20.3.2017
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Co týden dal a Hampl napsal: Tři poznámky k neúspěšné revoluci v Nizozemí

Sdílejte článek:

PETR HAMPL

Pondělí 13. března

Karel Marx by zůstal nepovšimnutým výstředním filosofem, kdyby nebylo děsivě arogantního a bezohledného chování některých podnikatelů (továrníků). Mělo by být přece normální, když někoho zaměstnávám, nevidím ho jenom jako zdroj zisku, ale taky jako souseda, spoluobčana a spolubojovníka za záchranu svobodného světa.

[ad#clanek-respo]

Úterý 14. března

Z odpovědi do ankety Institutu Václava Klause: “Jak bude spor o svobodu projevu pokračovat? V podobných situacích tomu obvykle bývá tak, že občané se po čase unaví a jsou nuceni řešit vlastní obživu, zatímco státní byrokracie je schopna vyvíjet nátlak po neomezenou dobu. Svoboda projevu bude dále okrajována, až úplně zmizí. S ní i zbytky demokracie. Samozřejmě za předpokladu, že nedojde ke skokové změně typu zhroucení systému, výrazného volebního vítězství antisystémové strany nebo takové změny mezinárodního prostředí, kdy si podstatná část příslušníků elity spočítá, že pokračovat v podpoře současného režimu je příliš riskantní a málo výhodné.”

Středa 15. března

Revoluce v Nizozemí tentokrát nezvítězila, ale ani nebyla poražena. Wilders posílil a jeho strana se de facto stává jedinou opozicí proti současné neomarxisticko-islamizačně-totalitní vládnoucí skupině. V případě jakéhokoliv výrazného problému (nejen bezpečnostního, ale i třeba ekonomického) mu spadne moc do klína.

Rutteho Lidovci včera vyhráli, ale z dlouhodobého hlediska skončili. Z jedné strany se na ně tlačí Wilders, z druhé strany islamisté, a oni už nejsou dost silní, aby se obešli bez jedněch nebo druhých. A jedněm nebo druhým budou muset dříve či později předat moc.

Wilders už potřetí po sobě nezvládl závěr kampaně. Měl potenciál na mnohem lepší výsledek. To už by měl být důvod k vážnému zamyšlení, co dělá špatně.

Čtvrtek 16. března

Podruhé k volbám v Nizozemí. Pořád ještě převládá iluze, podle níž vhodný terén (vhodná společenská nálada) znamená automatické vítězství té nebo oné strany.  „Holandsko je země s největším (nebo druhým největším) exodem původního obyvatelstva ze země, velká města jsou v takovém stavu, že mi o nich i cestovatelé – dobrodruzi vyprávěli s naprostým odporem a zhnusením, muslimská komunita se netají svou agresivitou, ale Wilders nakonec dostane pár ušmudlaných hlasů.  Západní Evropa je ztracená…“ napsal mi na Facebooku jeden čtenář. Všimněte si toho předpokládaného rovnítka mezi špatnou situací země a volebním vítězství. Jako by na bojovnících vůbec nezáleželo. Oproti tomu Václav Klaus si ve svém komentáři k Německu spíše všímá, že „AfD se neumí prosadit.“ Terén je vhodný, ale armáda v mizerném stavu.

Takže otázka nezní, v čem se američtí voliči liší od nizozemských. Otázka zní, co Trump udělal jinak než Wilders. A jestli Okamura jde cestou trumpovskou nebo spíš wildersovskou.

Pátek 17. března

Ještě k Nizozemí. Islamizační mainstream opět použil taktiku, která se – v menší míře – osvědčila už v Rakousku. Pár dnů před volbami vyvolali úplně nesmyslný konflikt s Tureckem. Nebyl žádný důvod, proč nenechat tureckou ministryni navštívit krajanské spolky a mluvit tam o věci z hlediska Holanďanů naprosto bezvýznamné, když vedle toho tolerují islamizaci vlastní země. Navíc, i kdyby to nizozemské vládě vadilo, mohla to Turkům sdělit běžnými diplomatickými kanály a nikoliv přes televizní obrazovky. Nicméně vznikl konflikt, který vybičoval obrovské emoce a plnil přední stránky novin. Tento konflikt byl přehráván ve vrcholném období kampaně a v den, kdy se hlasovalo, působil premiér jako rázný turkobijce. Dva dny po volbách už je konflikt zapomenut.

Lze tedy čekat, že ve Francii propukne tak tři dny před volbami ostrý konflikt mezi islamizačním kandidátem Macronem a některou z tamních muslimských organizací. V České republice by se takhle mohl zachránit Sobotka, ale tenhle druh lišáctví bych čekal spíš o Babiše.

Sobota 18. března

Když Václav Klaus starší vyzve k “totální revoluci”, není to ukvapený výkřik mládence, je ale za tím mozek skvělého a zkušeného analytika (to nemůžou zpochybnit ani jeho odpůrci). Je za tím hodnocení, že politické režimy evropských zemí představují takové nebezpečí pro životy a svobody občanů, že žádný typ extrémismu nemůže být horší a že je ospravedlnitelná jakákoliv akce směřující k jejich svržení. Zkrátka, totální revoluce. Ten rozhovor doporučuji k čtení, je to nejzásadnější věc, která od pana ex-prezidenta za poslední roky zazněla.

Neděle 19. března

BABISMERKELTrump odmítl podat Merkelové ruku, aby nevznikl kompromitující záběr. Není to nic nového, američtí prezidenti tak přistupovali k těm nejhorším diktátorům odjakživa. Pro srovnání připomínám jeden snímek z České republiky. Vekslák a zlodějíček vždy zůstane jen vekslákem a zlodějíčkem. Bez ohledu na to, kolik miliard má na účtu.

[ad#pp-clanek-ctverec]

hampl

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (26 votes, average: 4,92 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky