou komoditu. Politická průchodnost Eura a jemu podobných měn je možná i tím, že lidé již zapomněli co skutečné peníze mají představovat.

  • Klesání cen je špatné a dárky nosí Děda Mráz

Většina dnešních ekonomů vnímá deflaci, čili klesání cen jako hrozbu. Podle nich, musí centrální banka dělat proinflační politiku, aby se růst cen pohyboval na úrovni od 0 do 2 procent ročně. Následují jejich hlavní argumenty a kritika:

“Silná měna škodí exportu”

V první řadě, i tzv. “silné měny” jakou byla např. německá marka, nebo jakou je švýcarský frank, nejsou silné měny. Takové měny se pouze jeví jako silné, protože jsou znehodnocovány pomalejším tempem oproti ostatním měnám. Tyto “silné měny” jsou stále inflačními měnami. Podobně jako když člověk vyskočí z mrakodrapu a během pádu předčí jiného člověka, který vyskočil ze stejného patra o něco dříve. V takové situaci se nedá hovořit o tom, že by jeden ze skokanů letěl nahoru, i když se to tak může jevit.

Co se týče negativního vlivu na export. Zastánci oslabování měny se obávají nižšího odbytu domácích firem exportujících do zahraničí. Silnější měna prodražuje výrobky takových firem těm odběratelům, kteří používají slabší měnu. Silná/slabá měna je však dvousečná zbraň. Zapomíná se na to, že exportujeme proto, abychom importovali. Silnější měna sice prodražuje exporty, ale zlevňuje import. Téměř každá výrobní firma nakupuje vstupní polotovary z importu, což jí částečně kompenzuje slabší odbyt do zahraničí. Nemluvě o tom, že občané používající silnou měnu si mohou užít levnější výrobky z dovozu a levné dovolené. To je takový sociální program zdarma, ale většina ekonomů poukazuje hlavně na trable exportních firem. Silnější měna také podporuje modernizaci kapitálového vybavení firem, jelikož dochází ke změně orientace struktury výroby, jako reakce na změněné preference zahraničních a domácích odběratelů.

Ve prospěch silnější měny také mluví případy zemí, které měly dlouhodobě silnou měnu ve srovnání s okolním světem, jako např. Švýcarsko, Německo, Japonsko. Navzdory silnější měně (nebo spíše díky), tyto ekonomiky mají tendenci prosperovat a zaplavovat svět výrobky.

“Hrozí deflační spirála a hromadění peněz”

Tento argument říká, že absence proinflační politiky může vyvolat potřebu lidí odkládat své nákupy na později, aby mohli nakupovat za lepší ceny. Realita zlevňující elektroniky však nepotvrzuje tento argument. Když do prodeje vejde nový iPhone, lidé jej kupují jako horké rohlíky a přitom vědí, že cena tohoto výrobku postupně klesne. Časem až výrazně.

“Rostoucí množství výrobků a služeb v ekonomice musí být kompenzováno zvýšením množství měny v oběhu”

Nemusí. Ceny nových statků se přizpůsobí počtu peněžních jednotek v oběhu. To co dnes stojí 1, může zítra stát 0,5 a tak dále. Podobně jako když se ceny přizpůsobují směrem vzhůru, při nadýmání peněžní zásoby.

“Inflace stimuluje ekonomiku”

Umělé nafukování peněžní zásoby ve skutečnosti opravdu může vést ke zvyšování zaměstnanosti a HDP. Otázka je, zda se jedná o skutečný růst, nebo jen o projevy vznikající bubliny. Přidáním nových peněžních jednotek do systému se nevytvoří nové statky, jen se zvýší ceny a přeorganizuje struktura výroby nepřirozeným způsobem. Následuje nutná korekce v podobě recese: vyšší nezaměstnanost a likvidace chybných investic.

  • Freebanking, státem zakázána koncepce

Aby stát mohl mít fungovat v podobě v jaké dnes funguje, tedy mít masivní výdaje a možnost zadlužovat se, musí mít silnou kontrolu nad měnou a bankovnictvím.

Člověk si nemůže jen tak založit banku z garáže, nemůže si vydávat vlastní peníze, nemůže ani jen spravovat někoho vklady a provádět transakce. Stát nastavil laťku pro start-up banky pořádně vysoko. To má za následek slabou soutěž mezi bankami, vysoké ceny a nízkou kvalitu jejich služeb. A o soutěži mezi penězi nemůže být ani řeč. Licencované banky, splňující státem stanovená kritéria na oplátku užívají mnoho “sociálních” výhod. Nepsaná garance záchrany v případě problémů, silná ochrana před konkurencí a zejména přísun levných peněz z centrální banky, nebo státem posvěcený model frakčních rezerv . Netřeba také zapomínat na zákonné pojištění vkladů, které vkladatelům garantuje vyplacení jejich vkladů (do určité výše) v případě, že se banka dostane do problémů. Je to nástroj, kterým stát snižuje riziko runu na banku a zároveň motivuje vkladatele nezajímat se o solventnost své banky.

V historii však byly zóny a období ve kterých mohlo bankovnictví fungovat s minimálním počtem státních regulací. Jde např. o éru freebankingu v USA, která trvala od roku 1837 až do začátku občanské války roku 1861. Toto období se vyznačovalo silným hospodářským růstem a klesajícími cenami. Další případy freebankingu se daly pozorovat např. v Kanadě, Skotsku, nebo Švédsku.

  • Bonus – jak funguje Bitcoin na příkladu s žetony a pamatováčkem

Kryptoměny podobné bitcoinu jsou nová věc. Novou věcí však jednou bylo i zlato, nebo současné fiat peníze s nuceným oběhem. Pokud nepočítáme hardware, který je nutný pro fungování bitcoinu, Bitcoin jsou svým způsobem nekryté peníze, které se nedají ani jen chytit do ruky. No Bitcoin má algoritmem stanovený limit celkového množství Bitcoinů. Jeho množství v oběhu neurčuje státní regulátor, ale ani soukromý vydavatel.
Následující řádky jsou určeny lidem, kteří by si chtěli utvořit alespoň hrubou představu o tom, jak fungují transakce jménem Bitcoin.
Představte si Bitcoin jako papírové žetony. Každý žeton je označen unikátním číslem. Celkové množství žetonů je omezeno (potřebujeme vzácnost). Další důležitý prvek v infrastruktuře je databáze transakcí . Nazveme ji pamatováček.

Tento pamatováček má každý jeden uživatel žetonů a do něj si každý z nich zapisuje informace o naprosto všech transakcích. Obsah všech pamatováčků je veřejný. Vždy když někdo někomu odešle žeton, všichni uživatelé musí do svých pamatováčků zapsat: datum a čas transakce jméno odesílatele jméno příjemce číselné označení žetonu. Zároveň, odesílatel žetonu musí všechny tyto pamatováčky oběhnout, jeden po druhém, a do kolonky s vlastním jménem přidá vlastní podpis kvůli autorizaci transakce.

Příklad: V systému je celkem 100 žetonů s číselným označením 1,2,3,4 … až 100. Lidé ví, že žeton s označením mimo zmíněný rozsah je neplatný. Eva vlastní dva žetony s označením 51 a 7. David vlastní jeden žeton s označením 33. Eva si od Davida koupí květináč za jeden žeton. Eva se vzdá jednoho žetonu (např. Toho s číslem 51) ve prospěch Davida tak, že si do pamatováčku zapíše tyto údaje:

tab_btc1

Totéž si zapíše David a vlastně všichni ostatní uživatelé. Eva ještě potvrdí transakci tím, že dá autogram do kolonky s jejím jménem ve všech pamatováčcích. To ještě není vše. Pro úspěšné dokončení transakce, si musí všichni zúčastnění zkontrolovat zda mají stejná data. Pokud ano, transakce se úspěšně a nenávratně dokončí.

Dejme tomu, že hned na druhý den ráno se David rozhodne darovat všechny své žetony (33 a 51) Katce. Jde zase jen o další transakci. Situace se vzájemným zápisem a kontrolou se opakuje :

tab_btc2

Všimněte si, že celá historie transakcí zůstává v pamatováčku zachována. Je to nutné proto, aby si každý účastník mohl zkontrolovat jestli někdo nedělá nějaké vylomeniny, jako například připisování téhož žetonu více příjemcům najednou.

Jak je vidět, používání takové “analogové” verze bitcoinu by bylo extrémně nepraktické. Někdo však vymyslel ty internety, počítače a kryptografii. Díky těmto technologiím dokážeme zautomatizovat zmíněné transakce a vyřešit tak problém “digitální vzácnosti”.

Bitcoin využívá namísto pamatováčku tzv. blockchain, což je decentralizovaná distribuovaná databáze celé bitcoinové transakční historie. Množství Bitcoinů je algoritmem omezeno na teoretické maximum 21 000 000 kusů a ověřování transakcí mají na starosti tzv. těžaři, kteří jsou za to odměňováni Bitcoiny pomocí algoritmu. Ani v našem žetonovém příkladu, ani v bitcoinu, není centrální autority, která by ověřovala transakce. Tento proces probíhá decentralizovaně.

[ad#clanek-respo]

  • Jaké vlastnosti by měly mít dobré peníze?

Peníze musí sloužit jako uchovatel hodnoty v čase a prostoru. Historie ukazuje, že lidé vždy sahali po platidlech, které splňují specifické parametry, jako např. vzácnost a kompaktnost. Otestujme nyní některé peníze (skutečné, i hypotetické) jak obstojí vůči parametrům, které by dobré peníze měly splňovat.

tab_porovnanie

Státu bychom nesvěřili ani monopol na výrobu automobilů. Proč mu pak dovolíme mít monopol na výrobu peněz?

Relevantní zdroje a literatura:

ZDROJ: Ondrej Turis

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 4,29 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky