Dvojí metr v praxi

Hlavní událostí minulých dnů byl jednoznačně brexit. Jako jeden z jeho důsledků se nyní objevila debata o budoucnosti Skotska. Evropská unie podporuje jeho vystoupení z Velké Británie.

K brexitu bylo již řečeno hodně. Nechci čtenáře nudit opakováním již napsaného. Za sebe samozřejmě považuji vystoupení Velké Británie z Evropské unie za zásadní krok, za rozhodně jednu z nejvýznamnějších událostí tohoto století. Ta bude již těžko překonána, i když do konce století ještě osmdesát let zbývá. Osobně Britům samozřejmě fandím a doufám, že je to první kamínek, který spustí lavinu.

Nicméně zaujala mě jedna věc, možná okrajová, ale také demonstrující, jaký přístup má Evropská unie ke stejným situacím, jen s jinými účastníky. Skotsko nesouhlasilo s odchodem z EU, 62 % skotských voličů hlasovalo pro setrvání. To je prostě nezměnitelný fakt. Ovšem v poslední době se začíná mluvit o tom, že je to nespravedlivé, nedemokratické atd. Skotská premiérka Nicole Sturgeon (Skotská národní strana) již začíná vyhrožovat opakovaným referendem o vystoupení Skotska z Velké Británie a následné přihlášce do Unie. Některé názorové skupiny, bohužel ty které mají nyní v EU hlavní slovo, uznávají výsledky voleb, jen když ty dopadnou podle jejich představ.

Jistě si vzpomenete na poslední obdobnou událost. Bylo jí referendum o osamostatnění Katalánska v roce 2017. V tomto hlasování zvítězili příznivci samostatnosti, nicméně výsledky referenda nebyly členskými státy ani samotnou Unií uznány. Jedním z důvodů byl i fakt, že referendum bylo vyhlášeno bez souhlasu centrální vlády v Madridu. Katalánští politici, kteří referendum prosadili a chtěli se řídit jeho výsledky, jsou nyní ve Španělsku stíhání jako zločinci. Očekával bych tedy, že obdobný postoj zaujme Evropská unie proti snahám o referendum ve Skotsku.

Světe div se, opak je pravdou. Bývalý šéf Evropské rady Donald Tusk prohlásil, že Evropská unie by byla nadšená, pokud by se Skotsko rozhodlo zažádat o členství v EU. To by bylo možné samozřejmě až po jeho odtržení od Británie. A není sám, obdobně reagovali v minulosti i další vysocí představitelé EU, například bývalý předseda Evropské komise Jean‑Claude Juncker.

Britská vláda se vyslovila jednoznačně. S referendem nedá souhlas. Skotská premiérka na to zareagovala prohlášením, že přezkoumá, zda by bylo možné zorganizovat referendum bez právní závaznosti, které by mohlo vést k vyhlášení samostatnosti. K takovému referendu by nepotřebovala souhlas Londýna. Tedy jednalo by se přesně o ten samý druh referenda, který se konal v Katalánsku. Proč tedy není slyšet jasný výrok z Bruselu, že takové referendum nebude uznáno? Protože by se Evropské unii náramně hodilo. Katalánsko nemělo zájem odcházet z EU. Už v ní začleněno bylo. Podpora snahy Skotska je jednoznačně pomstou Velké Británii. Pomstou zhrzené milenky která se není schopna smířit s tím, že jí její partner opustil.

Evropská unie prostě opouští demokratické postupy a zoufale kope kolem sebe. Za sebe doufám, že jsou to poslední předsmrtné záškuby. Bohužel dokáží napáchat velké škody. Evropská unie se prostě z brexitu nepoučila a přestože demokratický deficit a direktivní řízení z Bruselu byly jedněmi z hlavních důvodů brexitu, tak se Unie rozhodla ještě přitvrdit a už si ani nehraje na zdání demokracie a rovného přístupu. Schválit zákaz odchodu z EU si zatím ještě netroufnou, ale určitě by si to velmi přáli. Pevně věřím, že toto jednání bude mít za následek další exity a přál bych si, aby Česká republika byla jedním z prvních následovníků Británie, protože čím déle budeme zůstávat v tomto čím dál více totalitním spolku, tím více to naší zemi uškodí.