Co s tim všim můžeme dělat? Každej skutek se počítá!

ANTIVIRUS

Při pozorování, jak jde všechno kolem nás do kytek, jak vláda rozdává naše prachy všem možnejm kriminálníkům od západu po východ, likviduje zbytky naší svobody a našeho zdraví, jak všechny globalistický organizace utahujou šrouby a s neochvějnou urputností se snaží chytit všechny do pasti totálního otroctví, si většina z těch, co ještě dokážou myslet, klade otázku: “Co já s tim můžu dělat?” Odpovědi se uprostřed tohodle zoufalství nehledaji tak úplně lehko, ale to neznamená, že žádný nejsou.

Hned na začátku je ale třeba poznamenat, že tu neexistuje jedna správná cesta. Nejen že je situace na něco takovýho moc komplexní, ale taky každej člověk je jinej a potřebuje svojí vlastní individuální strategii, která je pro něj smysluplná. Viděl jsem spoustu lidí se k tomu vyjádřit různejma způsobama a nemůžu říct, že by někdo měl pravdu víc než někdo jinej. Takže rozhodně nemínim poskytnout nějakou konečnou, všeobjímající odpověď, ale nabídnu určitou perspektivu a náměty k zamyšlení. Každej s tim může naložit podle svýho.

Spousta lidí, když pozoruje ten očividně zrůdnej a nesmyslnej vývoj událostí, má občas tendenci upadat do depresí a zoufalství. To je normální a je to v podstatě známkou toho, že chápou, co se kolem nich děje. Ti, kterejm nepřipadá, že je něco v nepořádku a měli by s tim něco dělat, toho evidentně moc nechápou. Když otevřu webovej prohlížeč, abych se podíval, co je novýho, někdy taky jen kroutim hlavou a ptám se sám sebe, jestli vůbec má něco smysl. Ale ono samozřejmě má, a to z mnoha důvodů.

V první řadě bych poukázal na jednu důležitou skutečnost. Lidi jasně vidí, že jejich vliv na celkovou situaci je obvykle minimální, až to může často vypadat, že žádnej. Je třeba přijmout, že jedinec pravděpodobně nezvrátí něco, co ti nejmocnější dlouho plánovali a investovali do toho sumy, o jakejch se normálním lidem ani nesní. Na druhou stranu by si měl člověk ale uvědomit, že nakonec nejde až tak o to, jestli se mu podařilo nějak změnit konečnej výsledek v nějakym větším rozsahu, ale spíš o to, jak se k tomu postavil, co sám udělal, a jak k čemu přispěl.

Tohle je princip bezchybnosti bojovníka, kterej Don Juan tolikrát vysvětloval Castanedovi. Nezáleží na konečnym výsledku. Záleží na tom, jestli člověk udělal, co v rámci svejch možností moh, nebo jestli vyplejtval většinu svý energie na blbosti jako třeba stěžování si, že “to nejde”. Můžete se na to dívat z pohledu osobní zodpovědnosti. Nikdo nemůže čekat, že třeba svrhnete špatnou vládu v totálně zkorumpovanym systému nebo něco podobnýho, ale jestli jste vědomě podnikli nějaký kroky, který k tomu aspoň trošku směřujou, nebo jste se na to vykašlali, řekli si, že s tim stejně nic neuděláte, a ani jste nehnuli prstem, to je vaše volba a na tej záleží.

Pokud existuje něco jako karma, nebudete souzeni podle toho, jestli jste změnili celej svět k lepšímu, ale podle toho, jestli jste k tomu nějak směřovali. Když vidíte, že se kolem vás děje něco špatnýho, třeba nějaká nespravedlnost, je obrovskej rozdíl mezi tim, že vstanete a řeknete “tohle je špatně”, a tim, že držíte hubu a neuděláte nic, protože si myslíte, že tim stejně nic nezměníte. Je jedno, jestli něco změníte nebo ne. Je to o tom, jak se k tomu jako lidská bytost postavíte. Každej skutek se počítá. Každej skutek má váhu. Obzvlášť pro vás samotný.

A z hlediska nějakýho lidství a hodnot má o to větší váhu to, co uděláte, když jste v jasnej menšině, než jestli se přidáte k většině nebo neuděláte nic. Přidat se k většině je jednoduchý. Nevyžaduje to žádnou odvahu, žádný odhodlání, nic, co by z vás dělalo znatelně lepšího člověka. Pokud se ale s odhodláním postavíte proti většině, celkem jakýmkoliv způsobem, jakej si můžete dovolit, protože víte, že ta většina dělá něco špatně a páchá tim nějaký škody, a tomu chcete zabránit, má to ohromnou váhu. I kdyby to nakonec ničeho nedosáhlo, tak to má hodnotu pro vás samotný a dělá to z vás lepšího člověka, než když se zbaběle podřídíte většině, ale ono to ve skutečnosti má většinou větší pozitivní dopad, než vám v tu chvíli připadá možný. Celej odpor proti zlu se převážně skládá z malejch, zdánlivě bezvýznamnejch činů odhodlanejch jedinců, kteří odmítnou se nechat zastrašit a zlomit.

Na druhou stranu, jelikož jde pomalu ale jistě do tuhýho, tak je třeba taky pochopit, že nemá cenu to přehánět a vystavovat zbytečnýmu nebezpečí sebe a svý blízký něčim, čim se pravděpodobně ničeho zásadního nedosáhne. Někdy je možná potřeba i nasadit svůj život, ale určitě ne vždycky a za každou cenu. Kdy je co třeba, musí každej posoudit sám podle svýho uvážení. Lidi, kteří o něčem takovym vůbec uvažujou, by to měli zvládnout.

Co může člověk dělat konkrétně?

V první řadě se pokud možno nepodílet na věcech, který směřujou špatnym směrem a napomáhaj těm, kteří všem škodí. Nepodporujte systém, kterej vás zabíjí. To, co neděláte, je někdy stejně důležitý jako to, co děláte. Všichni asi víme, že dnešní banky jsou nástrojem globalistů k ovládání celý společnosti. A čim víc tam maj vašich peněz, tim víc toho můžou ovládat. Takže je blbost tam nechávat všechny svoje peníze. Jednak tim podporujete ten parazitickej systém, a jednak o to všechno můžete lehko přijít, jak nám nedávno názorně ukázal soudruh Trudeau, žák jistýho švába.

Pokud vidíte, kam směřuje například trend digitalizace a jak to dopadneme, když to nikdo nezastaví, tak by mělo bejt logický se na tom podílet co nejmíň a držet se míň zneužitelnejch metod, co to jde. Platit penězma a ne digitálníma číslíčkama, neobchodovat s těma, kteří vyžadujou tu digitální variantu, a podobně. Většina lidí na to řekne, “no jo, ale to prostě nejde”. Na což já říkám, že to jsou kecy a jde to.

Nikdy v životě jsem neměl kreditní kartu. Dodnes nemám mobilní telefon (ani žádnej jinej). Televizi jsem vyhodil před 25 lety. Nikdy jsem neměl auto. Nenechávám svoje úspory v bance. Nepoužívám fašistický platformy jako Google, Facebook, a podobný zrůdnosti. Nikdy jsem neměl účet na žádnejch sociálních médiích. Nic takovýho člověk nepotřebuje k životu. A pokud jsou takový věci používaný k tomu, aby nás ovládaly, programovaly a ohlupovaly, tak dá rozum, že bude asi dobrý se jim vyhybat.

Chápu, že rodiny se třeba bez auta tak lehko neobejdou, a auto zrovna problém neni, ale rozhodně se dá odpoutat od systému víc, než většina lidí považuje za možný. Výmluva, že to nejde, je prostě chabá. Je to o tom, jestli je pro vás důležitější pohodlnost nebo to, co je správný. Bohužel drtivá většina lidí dává vždycky přednost pohodlnosti, i když jim to škodí.

Fascinujou mě lidi, kteří se mě ptaj, “Jak můžeš žít bez telefonu? To se prostě nedá!” Nechápu, co na tom nechápou. Žili jsme bez mobilů celou historii lidstva kromě posledních asi 20 let. Většina z nás si ještě pamatuje dobu, kdy mobily nebyly vůbec a pevnou linku měla možná půlka lidí. A taky to šlo. Jak to, že to najednou “nejde”?

A lidi argumentujou například tim, že potřebujou bejt neustále v kontaktu s dětma. Co je tohle za pitomost? Za prvý, když oni byli děti, tak ty mobily neměli a to dětství přežili. Pravděpodobně s mnohem menší újmou na zdraví. Tak nevim, jestli maji všichni tak krátkou paměť nebo co. Za druhý, jakou maj ty děti samostatnost, když jsou na každym kroku v dosahu rodičů? A za třetí, kdo vůbec dá dítěti tuhle rakovinotvornou věc, aby jí mělo neustále u sebe, když víme, jak to škodí a že u dětí je ten efekt mnohonásobně silnější, je podle mě na hlavu. Cigarety by dětem nedali, ale mobil jo? Co je to za logiku?

Ale pohodlnost je dneska jednou z nejvyšších hodnot. Dokonce i vyšší než zdraví vlastních dětí. Bojovat proti systému určitě vyžaduje zřeknout se pár těch pohodlnejch věcí. Ona to neni náhoda, že ty nejpohodlnější možnosti jsou ty nejhorší. Ten systém je tak pochopitelně nastavenej schválně. Jak jinak vás donutěj používat to, co chtěji, abyste používali, než že z toho záměrně udělaji tu nejpohodlnější možnost? A to ani nemusí bejt o moc pohodlnější než ty ostatní. Často lidi totiž jinou možnost neznaj a přitom by stačilo jen položit si otázku, jestli nějaká existuje.

Asi nikdy nepochopim, proč lidi používaj Fakebook a JewTube a dennodenně si stěžujou (nebo se diví), že jim tam smazali nějakej příspěvek. To je to, od čeho tu Google a FB jsou. Shromažďovat o vás co nejvíc informací a cenzurovat vaše příspěvky. “Špehovat a cenzurovat” by mohlo bejt jejich motto. Kdy to lidi pochopí? Přitom je tu spousta alternativ. BitChute, Odysee a Rumble nic necenzurujou. Vyhledávačů je velká spousta. Fakebook je taková zrůdnost, že nechápu, proč to vůbec kdy kdo používal. Zřejmě proto, že jim někdo řek, že by měli. Prostě tupost a pohodlnost. Dělám to, co všichni, a nepřemejšlim o tom.

Většině lidí připadá, že na tom nijak nezáleží, jestli to používaj. Nechápou, že tohle jsou nástroje systému, který mu umožňujou bojovat proti nám s mnohem větší efektivitou. Když používáte Google k hledání informací o něčem důležitym, to, že vám filtrujou výsledky, zatajujou zdroje, který s (j)elitama nesouhlasej, a vnucujou vám ty nejprolhanější tlampače systémový propagandy, je celkem zásadní. Lidi se pak pohybujou ve fiktivním, omezenym světě jen těch schválenejch zdrojů informací. Schválenejch kym? No těma, co nám škodí na každym kroku. A čím víc lidí to používá, tim líp ta manipulace funguje.

Kromě toho, všechny tyhle věci, který se k nám vetřou skrz naší pohodlnost, od internetovejch platforem, přes mobily, po kreditní karty a jiný digitální věci, nás okrádaj o různý schopnosti. Vysaďte dneska někoho mladýho bez mobilu uprostřed lesa a nechte ho tam, ať si najde cestu domu. Nebude mít tušení, čeho se chytit. Starší generace věděly spoustu věcí, protože třeba četly knížky. Od začátku až dokonce! Dneska nikdo nic neví, protože už ve škole je prej učí, že to neni třeba, že si to můžou najít na Internetu, až bude potřeba. Což ale znamená, že bez Internetu spousta lidí neví o ničem nic.

Jejich “vědomosti” se skládaj převážně z věcí, který jim média opakujou den co den. Čemuž se samozřejmě nedá opravdu říkat vědomosti, protože téměř nic z toho neni pravda. Celej pohled na svět pohodlnejch lidí je umělej, nadiktovanej někym jinym. A je to pohled na svět, kterej prospívá ne tomu člověku, ale těm, co mu ten pohled nadiktovali. A to diktování se děje prostřednictvím všech těch “moderních” věcí, který všichni používaj, ani pořádně neví proč, a život bez nich už si nedokážou představit.

Závislost na všech těch pohodlnejch věcech vás nejen otupuje, ale taky vás vystavuje neustálejm vlivům a machinacím toho systému. Reklamy, cenzura, nasměrovávání ke schválenejm a pryč od neschválenejch zdrojů – to všechno se vás snaží řídit směrem, kterej pro vás neni prospěšnej. Proto by každej, kdo chce proti tomu systému bojovat, měl začít tak, že se vyhne tomu, aby byl ovlivňovanej a závislej na nástrojích toho systému, a že ho nebude jejich používáním podporovat.

Osobní zodpovědnost je koncept, kterej už dneska moc lidí nechápe. Většina lidí jsou bioroboti, kteří dělaji, co se jim říká, a odpovědnost nechávaji na těch, co jim dávaj instrukce. Obvykle to končí průšvihem a nechápavym “ale já jsem dělal, co mi řekli!” Tihle lidi vůbec nechápou hodnotu svejch vlastních rozhodnutí, což je dost tragický. Prakticky se vzdávaji svobodný vůle, čimž tak nějak vyhazujou z okna celej smysl svýho života.

Svobodná vůle je základní princip, kolem kterýho se točí prakticky všechno ve vesmíru. A s tim úzce souvisí osobní zodpovědnost. Takže nijak zvlášť nezáleží na tom, jakej dopad budou mít moje skutky na celou společnost. Nevadí, že “když to udělám jenom já a ostatní ne, tak se nic nezmění”. Hodnota celý naší existence je v tom, co uděláme nebo neuděláme my sami, ne v tom, jestli se k tomu přidaji ostatní. Za ostatní neneseme odpovědnost, ale za sebe jo. A samozřejmě když s tou změnou nikdo nezačne, tak nikdy žádná nebude.

Takže bych všem doporučil, aby se neohlíželi na to, jak velkej dopad maj na společnost okolo sebe, ale na to, jakej je charakter nebo kvalita jejich vlivu a dopadu. Svobodná vůle je zásadní, a proto taky musíme přijmout, že je-li svobodná vůle většiny jiná, než naše, zřejmě bude po jejich. Když si lidi odhlasujou nějakou pitomost, za kterou budou platit, tak asi holt potřebujou tu lekci, protože jinak to nepochopí. To ale neznamená, že se z vlastní vůle musíme přidat k nim, když víme, že to dělaj blbě.

Taky by všem mělo bejt jasný, že nedělat ve stávající situaci nic se nedá považovat za nějakou neutralitu. Jestli vidíte, co se děje, kam to spěje a jaký to bude mít následky, tak svojí nečinností k tomu dáváte souhlas. A za tu nečinnost nesete zodpovědnost úplně stejně jako za nějakou činnost. Ten, kdo se nepostaví šířícímu se zlu, stává se sám součástí zla.

Pokud tedy spekulujete nad tím, co v současnej situaci můžete udělat, soustřeďte se víc na povahu vlastních skutků než na jejich dopad. Každý vaše rozhodnutí, každej skutek má význam. Nemusíte dosáhnout žádnejch zázraků, jen konejte tim správnym směrem. To stačí. Svobodnou volbu máte ve všem, co děláte, ať jsou to sebemenší věci. Vedou ty malý věci k dobru, nebo jsou nenápadnym přitakáním zlu? Jste dobrym vzorem svýmu okolí, nebo jen splýváte s pozadím?

A další věc je nenechat se mentálně a emocionálně stáhnout na frekvenci těch, co míří do záhuby. Tahle doba je stresová a myslícím lidem přináší nekonečný zdroje frustrace, zoufalství, vzteku, nebo i strachu. Tomu se snažte zabránit. Valí se na nás každej den obrovský množství informací, z nichž většina neni zrovna příjemná. A asi se to hned tak nezmění. Je dobrý vystopovat věci, který vás spolehlivě hážou do lepší nálady. Těch se držte a vracejte se k nim kdykoliv, kdy už toho všeho máte až nad hlavu.

Všichni asi chceme bejt informovaný o tom, co se děje, což ale v současnej době znamená vstřebávat velký množství depresivních a děsivejch informací. Někdo je odolnější, někdo to lehko setřese sarkasmem a cynismem, ale někdo takovou náturu nemá. Je dobrý si hledat zdroje informací, který maji nějakej pozitivní nádech. Neni to lehký, protože ono neni lehký něco takovýho dneska psát, ale pár věcí se najde. Případně se můžete vracet k osvědčenejm knížkám, který na vás maji pozitivní vliv.

Dělejte věci, který vás nějak naplňujou, a když máte všeho dost, tak si dejte na pár dní od vší tý hrůzy pauzu. Ona to taková tragédie nebude, když pár dní nebudete sledovat zprávy. Nemá cenu sledovat úplně všechno a zuřivě se snažit probouzet lidi kolem sebe, když vás to ničí. Jestli jste z toho na prášky a lidi se stejně neprobouzí, tak to je špatně. Chce to nějakou rovnováhu. Pokud je negativní vliv zombíků na vás silnější než váš pozitivní vliv na ně, tak to chce změnit strategii.

Hledejte humor, kde se dá. Než si zoufat nad vážností situace, je lepší se smát absurditě situace. Všechno to čim dál tim víc vypadá jako test na nějakej vyšší úrovni. Test vašeho “lidství”. Jak se zachováte. Jestli vás to zlomí. Jestli se poddáte. Jestli vás vše tak vyděsí, že se radši podřídíte. Počínání vlád, hlavně v NATOsféře, už totiž nedává žádnej smysl a těžko se vůbec dá brát vážně.

Bude zajímavý sledovat, jak ten test dopadne. Informace jsou všem k dispozici a lidi budou brzo sklízet, jak zaseli. Dělejte, co vám připadá správný, nenechte se stáhnout k zemi, odrážejte útoky humorem a netrapte se tim, co dělá stádo okolo. Nezapomeňte, že zodpovídáte za sebe, ne za ně.

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc KVĚTEN 2024:
****************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, František Kvasnička 499,- Kč, JUDr. Zuzana Pospíšilová 1500,- Kč, Jaroslav Buk 100,- Kč, Jiří Novák 250,- Kč, Pavel Schwarz 500,- Kč, Renata Doležalová 500,- Kč, Dr. Lubomír Vylíčil 3000,- Kč, Petr Dědek 200,- Kč, Miroslav Šikula 200,- Kč, ing. Boris Bortel 2000,- Kč, Josef Tichý 1000,- Kč, ing. Tomáš Šimčík 200,- Kč, Leoš Merta 1000,- Kč, Dan Černý 500,- Kč, Ondřej Svatoň 50,- Kč, Blanka Timofejevová 500,- Kč, Václav Linhart 200,- Kč, Anonym 700,- Kč, Jaromír Šindler 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 500,- Kč, Václav Přibyl 1000,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Radomil Březovják 200,- Kč, RNDr. Vácalav Vohánka 1000,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Lubomír Štěpán 200,- Kč, Pavel Janeček 300,- Kč, O. Kachel 243,46 Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč

Celkem za měsíc: ... 20 192,46 Kč

Vybráno 44.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Stoosmička nám ještě ukáže, dovolíme li to - 5.5.2024
• Poslední čtyři dny - 5.5.2024
• Rusové vydali na Zelenského zatykač. Ukrajinský prezident se tak oficiálně stal hledaným válečným zločincem - 5.5.2024

(20 votes, average: 5,00 out of 5)

Loading...