24.10.2017
Kategorie: Politika, Volby 2017

Dá se ve volebních výsledcích objevit něco pozitivního?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Je po volbách. A jako po bouřlivém večírku přišla i po volebním vypětí kocovina. Všichni, kromě pár zcela nekritických obdivovatelů Andreje Babiše, cítí jakousi vnitřní nespokojenost. Zklamání. A to včetně většiny voličů vítězné strany. Není divu. Povolební nejistota je veliká a prosazení většiny z toho, co partaje ještě před pár dny slibovaly se začíná vzdalovat za obzor, do mlh a neurčitosti.

[ad#clanek-respo]

Dá se přesto na výsledku těchto voleb najít něco pozitivního? Nějaký důvod k optimismu? Kupodivu ano:

1) Naplno se projevila a ve volebních urnách zhmotnila absolutní nedůvěra občanů v oficiální media. Tolik týdnů zuřivě bubnovali do boje s Babišem, tolik křičeli o ohrožení demokracie, o mezinárodní ostudě, o trestně stíhaném lumpovi a korupčníkovi… až mu to lidi hodili. I president Miloš Zeman, který je, ať si o tom myslíte co chcete brilantním politickým taktikem,  včera konstatoval, že (účelové) trestní stíhání a jeho medializace přidalo Babišovi nejméně 5%.

Co z toho vyvozovat, se dá shrnou jednou větou: Vážení, končíme! Definitivně a s velikým třeskem skončila doba, kdy (velká, oficiální) media volby rozhodovala, nebo alespoň ovlivňovala. Po prvním vážném varování, v podobě přímé presidentské volby, už to prasklo úplně. Lidé dnes mainstreamu nevěří ani o chlup více, než Rudému právu v roce 1988. A chovají se podle toho. Mohou-li si zvolit, volí opak. Natruc. Protinárodní síly, které naše media ovládly, definitivně prohrály.

2) Velice hlasitě zazněla a na povrch vyvřela obrovská a masová nespokojenost se současným směřováním země. Všechny strany, které získaly nad 10%, mají jedno společné. Ve své kampani se důrazně vymezily proti stávající politice. Jako strany “protestní”.

A naopak ty subjekty, které se před volbami vyprofilovaly jasně a zřetelně “proevropsky”, drtivě pohořely. Největší Eurohujery, tedy TOP 09, zachránila (vždy tak trochu divná) kosmopolitní Praha a to jen o chlup. Zelení šílenci jsou úplně mimo. A v další, tradičně “probruselské” partaji, u Lidovců si foukají odřená záda, jak po nich horko těžko přelezli přes práh sněmovny. Jejich nejhorší kazisvět, milovník dalajlámy a landsmanšaftu Herman byl vykroužkován a pod vlezdobruselistou Bělobrádkem se kývá židle. Přesto, že KDU-ČSL mívalo v zásadě nejstabilnější elektorát ze všech stran. Na průměrném voliči Lidovců se dalo dříví štípat.. ale posledních pár let už asi nezkousl. No a Socani dopadli, jak si pod (Merkelové rohožkou) Sobotkou zasloužili.

Jaké poučení by si z toho měl vzít ten, kdo bude sestavovat vládu? Tím nejdůležitějším asi bude, že současná (multikulturní, zelená, genderově vstřícná, politicky korektní a čím dál těsnější) Evropská unie je definitivně out. Že fakt nefrčí. Že její “hodnoty” občané už poněkolikáté a čím dál výhružněji odmítli.  A že se to už žádným mediálním běsněním nedá zvrátit. Snad jen na chvíli umlčet. Zakřiknout. Ale výsledek se časem neúprosně dostaví. Jistý Sobotka by mohl vyprávět…

Druhým poučením pak budiž zvýšená ostražitost proti dračím vejcím proevropského, ultralevicového liberalismu, která ustupující euro-establishment nakladl do nového parlamentu. Vůči Pirátům. To je přesně ten politický proud, který dostal ČSSD od 30% k sedmi, že přátelé Dienstbiere, Valachová a Marxová. A lidovce k boji o sněmovní přežití, díky bratře Herrmane….

Poslední a třetím poučením nechť je mezinárodní kontext. V Německu se politická scéna ještě nevzpamatovala z upoceného vítězství Merkelové (a AfD v parlamentu), u našich Rakouských sousedů  bude sestavovat vládu člověk, kterého by ještě před pár měsíci označili málem za xenofobního fašistu… a  EU začíná pomaličku couvat. Už se hovoří o nutnosti jednomyslného schválení opatření kolem migrace. Žádné tlačení silou a přehlasování! Objevují se také hlasy, že není nutné za každou cenu přijímat Euro. Zkrátka znovu se potvrzuje známá věc, že při vyjednávání se ničeho nedosáhne úslužným přitakáváním, zato rázné ne, zvláště, je-li řečeno pevně a s podporou dalších stran dělá divy…

Vítěz sněmovních voleb, který byl pověřen sestavením vlády, je hnutím ideologicky řekněme nevyhraněným. Programově. Aby měli větší manévrovací prostor. A jeho šéf Evropskou unii potřebuje. Přesněji řečeno, její dotace. Snadno by tedy mohl přijít do pokušení sestavit další “proevropský” kabinet.

Nezbývá než věřit, že má k dispozici tým schopných analytiků, kteří dojdou k podobným závěrům a poučením.  Kéž  se mu pak podaří překonat vzájemné animozity a strany, které získaly svůj mandát skrze protestní hlasy proti současnému směřování EU a České republiky, najdou shodu na alespoň minimálním průsečíku svých programů. A tento, minimalistický, ozdravný a pro-národní program následně zkusí realizovat v praxi. Ať už formou přímé vládní spolupráce, nebo ad hoc podpory (pro republiku prospěšným) návrhům menšinové vlády.

[ad#pp-clanek-ctverec]

vylicil

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (26 votes, average: 4,65 out of 5)
Loading...