Ti, co tohle pouští do éteru, teď myslím politiky hrají jednoduchou  hru  – vědí, že jejich nesmyslné a  krajně nebezpečné  nápady někdo daleko silnější a rozumnější  odmítne  a tudíž nedojde k jejich realizaci, ale oni už jen z oznámení toho dalšího sankčního úletu vytěží domácí politické body. V Polsku je  před volbami a  s Kaczynskim a jeho partají to vypadalo, až do války na Ukrajině  bledě. Jenže  válka  vše otočila. A  Kaczynski  se opět  preferenčně postavil na nohy. Podobně se daří i lháři a podvodníkovi Borisi  Johnsonovi, který  byl v podstatě  už na odpalovací rampě kvůli svým skandálům. Totéž platí pro Macrona! V dubnu  jsou  prezidentské volby  ve Francii. A tak bych mohl pokračovat. Ptáte  se jak do toho zapadá Fiala?  Snadno! Velmi snadno – pětikolka svým neumětelstvím a  trapností  ztrácela voliče  ve velkém. I pro ni  je  válka darem z nebes.  A  Fialovi se musí přiznat, že  rozpoznal a využil jedinečnou  šanci. Když  vyrazil do  Kyjeva za Zelenským. Tipnu si – ODS  definitivně našla  prezidentského kandidáta. A pokud tahle ukrohysterie vydrží dostatečně dlouho, pak Fiala zcela nečekaně přejede Babiše  a ten skončí v krimu. Nikoliv na Krymu. V krimu! Všem těm, co byli na odpočítání se  válka hodí. I s tou hysterií!  Mimořádně. Proto ji přiživují. A písmáci zase soutěží, kdo přijde s větší originalitou. A  občánek, jemuž  je ze všech stran vymýván mozek k  tomu nadšeně tleská!

Aniž by si uvědomil dvě zásadní pravdy:

1- ta  válka buď jednou nějak skončí a  pak  nastane  nějaký další  život. Ovšem sankce  zůstanou a budou se jen hrozně  těžko odvolávat. Globální ekonomika  dostane  v mezičase pořádně zabrat. A je možné její nastartování bez Ruska a jeho surovin? Je možné řešit nějaký světový problém bez Ruska?

2- pokud  válka  neskončí co možná hodně  rychle a sankce  stále a  stále porostou, pak Rusko v nouzi sáhne po atomovém tlačítku!  Ostatně  – doložil jsem , že  americké tajné služby už na  tuto eventualitu  upozornily  Bílý dům.

Ale proč  by přemýšlel občan, když tak nečiní politikáři ani analytici a  novináři?  Hrající si svoje  hry?

Tohle je největší malér  na  tom všem!

Sankce  se snadno vyhlašují, ale krajně  špatně  ruší. Protože se vždycky najdou  „chlapáci“, kteří ze svých  zištných důvodů nebo obsedantní hlouposti to rušení označí za  nepřípustnou slabost  a často dosáhnou  potlačení těch   rozumných, protože ti se  začnou bát o ztrátu reputačního kapitálu.

V téhle situaci se nacházíme a  stále přitvrzujeme! Mimochodem, objevil jsem zajímavou grafiku, která ukazuje kolik sankcí  je uplatňováno vůči  7 zemím, které jsou nejvíce  sankcionovány. Jednak z ní zjistíte, že to, co je navaleno na Rusko, daleko překonává  vše, čemu je podroben Irán nebo Severní Korea.  O takové Venezuele, Sýrii  nebo Kubě nehovoříc. A ještě  něco zjistíte. V grafu jsou barevbě odlišeny sankce, kterým Rusko čelilo už PŘED vpádem na  Ukrajinu!!!  A zjistíte, že  jich bylo skoro tolik, jako vůči Iránu  a o 1/3 více než kolika v té době  čelil Kimland.   Takže pokud  někdo hovoří o zásadně novém stavu pro Rusko, buď je hluboce neznalý nebo prostě  záměrně mlží.

Zpět k oběma možnostem. Doufám, že na  č.2 nedojde.  Takže  zůstává  jen  ta první . Jak chceme  žít  v globalizovaném světě  s Ruskem a sankcemi? Opravdu si svět může dovolit  žít dlouhodobě bez jeho surovin?   Za sebe  říkám, že  si to neumím představit. Ne bez  dramatického propadu  životní úrovně. Především na Západě. Našem Západě. Protože  chybějící ruské energetické nosiče, kovy,, dřevo a  kdo ví co ještě na světových trzích budou znamenat  erupci cen. Takovou jakou jsme ještě nezažili! Což  povede k sociálním výbuchům.

Uvědomuji si to. Řada  z vás jistě také. Ale v mainstreamu a mezi politickými a mediálními  elitami Západu téměř  nikdo. Nanejvýš  to odrazí mimořádně lacinou hlášku, že svoboda  má svou cenu a že je třeba přinášet oběti. Říkají především ti, co žádné velké obětí nepřinesou a cenu zaplatí, na  rozdíl od většiny občanů – velmi mírnou.  Těch, kteří čeká krvavý tribut a oběti na hranici existence se nikdo neptá.    Nicméně i takové hlasy  lze najít v současném informačním světě najít. Na Západě. Dva takové  vám odprezentuje  dnešní Kosa. Tento pochází  z anglického webu news.co.uk.

Demonising Russia risks making compromise impossible, and prolonging the war

Démonování Ruska riskuje, že znemožní kompromis a prodlouží válku

Nebezpečí spočívá v tom, že pochopitelná reakce na vraždění civilistů se změní ve všeobjímající rusofobii, která Putina pustí z opratí a velmi ztíží ukončení války.

V srpnu 1914 zahájila německá armáda nevyprovokovanou invazi do Belgie, během níž zabila asi 6 000 belgických civilistů, které držela jako rukojmí, neprávem podezřelé z odstřelování nebo jednoduše proto, aby vyvolala strach. Ve vesnici Dinant u Lutychu bylo 23. srpna 644 vesničanů seřazeno na návsi a zastřeleno německými popravčími četami, nejmladší obětí bylo třítýdenní dítě.

Během pěti dnů od 25. srpna němečtí vojáci vyplenili a vypálili město Lovaň, zabili stovky jeho obyvatel a zničili jeho středověkou knihovnu, jednu z největších v Evropě, která byla plná nenahraditelných knih a rukopisů.

Masakry v Belgii – německá politika Schrecklichkeit neboli strachu zaměřená na zabránění odporu lidu – pobouřily svět a měly obzvláště silný dopad v Británii, kde zvěrstva podpořila válku a přiměla velké množství dobrovolníků k boji. Dne 2. září, právě když se chýlilo ke konci plenění Lovaně, Rudyard Kipling publikoval báseň odrážející všeobecný hněv, jejíž čtyři řádky zněly:

„Za vše, co máme a jsme/ Za osud všech našich dětí/ Vstaň a vezmi si válka/ Hun je u brány!“

Když jsem vyrůstal v 60. a 70. letech 20. století, taková agrese nebyla v módě a zprávy o německých masakrech civilistů v první světové válce byly překonány nacistickou genocidou, a pokud se na ně vůbec pamatovalo, byly zamítnuty. jako přehnaná válečná propaganda v konfliktu, za který byly všechny strany považovány za víceméně stejnou vinu. To bylo poselství filmu Oh! Jaká krásná válka , která ukázala, že naivní mladí rekruti jsou lákáni na porážku podvodnými slogany a okouzlující vizí západní fronty.

Silné emoce z roku 1914 byly považovány za válečnou hysterii – do značné míry ignorující fakt, že německá zvěrstva byla až příliš skutečná – a na hněvu kvůli masovému zabíjení civilistů nebylo nic špatného ani hysterického.

Zuřivá reakce na ruskou invazi na Ukrajinu 24. února je velmi podobná té, kterou vyvolala německá invaze do neutrální Belgie 4. srpna 1914. Dokonce i prezident Vladimir Putin se svým plytkým macho a nesouvislým tvrzením, že Ukrajinu řídí místní nacisté se sklonem k nošení genocida proti rusky mluvící menšině má více než letmou podobnost s císařem Wilhelmem 11, který se také dostal do války, kterou pravděpodobně nevyhraje.

Putinova snaha démonizovat ukrajinskou vládu jako znovuzrozené nacisty zaměřené na násilí připomíná Kaiserovo nešikovné sebeospravedlňující tvrzení po zničení Lovani, že zatímco jeho srdce krvácelo pro Belgii, vinil z toho, co se stalo, „zločinné a barbarské činy Belgičanů.“

Němci i Rusové o století později vykazovali známky toho, že byli zaskočeni mezinárodním vztekem a odsouzením jejich chování. Rusové se nedokázali rozhodnout, zda porodnici v Mariupolu vyhodili do vzduchu sami Ukrajinci, nebo šlo o ukrajinské vojenské stanoviště, které právem zničily ruské síly.

Toto bylo odsuzováno jako zvláště ruský způsob války, ale každé bombardování města, kterého jsem byl svědkem od Gazy po Dúmu v Damašku a Aleppo až po Rakku a Mosul, končí masovým vražděním civilistů. Rozdíl v případech Belgie a Ukrajiny je v tom, že pobouření zbytku světa je intenzivnější a trvalejší.

Nebezpečí spočívá v tom, že pochopitelná reakce na vraždění civilistů se změní ve všeobjímající rusofobii, která Putina pustí z opratí a velmi ztíží ukončení války. Majitelé Facebooku a Instagramu tak mají umožnit uživatelům v některých zemích psát „Smrt Putinovi“ a vyjadřovat podobná hesla o zabíjení ruských vojáků, i když ne civilistů.

Jedná se o moderní ekvivalent populárních výkřiků „Hang the Kaiser“, které se staly sloganem ke konci první světové války. Ale tato totální démonizace nepřítele má svou cenu, protože znemožňuje kompromisy a zajišťuje, že války budou dovedeny do hořkého konce. Nejhrubší vlastenecké karty se stávají trumfy. Diplomatická flexibilita je pranýřována jako zrada. Hrubé a nevynucené chyby císaře a Putina jsou zatemněny pocitem, že celý národ je v nebezpečí.

To byl smrtící vzorec v roce 1914. „Čím více Spojenci prohlašovali, že jejich cílem je porážka německého militarismu“ a konec své vládnoucí dynastie, napsala Barbara Tuchmanová v Guns of August , o prvním měsíci Prvního světa. války, „tím více Německo prohlašovalo svou nehynoucí přísahu, že nesloží zbraně, dokud nebude úplné vítězství“.

Jen málokdo dnes v Kremlu může mít naději na vítězství – snad s výjimkou samotného Putina. Ale ať už si soukromě myslí cokoli, uvízli v důsledcích Putinova šíleného hazardu, který bude pro Rusko pravděpodobně historickou porážkou, z níž se možná nikdy nevzpamatuje. Jak řekl bývalý poradce pro národní bezpečnost USA Zbigniew Brzezinski: „Bez Ukrajiny Rusko přestává být euroasijským impériem.

Nic ve zlém, mnozí odpoví. Ale je nepravděpodobné, že by Rusko tiše odešlo z přední linie velmocí. Její armáda možná na Ukrajině bojovala špatně, ale ještě neutrpěla porážku. Ukrajinská videa ukazující úspěšné přestřelky a přepadení pravděpodobně dávají přehnanou představu o ukrajinské vojenské zdatnosti a ruské neschopnosti. Je mrazivé – a úplně první světová válka – vidět bezstarostnost, s jakou nyní komentátoři odsuzují kompromis s Putinem, aniž by pochopili, že to znamená prodlouženou kampaň, která s velkou pravděpodobností přeroste v jaderný konflikt.

Zdá se, že titíž lidé, kteří vykreslují Putina jako mocenského potentáta, předpokládají, že prokáže opatrnou umírněnost, pokud jde o vyrovnání šancí proti NATO použitím jaderné zbraně s nízkým výnosem, a pak říkají, že jsou si jisti, že by nikdy nepoužil taktické jaderné zbraně, aby zničil konvoj nebo leteckou základnu – a ukázal, že je stále nepřítelem, kterého je třeba se obávat.

Problém je v tom, že nenávist generovaná válkou nabírá na síle během konfliktu a nemá zpětný emocionální převod. Kolektivní tresty proti Rusům pravděpodobně vyvolají kolektivní odpověď. Britský premiér Lloyd George měl několik měsíců po příměří v roce 1918 jasnou představu o pravděpodobných důsledcích zachování ekonomických sankcí jako formy nátlaku proti Německu.

Nejvyšší válečné radě a spojencům řekl, že „vzpomínky na hladovění se jednoho dne mohou obrátit proti nim […] Spojenci rozsévali nenávist k budoucnosti […] nikoli k Němcům, ale sami k sobě“.