Česko na členství v EU v podstatě nevydělalo

Reaguji na článek pana Zdechovského “EVROPA: Česko na členství v EU vydělalo” ze 5.5.2021 na Neviditelném Psovi.

Česko nemá prospěch ze členství v EU, ale z pádu socialismu

Naprostá většina ekonomických úspěchů, zlepšování kvality života obyvatel a dalších pozitivních změn nastala jen a jen v důsledku pádu socialismu a nastala už dávno před naším vstupem do EU. Naopak, po tomto vstupu pohyb řady pozitivních změn začal stagnovat a nejsou výjimkou ani zpětné trendy (ve smyslu návratu socialistických poměrů), byť pod taktovkou “budování EU”, nikoli formálně socialismu.
Problémem je, že EU je silně socialistická, a prosazuje (nebo už prosadila) znovuzavedení řady jednoznačně socialistických jevů, které jsme vykopali z naší země v souvislosti s “Velkou sametovou” a domnívali se, bohužel nesprávně, že navždy.

EU nám platí jen to, co sama u nás potřebuje, případně naprosté nesmysly. Na dopravní strukturu nám přispěla proto, aby zlepšila dopravu zboží ze starých zemí EU přes naše území na východ. Na čističky odpadních vod, nové kanalizace apod. nám přispěla tehdy, když ty odpady končily v řekách, tekoucích od nás do Německa nebo Rakouska. Další příspěvky se týkají spíše nesmyslů, oněch pověstných “rozhleden v údolí a akvaparků bez vody”. Přičemž v naprosté většině případů jsou dotace vázány na to, že materiál bude nakoupen u firem ze starých zemí EU a klíčové (přinejmenším) práce provedou firmy z těchto zemí, případně jejich filiálky zřízené v postsocialistických státech. Takže tyto dotace jsou v podstatě pro staré země EU jen jakási “malá domů” a často s sebou strhnou i významnou část prostředků z naší spoluúčasti na těchto projektech.

Zkvalitňování, a hlavně computerizace, výuky na školách, o němž píše pan Zdechovský, je prostě dáno tím, že počítače přestaly být s pádem socialismu čímsi ideologicky závadným a přestalo blokování jejich zavádění do škol. Často “pionýrské” projekty z 90. let byly v kontextu z tehdejší technickou úrovní kvalitnější než to, co přinesla pozdější podpora z EU. Ta zejména prosazuje silné vazby výuky na produkty Microsoftu, což je spíš překážkou v kvalitě výuky, než přínosem pro ni.

“Přísnější ochrana životního prostředí” se dávno zvrhla v pravý opak. Každý, kdo něco staví, je nucen platit obrovské výpalné zeleným organizacím, které jinak blokují stavbu prakticky všeho. Není náhodou, že od našeho vstupu do EU, kdy začaly být možnosti boje proti těmto raketýrům daleko omezenější (a těmto organizacím začaly na konta proudit peníze z bohatých EUrofondů) jsme prakticky nepostavili žádnou dopravní infrastrukturu, pouze “vylepšili” několik stávajících železnic s tím, že užitek z toho má opět především EU. Dalším problémem je povinné zateplování budov, které se zoufale nevyplatí (jinak by nemuselo být povinné). To se promítá velice drsně (vedle dalších aktivit ekologických organizací) do bytové výstavby a cen bytů a bydlení obecně. V podstatě se toto stává limitem demografického růstu, protože mladí našinci nemohou sehnat (či zaplatit) bydlení a zakládat rodiny. Vzhledem k tomu, že EU podporuje dovoz primitivů ze zemí třetího světa, jimž (za naše peníze, protože vlastní žádné nemá) platí bydlení i další benefity, bují konspirační teorie o cílené náhradě civilizované populace nevzdělanými barbary, akceptujícími neomarxistické fantasmagorie, a není možné se tomu divit. To celé, pochopitelně, popularitu EU ještě dále snižuje.

To, že si pan Zdechovský vůbec dovoluje blekotat o zajištění kvalitní pitné vody je snad jen proto, že doufá v zapomenutí negativního dopadu zapojení vodárenských firem ze starých zemí EU do vodáren v některých našich městech, které zpravidla znamenalo drastické zdražení pitné vody a často i pokles její kvality.

Platbu kartami v zahraničí, respektive v zemích EU, využije tak málokdo, že zákaz formální existence “zahraničních poplatků” (který si banky stejně vykompenzují jinak, i na lidech, kteří v zahraničí platit nechtějí a nepotřebují) nemá prakticky žádný smysl. Daleko přínosnější by byl skutečný konkurenční boj mezi bankami, který by je donutil tyto poplatky snížit či zrušit v rámci boje o zákazníka, a nikoli bruselská podpora “bankovního socialismu”.

V podstatě to samé se týká i roamingu u poskytovatelů mobilního připojení.

[ad#article_et21]

Ano, mnoho věcí v EU je špatných

Omezování svobody pohybu v souvislosti s covidovou epidemií bych  do problematiky negativ EU vůbec netahal. Takovéto (nebo ještě daleko přísnější) omezení je součástí boje proti epidemiím od starověku a ani v moderní době neztratilo značnou část svého významu. Proti nemoci, která se v té době ani nedala léčit, ani ještě nebylo k dispozici očkování, jsme byli ve stejném postavení, jako Karel IV., když se na západní hranici království objevila černá smrt.

V souvislosti s touto epidemií lze ukázat na naprostou impotenci EU cokoli v souvislosti s bojem proti covid zajistit. EU bojovala proti opatřením na hranicích. Musely je zavést jednotlivé státy proti vůli EUrobyrokratů, kterým životy obyvatel EU leží u koncového otvoru trávícího ústrojí. To samé se týká i zajištění očkování. Vyhrála to Velká Británie, která v důsledku brexitu má zajištěno proočkování více než trojnásobného procenta populace než činí průměr EU (a stále tomuto průměru v onom ukazateli utíká). V rámci EU jsou na tom nejlépe ty státy, které si zajistily očkování po své vlastní linii, EU se pouze zmohla (pravděpodobně) na zinscenování “Vrbětické události”, aby zarazila očkování Sputnikem v Česku a zajistila tím profit farmaceutickým firmám ze starých států.

ERASMUS je v reálu obrovský problém, protože v jeho rámci jsou vytypováváni kvalitnější studenti z východních států EU, kterým je pak cíleně nabízena práce v některé ze starých zemí. V podstatě i “posilování jazykových kompetenci” studentů má primárně tento význam. Jedná se tedy o jakýsi nástroj “brain drainu” s tím, že pokud se v rámci tohoto programu nějaký východní student něco naučí a pak to uplatňuje u sebe doma, je to spíš z pohledu organizátorů tohoto programu nežádoucí jev.
Je zajímavé, že pan Zdechovský zcela pomíjí takové věci, jako je demokratický deficit EU a přebujelost její byrokracie, která již jednoznačně poškozuje nejen nové státy EU, ale i ty staré a i EU jako takovou. Ten demokratický deficit úzce souvisí s prosazováním progresivistických zhůvěřilostí cestou “bruselských dekretů” v situaci, kdy v jednotlivých státech fungující parlamenty tyto prasečiny neodhlasují.
Pan Zdechovský také nereflektuje šílenosti typu “New green dealu” a další likvidační snahy, zaměřené proti ekonomikám jednotlivých států EU.

Výzvy

Před EU nestojí žádné “výzvy”, respektive tyto “výzvy” jsou asi stejné, jako byly “výzvy”, stojící před socialismem a komunistickými stranami ve druhé polovině 80. let minulého století.
EU (na rozdíl od vysoce úspěšného a přínosného EHS) se naprosto jednoznačně neosvědčila a představa o nějakém “zeštíhlení”, zrušení škodících EU agentur (tj. prakticky všech), zprůhlednění financování nebo zamezení aktivit, souvisejících s progresívní levicí “řešenými” pseudoproblémy, je zcela mimo realitu. V reálu totiž právě tohle je podstatou činnosti EU a bez této škodící pseudoagendy by se naplno ukázala její bezcennost a škodlivost. Už z toho důvodu je něco podobného (vyjma změn naprosto bezcenných, pouze kosmetických) zcela nerealizovatelné.

Češi vnímají EU jako cosi vzdáleného, co nemohou prakticky nijak ovlivnit (asi jako v minulém režimu nemohli ovlivnit činnost moskevského politbyra) zcela správně. Této nemožnosti cokoli ovlivnit, včetně toho, že parlament EU nemá prakticky žádné reálné pravomoci, protože o všem rozhoduje nikým nevolená a nikomu neodpovědná EK, odpovídá i zájem občanů ČR o “dění v EU” (protože ta je vnímána spíš jako živelná katastrofa), i účast ve volbách do totálně impotentního EUroparlamentu.
Volby do EUroparlamentu mají pro nás jen ten význam, aby se tam dostali lidé, kteří budou včas signalizovat přípravu šíleností typu zákazu munice na bázi olova nebo (nyní chystaného) zákazu domácích zabijaček. Protože tato aktivity EU jasně ukazují, co vše nám EU bere a hodlá brát, aniž by nám cokoli jako kompenzaci dávala.

Na tom se nic nedá změnit, respektive změny, které by něco takového zajistily, by vedly v totální přeměnu EU na cosi zcela jiného. V souvislosti s tím EUroparlamentem by musely vzniknout celoevropské politické strany (aby člověk vůbec věděl, koho vlastně volí a nehádal pouze, s kým se místní EUroposlanci dají do holportu, často v příkrém rozporu s jimi presentovaným volebním programem). To by znamenalo i vznik evropského politického národa, který by byl reálnou opozicí evropské byrokracii. Proto také tato byrokracie dělá vše proto, aby nic takového nevzniklo a ona mohla vládnout pomocí umělého vytváření animozit mezi jednotlivými státy a národy v EU v duchu známého hesla “divide et impera”. Viz např. současné události kolem těžby uhlí v Polsku, proti níž brojí tuzemští ekoaktivisté.

Náš vstup do EU na Prvního máje v roce 2004 si nedovolil oslavovat prakticky nikdo, protože i ti největší magoři si jsou vědomi toho, že jeho připomenutí by jen dál prohloubilo příkop mezi z EU placenými “progresivisty” (mezi něž patří naprostá většina oněch oslavovatelů) a naprostou většinou normálních lidí. Pokud lze tento den připomínat, tak leda jako jakousi analogii s 15. březnem 1939 nebo 21. srpnem 1968.
EU začala brexitem chcípat a rozkládat se. V našem zájmu je, aby tento rozklad byl co nejrychlejší a nejdůkladnější.

Zcela jistě je v našem zájmu nějaká integrace evropských (a nejen evropských) států, ale ta se musí dít na bázi spolupráce mezi suverénními státy, nikoli na bázi činnosti antidemokratické a “věčné” mezinárodní byrokracie. Potřebujeme tedy něco, jako bylo původní EHS, ovšem zajištěné daleko důkladněji proti malignímu zvrhnutí na komplexně škodící EU.

Článek pana Zdechovského je vyargumentován tak bídně, že je (pravděpodobně) bezděčnou ukázkou toho, jak se při svých (často sympatických) aktivitách v rámci EUroparlamentu odtrhl od reality občana ČR a snaží se řešit cosi, co už má občan ČR dávno vyřešeno a dává to najevo podporou protestních stran a sdružení, jejichž vztah k EU je buď ambivalentní nebo čistě záporný. Občané ČR si budou muset vybojovat czexit, či se podílet na rozbití EU, jako se v roce 1989 podíleli na rozbití “tábora míru a socialismu”. Jakákoli jiná cesta je cestou zpět do rudého pekla.