Co byste dělali vy?

Přišel čas žní… Letos tedy pěkně pozdě. Přiroda jen lehce změnila parametry a šup – už máme začátek žní zase jako za hlubokého socíku. Pšenice se začala sklízet tento týden. Stačil k tomu studenější červen. Už tři týdny čekáme, sila vysmýčená, nachystaná, loni jsme v tuto dobu končili a k dnešnímu dni jsme z naší statisícitunové kapacity naplnili celých sto tun. 

Pšenice dozrála až teď. Dala si načas. Parametry jsou nádherné, výnos sice není rekordní, ale je velmi pěkný. Polehlá pole dělají trochu problémy, ale maličko jsem přeháněl… polehlého není zase tak moc. Je to dost podobné jako s řepkou. Bije to do očí, ale pokud má člvoěk výhled, není toho zase tolik. 

Objevuje se nám nicméně zajímavější problém… Ono pořád prší. Nejsou to žádné přívaly, ale klasy ne a ne uschnout. Včera kombajny vjely do polí  po dvou hodinách sekání přišla přeprška a bylo po všem. Od května doteď půda neoschla. 

Ono to má docela závažné důsledky. Během suchého března a dubna většina pšenic zkanibalizovala své vlastní odnože, protože pro ně neměla dost vody. Ale teď už má vody velký nadbytek a tak se rostlinky rozhodly své odnože opět obnovit. Zlatá pole začínají znovu zelenat. Koleje po traktorech a postřikovačích jsou už jak brčál a vrchlky, odkud se vždycky nejvíc ztrácela voda, jsou najednou den ode dne zelenější. Objevují se nové bohaté klásky plné nedozrálých zrn a každým dnem jich přibývá pěkně procento po procentu. 

O řepce ani nemluvím, ta podrůstá úplně děsně a podíl zralých a nezralých zrn je vidět na každé sklizené fůře zběžným pohledem. 

Před sto lety v tom nebyl problém. Obilí se běžně kosilo nedozrálé, aby se při vázání do snopů zbytečně nevydrolilo. Snopy se postavily do panáků tak, aby po nich stékala voda a nechalo se na polích doschnout. Pak se všechno odvezlo do stodoly a pustila se parní mlátička. 

Dneska se obilí sklízí zralé až přezrálé, protože vše v jednom kroku udělá kombajn. Ale… letos jaksi máme na jednom poli úrody dvě. Dozrálé klásky i ty nedozrálé, kterých je hodně. Patová situace. Nedozrálá zrnka jsou stejně velká jako ta zralá. Nedají se od sebe nijak oddělit. Samozřejmě ta nedozrálá budou v silech plesnivět a to dost rychle. Zároveň jak je vše smíchané, není možné to ani dosušit. 

Před pár lety to mělo jednoduché řešení – desikování. Pole se čtrnáct dí před sklizní přestříklo herbicidem a i ta nazralá zrna zaschla  a bylo to. U řepky to bylo v našich podmínkách skoro nezbytné. 

Pak se to zakázalo. Je to jedovadé, pak to všichni žereme, ekologie, chudinky zvířátka a podobně. Loni bylo sucho, tak to nebyl problém, ale letos to problém je a veliký. 

Navíc stále prší. Minimálně do příští středy se u nás na okrese nevyjede, protože od včerejška velice mírně muňká. Tak akorát, aby se zrno v kombajnu lepilo a nešlo mlátit. Dalších pět dní budou dorůstat další zelené klásky, porostou nahoru, nalijí se a původně zlaté obilí bude tak nějak khaki. 

Ručně nikdo kosit neumí. Kombajny to neumějí jinak než posekat. Nedá se to od sebe oddělit. Mokré se suchým se nedá usušit, protože to suché by hořelo. Postříkat se to nesmí… 

Máte nějaký dobrý nápad? 

Dnešním textem jsem chtěl demonstrovat, jak ošidné jsou pokyny nařizované shora aplikovaná plošně bez možnosti jakékoliv korekce. Ještě týden a z velmi pěkné úrody se stane propadák se všemi důsledky z toho pro zemědělce plynoucími. Prakticky všechno obilí se dostane do kategorie na zkrmení dobytku, protože mouka namletá z takového mišmaše bude plná mykotoxinů a nebude kynout. 

Jasně. uděláme to, co děláme už třicet let… dovezeme. U nás to stojí za houby, ale jinde si s desikanty nedělají hlavu a nakonec budeme rádi, že nám báťuška Putin uvolní export na pšenici. Možná… pokud se v Rusku urodí a nebude mít lepší kontrakt do Číny. 

Já osobně bych teda letos raději desikoval… možná to bude trochu otrávené, ale bylo by to z našeho a nemuseli bychom se nikoho doprošovat. 

Člověk je až překvapen, jak moc může jít všechno do háje za jeden rok i když je příroda zrovna letos na naší straně.