Co rozhodne o tom, zda bude budoucnost Evropy islámská či nikoliv?

Po celou dobu stýkání a potýkání s islámskou kulturou jsme si však vždy dokázali udržet naši identitu: Dokázali jsme uhájit naše hodnoty i naši suverenitu. Nepodvolili jsme se. Dokud se bojovalo vojensky, uměli jsme navzdory těžkostem vyhrávat. Bránili jsme totiž naše hodnoty. Nějaké hodnoty jsme tehdy skutečně měli.

Osmanská říše se v minulém století rozpadla a ve století novém ji po drobných krůčcích nahrazuje tzv. Islámský stát. Dnes proto (zatím) nečelíme přímému ohrožení jasně definovanou, centrálně organizovanou, viditelnou nepřátelskou armádou. V takovém boji bychom znovu dokázali bojovat a vítězit. Dnes však prohráváme v bitvě kultur, ve válce hodnot, kde na jedné straně frontové linie stojí jejich, pro nás obtížně pochopitelné a celkem nepřijatelné hodnoty, zatímco na straně druhé náš deficit hodnot, naše nehodnoty, naše vlastní prázdnota a vyprázdněnost.

Pokud skutečně chceme, aby Evropa nepodlehla úspěšné islámské expanzi, musíme hájit a uhájit naši identitu. Co je prázdné, to přímo vybízí k naplnění. Který dům si k bydlení vybere skupina squatterů? Dům v zahradě s udržovaným plotem, dům, o který majitelé pečují a na noc zamykají, dům plný dětí, které v neděli usedají ke společnému obědu se svými rodiči, dům, který je pro domácí domovem? Neusadí se snad spíše ve staré, pusté, všemi opuštěné chátrající barabizně, ke které se nikdo krom krys a švábů nehlásí?

Dnešní Evropa je prázdným domem. Vyprázdnily ji takzvané evropské hodnoty, které urputně napomáhají jednotlivým evropským domovům v chátrání a rozkladu. Chybějící děti původních majitelů evropských domů, děti, které se nikdy nenarodily a neměly narodit, tak mohou nahradit děti squatterů. Chybějící mravní řád může nahradit pevná regule práva šaría. Chybějící křesťansko-židovské hodnoty může nahradit víra proroka. Nehrozí nám, že budou naše hodnoty islámem vytlačeny. Vytlačeno může být jen to, co existuje, to, co o svou existenci do posledního dechu bojuje. Hrozí nám, že naše hodnoty, které jsme sami opustili, budou vystřídány hodnotami islámské kultury, která přijde do připraveného prázdného domu s logickým a přirozeným cílem prázdnotu zaplnit.

Vyprázdnili jsme své evropské domy, když jsme zaútočili na člověka a člověčenství. Vyprázdnili jsme své evropské domy, když jsme se pokusili redefinovat rodinu a manželství. Vyprázdnili jsme své evropské domy, když jsme zpochybnili smysl a samu existenci národa. Ochranným valem před hrozbou islamizace Evropy, a tím i koncem jedné velkolepé hrdé civilizace, je tak návrat od pochybných evropských hodnot k hodnotám, které jsme zdědili, díky kterým jsme se narodili, které máme povinnost předat dále.

Musíme znovu uznat svrchovanost a suverenitu národního státu, který jako jediný zodpovídá za právo, spravedlnost a bezpečí uvnitř svých jasně vytyčených hranic. Musíme znovu uznat existenci ničím a nikým nenahraditelné rodiny, kterou tvoří matka a otec, žena a muž, a jejich děti. Rodiny, která je jen jedna, která nepodléhá módním definicím, kterou nelze volně přeskládávat a přeskupovat jako kostky stavebnice. Musíme znovu uznat integritu člověka, který se rodí, žije a umírá jako muž nebo jako žena, nikoli jako třetí pohlaví nebo soubor desítek „genderů“, mezi kterými si během života volně vybírá jako mezi televizními kanály nevalné kvality. Musíme znovu zaplnit naše evropské domovy našimi hodnotami, které byly falešnými „evropskými hodnotami“ nemilosrdně vytlačeny na samý okraj útesu. Musíme nahradit pseudohodnoty pravými hodnotami křesťanské civilizace, hodnotami volného trhu, svobody a odpovědnosti.

Máme na výběr — vždy totiž máme na výběr. Buď budeme mlčet a podvolíme se, nebo se přestaneme bát a začneme mluvit. Zatím jsme si v našich dějinách dokázali vybrat vždy správně.