24.7.2019
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika

Chybí nám lídři s vizí, doma i v Evropě

Sdílejte článek:

PAVEL VESELÝ

#Pavel VeselySrovnávat dnešní dobu u nás se situací z roku 1989 mohou jen lidé, kteří manipulují historií. Anebo se snaží dát rovnítko mez EU a RVHP, stejně jako mezi NATO a Varšavskou smlouvou. Jedni to mohou vidět takto. Ostatní to mohou vidět tak, že toto je součást demokracie a že je pouze na dnešní opozici, aby byla daleko lepší, ukázala, že má ve svých řadách lídry, kteří budou protiváhou současnému stavu. Ale ono je asi jednodušší nesmyslně srovnávat nesrovnatelné a myslet si, že změnou systému se rázem i mentálně ocitneme v kapitalismu a demokracii. Bohužel, tak se tomu nestalo a stát ani nemohlo.


Na rozdíl od jiných států Evropy, Velká Británie nemá Ústavu v psané formě. Přesto Velká Británie funguje. Obtížně, ale funguje. A psaná forma by stavu příliš nepomohla. Odhlédněme od toho, zda-li již mělo či nemělo být u nás konáno, má věc ještě několik jiných aspektů. Prezident republiky je zvolený pro druhé volební období. Víc již zvolen být nemůže. A tak ho vlastně pranic nenutí k tomu, aby konal hned. Je pro něho zcela jistě důležité přemýšlet, co bude dál a jak připravit pozici svoji i pro nástupce, kterého by si přál. Nejen pro něho. Ostatně dělal by to i třeba podvědomě každý prezident. A také to dělá. Když něco nechci, tak to nebude. Premiér je zároveň druhý nejbohatší člověk ve státě. A to navzdory obviněním, která zde jsou. Navzdory všemu, co se říká o mnoha aspektech podnikání. Prostě realita je taková. A to i přesto, že mají kritici pravdu založenou na racionální podstatě. Pravda je zcela jistě někde uprostřed.

Předčasné volby a vytvoření destabilizace je především špatný obraz v zahraničí v době, kdy se mění situace v Evropě i v Evropském parlamentu a také v novém rozpočtovém období EU. A to má svoji váhu.

Určitě by stálo za v této souvislosti, mít větší nabídku a portfolio nových kandidátů na řešení možné krize. A nakonec koaliční dohoda je nepřesná. Strany si nebudou lustrovat své ministry, ale premiér jako hlava vlády nemá právo říci svůj názor na nominanta koaličního partnera. Na druhé straně on je hlava vlády a za vládu odpovídá. Slabý bude vnímán, ať udělá prakticky cokoli. Možná poučení pro další předsedy vlády. Je to dnes takové manželství s rozdělenými účty a nespolečným SJM. Prostě si každý jede podle sebe. A možná se někdy shodneme. No, moc funkční to není. Tedy, bude ještě veselo a takový poněkud letní český guláš.

Podle některých lidí nevolí voliči správně tehdy, když výsledky nevyjdou tak, jaké je přání jisté skupiny Je jedno jaké, opačně by to bylo stejné. Lidé prostě volí špatně a je potřeba buď je změnit a napravit nebo jim rovnou volební právo vzít, protože volič je hloupý v každém případě. Budou tedy volit kluby přesvědčených proti jiným přesvědčeným. Kluby a komunity. Kam jsme to s tou svobodou a demokracií dotáhli? Obojí se rozmělňuje podle potřeby. Výsostně si vážím svobody člověka a demokracie. Neboť obě jsou jen jedny. A buď jsou, nebo nejsou. A není ji možné vyvážet jako vývozní artikl. Dříve komunisté vyváželi socialismus. Je to špatně, stejně jako když se vyváží demokracie.

Demokracie je hodnota, nikoliv vývozní artikl. Snad se k tomu jednou také k tomu dopracujeme.
V době socialismu se budoval nový člověk, který by bojoval proti imperialistům ze Západu. Doba se změnila. Dnes ti samí lidé budují nového člověka, Evropana, který bojuje proti Rusku a Číně jako totalitním režimům. Lidé se však nezměnili. Jsou stále stejní.

Doba je přelomová. Rozdělení vlivu, které vycházelo z druhé světové války, již nevyhovuje. Vlastně ani neplatí, když Německo s podporou Francie je tahounem Evropy. Co však chybí, jsou lídři s vizí. Ne diktátoři, ale lídři. Jenže lidé mají touhu vládnout. Chtějí mít podíl na vládě. Problém je, že již se nemluví o odpovědnosti. Neboť vláda bez odpovědnosti je právě ona diktatura.

Lidé jsou nadšeni ze slov, že někdo nepřišel vládnout, ale sloužit. Komu a za jakých podmínek? Je velký rozdíl, slouží-li někdo Bohu anebo třeba určité skupině lidí. Tím zastává její zájmy. Je iluze si myslet, že je možné sloužit a splnit přání každému občanovi. Politik není Bůh, a pokud si to myslí, pak je diktátor a ne demokratický politik. Tato gesta a prohlášení bývají doplněna většinou fotografií z tramvaje nebo metra, aby ukázaly, že politik je jeden z nás. Jezdí tou přeplněnou tramvají, přeplněným metrem. Je prostě lidový. Ano, za přítomnosti ochranky. Což je samozřejmě v pořádku. Vždy si představím způsob takové propagace, která vychází z doby před 100 lety. Takových fotografií mnohdy s podobnými texty bylo mnoho a skončilo to bohužel velmi fatálně.

Je dnes patrné, že jsou dnes různé proudy a vlivy, které mezi sebou bojují. Ten nejzásadnější je boj o privatizaci moci. Tedy propojení politických a podnikatelských zájmů. Dnes víc než kdykoli dříve jsou k tomu vytvořené podmínky. Vlády jsou hegemonem na určitém území, ale majitelé globálních sítí a aplikací jsou těmi, na kterých jsou vlády států závislé. Už tím, že každé stisknutí tlačítka na jejich zařízení jim to denně připomíná. Dnes tedy jde o boj vlád na politickém základě a moci obchodní, která je stále více v popředí.

Jsme v době zlomu. Možná změny společenského systému a společnosti jako celku. Odvěká touha člověka po ovládnutí světa může mít dnes reálné obrysy, i když nemusí jít o přímé a viditelné věci. Historie nás učí, že tak jednoduchý pohled a přímou otevřenou vládu není možné uskutečnit. Avšak shoda různých komunit a celků navzájem propojených a privatizovaných svými členy už logiku dává. A v poslední době se takový scénář již naplňuje. Kam to povede, se však teprve ukáže. A nebude to dlouho trvat.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 4,56 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky