Efektivita koronavirových opatření v ČR

URZA

Provedl jsem nějaké orientační (!) výpočty efektivity koronavirových opatření v ČR. Od zavedení vládních opatření se počet nakažených v ČR zvýšil asi 35x. Jak jsou na tom jinde?

Za srovnatelné považuji následující země:
Francie 23x
Holandsko 25x
ČR 35x
Německo 36x
Belgie 41x
Rakousko 41x
Portugalsko 122x

Dále jsem provedl ještě jedno srovnání s Itálií, kde nebyla původně opatření vůbec žádná a nikdo to neřešil:
Podobnou prevalenci jako ČR při zavádění opatření měla Itálie 27. února; než se tam nakazilo 35x více lidí, trvalo 17 dní; v ČR to trvalo 20 dnů.

Co z těch čísel plyne? Účinek opatření zavedených v ČR zatím není moc pozorovatelný. Vývoj u nás je v zásadě srovnatelný s vývojem v zemích, kde mají opatření výrazně méně restriktivní; a oproti Itálii, kde nebyla (původně) opatření vůbec žádná, jsme si “koupili” tři dny z dvaceti, což je asi 15% zpomalení.

AVŠAK POZOR: Jak jsem psal na začátku, jedná se pouze o ORIENTAČNÍ výpočty. Nemáme zatím dobrá data; ta čísla je třeba brát jako zkreslená a zatížená statistickou chybou (byť lepší nemáme). Nemluvě o tom, že v různých zemích se testuje různě, přičemž prevalenci pochopitelně určuji pouze na základě výsledků testů.
(Krom toho se jedná jen o můj osobní research; mohl jsem se kdekoliv splést, překouknout, přepsat, špatně zadat číslo do kalkulačky.)

Rozhodně z toho tedy NEPLYNE, že opatření jsou neúčinná. Takový závěr zatím udělat nelze, k tomu bychom potřebovali větší časový rámec, lepší data, plošnější testování a tak dále.

Na druhou stranu na základě toho, co teď víme, se pozitivní efekty opatření ZATÍM pozorovat moc nedají (zdá se, že brzdí rychlost šíření nákazy jen pramálo). Naše svobody jsou však rozhodně omezovány a ekonomika prokazatelně poškozována (to pozorovatelné je).

Největší problém však vnímám v přístupu vlády a politiků, kteří se k tomu staví jako ke každé represi: Zavedou opatření a nevyhodnocují jejich efekt; pak bez ohledu na jejich funkčnost či nefunkčnost ty restrikce v případě pro ně nepříznivého vývoje prostě jen zpřísňují.

Totéž lze vidět v přijímání opatření ohledně bezpečnosti dopravy: Přijímají se zákony, které jsou zdůvodňovány předpokládaným zvýšením bezpečnosti na silnicích, ale už se zpětně nevyhodnocuje, zda k němu skutečně došlo, aby se v opačném případě zrušily (studie a odhady se dělají předem – často “na objednávku”, přičemž se počítá PŘEDPOKLÁDANÝ dopad; jakmile zákon projde, už se zpětně nezruší, ani když je realita zcela zjevně v rozporu s tím, co mělo po jeho zavedení nastat).

Když slyším vládu mluvit o tom, co bude následovat, říkají jediné: Pokud se situace nebude vyvíjet tak, jak chceme, ZPŘÍSNÍME OPATŘENÍ. Nikdo už ale nezkoumá, zda ta opatření vůbec vedou k tomu, k čemu vést mají (a tedy zda má zpřísňování nějaký smysl); případně která z nich jsou užitečná a která nikoliv.

Upozorňuji, že mně ta koronavirová opatření přijdou od pohledu také funkční; řekl bych, že šíření nákazy zpomalí – ale je to jen můj odhad! Nejsem však politik; takže mám ve zvyku sledovat reálné dopady toho, co dělám, a rozhodovat se pak podle nich – nikoliv předpokládat automaticky svou neomylnost.

Zatím jsem si názor neudělal (máme málo dat); děsí mě však, že vláda ve svých plánech už rovnou deklaruje, co bude dělat za měsíc či dva (a ještě déle), pokud čísla nebudou taková či maková.

Zcela postrádám něco jako: Porovnáme postup nákazy u nás a v okolních zemích, kde postupují jinak; a budeme se snažit odhalovat chyby a aplikovat to nejlepší řešení.

Když máte svou firmu a vidíte, že konkurence dělá něco výrazně lépe, buď zareagujete (a třeba přijmete její strategii), nebo na tom můžete hodně tratit. Jasně, člověku se občas nechce uznávat, že něco vymyslel blbě (zejména když to má zlé dopady), zatímco konkurent to udělal skvěle; jenže tahle pýcha je hodně drahá, takže si ji spousta lidí raději odpustí.

Oproti tomu když jste politik a nenesete žádnou osobní zodpovědnost, jde Vám typicky o jediné: Obhájit, že to, co Vás napadlo na začátku, bylo to nejlepší řešení; a neuznat před voliči, že jste to dělal špatně. Proto mají politici velkou motivaci setrvávat ve špatných řešeních – nic je to totiž nestojí; za jejich chyby zaplatí jiní.