Pře
4.11.2023
Kategorie: Exklusivně pro PP, Ze světa91 přečtení

Dárečky z Gazy

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Světové agentury nám včera radostně oznámily, že evakuace cizinců a osob s dvojím občanstvím z válkou zmítané Gazy, byla konečně úspěšně zahájena. Hraničním přechodem Rafáh, z Gazy do Egypta, prý už prošlo na 400 takovýchto lidí. Místní, egyptské zdroje však západní optimismus poněkud mírní s tím, že v Gaze je nejméně 7000 cizinců a osob dvojího občanství, a to z více než 60 zemí světa. A že jejich evakuace, včetně prověření na egyptské straně, si vyžádá určitý, spíše delší čas. Ponechme teď na chvíli stranou fráze a humanitární aspekty věci a pojďme se na celou záležitost podívat z úplně jiné strany.

Jednání o propuštění cizinců byla obtížná, mnohostranná a taky docela dlouhá. Zapojily se jak státy z oblasti Blízkého a Středního Východu, tak i velmoci, včetně USA. Jednou z překážek dohody byl, podle amerických zdrojů, požadavek Hamásu, aby spolu s cizinci byli evakuováni i zranění Palestinci. S nevyřčeným předpokladem, že to budou jejich potrefení bojovníci. Na to se Egypt zabejčil, že tohle tedy ne, že tohle si domů nepustí. A že moc dobře ví proč. Nakonec se záležitost, po jednání Bidena a Sísího, nějak utřepala. Ale Egypt stejně postavil k přechodu Rafáh tanky a každého procházejícího velice, převelice prověřuje.

Pro nás jsou ovšem zajímavější ti cizinci. Nebo lidé dvojího pasu. Část západního tisku už začala dojímat publikum a zásobovat čtenáře jejich HLP, hlubokými lidskými příběhy. Chcete malou ochutnávku? Tak třeba nějaká Lena Beseiso z USA, která do Gazy odcestovala koncem března, „aby navštívila svého manžela, dcery, neteř a vnuka a strávila s nimi nějaký čas.“ A teď bezmocně volá na tísňové linky. Nebo jistý Abdulla Okal z téže země. Prý zoufale sleduje celé drama z rodinného domu v New Jersey. Jeho manželka Haneen a jejich tři malé děti ve věku 8 a 2 let včetně posledního, starého jen 2 měsíce (!), uvízly v Gaze. Což ovšem znamená, že tam ta jeho, jak to říct slušně, odjela buď porodit, nebo s úplně čerstvým miminem…

Ale takoví lidé nejsou jen v USA. Po Spojených státech, které mají v Gaze na 1000 (podobných) občanů, drží druhé místo v počtu uvízlých rezidentů, také další multikulturní země, Kanada. A proto i její média rozjíždějí dojímavou kampaň. Tak třeba jistý Ahmad Abualjedian, Kanaďan s trvalým pobytem žijící v Brantfordu v Ontariu, má rodinu v Gaze. Novinářům řekl, že zoufale potřebuje dostat svou ženu a novorozenou dceru (!) z obléhaného palestinského území… Chápete to? Ten člověk zjevně poslal svou těhotnou manželku rodit do Gazy! Místo aby tak učinila v nějaké slušně vybavené porodnici Kanady, odjela rodit do jakési bídné, obklíčené, islámistické zadele. A to přes půl světa.

Pro ukázku, o co jde, to asi stačilo. Odložme tedy humanistické fráze a položme si zcela racionální otázku: kdo asi tak pojede dobrovolně na území, ovládané Hamásem? Logickou odpovědí nemůže být nic jiného, než že jde o lidi, kteří tam buď mají příbuzné, nebo kterým tamější režim v zásadě nevadí, popřípadě s ním přímo sympatizují. Možná a docela pravděpodobná je samozřejmě i kombinace obou variant.

Někdo by mohl namítnout, že za své příbuzné nikdo nemůže. Že krev není voda a rodinná pouta jsou nad všechny režimy. Nicméně už sám fakt, že takoví příbuzní v Gaze stále zůstávají, může leccos naznačovat. Ona totiž vláda Hamásu nespadla Gazanům odněkud z nebe. Hamásníky si Palestinci řádně zvolili. Bylo to 25. ledna 2006. Hamás tehdy vyhrál celopalestinské parlamentní volby a spolu s Fatahem ustavil palestinskou vládu národní jednoty.  Ovšem už po roce se Gazánští Hamásníci s Fatahem poněkud poškorpili, což se projevilo tak, že shromažďovali představitele konkurenčního Fatahu na střechách vysokých budov a svrhávali je dolů. A tak se stal Hamás jedinou organizací, ovládající Gazu.

Takže zcela natvrdo. Jestliže někdo, jako třeba ten Ahmad Abualjedian z Ontária, pošle manželku porodit do Gazy, tak asi nemá problém s režimem Hamásu. Anebo ještě jinak. Jestliže někdo přijede navštívit celou rodinu žijící v Gaze (manžela, dcery, neteř a vnuka, jako ta Beseiso z USA), jaká je pravděpodobnost, že spolu s nimi neslavil 7. října „úspěšný útok bojovníků na židovské cíle“? Dá za to někdo ruku do ohně?

Redakce

Sdílejte článek:
91 přečtení
(13 votes, average: 4,69 out of 5)
29 komentářů

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.