Česká televize bez nového mašinfíry po starých kolejích. Zrušit bez náhrady

Co asi tak může o volbě generálního ředitele veřejnoprávní České televize napsat člověk, který o tomto betonovém molochu z Kavčích hor postupně poztrácel všechny iluze. Nebylo to tak vždycky. V první polovině devadesátých let jsem dokonce krátce byl redaktorem České televize. V tvůrčí skupině č. 14 jsem točil dokumenty pro politický magazín, který se jmenoval Hromosvod aneb Politika pro každého a později Karle, přepni to. Z té doby samozřejmě vím, že na Kavčích horách pracuje spousta opravdových profesionálů, nejen v technických profesích, ale v některých případech i mezi redaktory.

Problém České televize je jinde. Je hříčkou politických a ekonomických zájmů vlivných mocenských, kulturních a finančních skupin a nikdy nenašla recept jak tomu čelit či odolat. Vždy se v jejím vedení a především v onom zakletém baráku, dodnes nazývaném „ótéenka“ čili Objekt Televizních novin, našlo dostatek kolaborantů, kteří nastavili záda větru, který odněkud foukal. V devadesátých letech ponejvíce z Havlova Hradu, později ze souručenství „pravdoláskovních“ pohrobků rozesetých do různých politických stran a v současnosti z Bruselu. V mírné nadsázce lze konstatovat, že vedoucí úlohu KSČ, kterou ctila socialistická Československá televize, nahradila v současné České televizi vedoucí úloha Bruselu. Domácí quislingové na to dohlížejí.

Smrtelnou ránu, ze které se už Česká televize nikdy nevzpamatovala, televizi veřejné služby zasadila spacáková revolta zpovykaných redaktorů. Přesně v ten čas mě veškeré iluze opustily a už se nikdy nevrátily.

Cílem je zachovat penězovody

Ale vraťme se do současnosti k volbě nového generálního ředitele. Když do druhého kola volby postoupila pětice finalistů, konkrétně šéf obchodu ČT Hynek Chudárek (17 hlasů), předsedkyně dozorčí rady Czech News Center Libuše Šmuclerová (15 hlasů), bývalý zpravodaj ČT v Rusku a Polsku a do nedávna ředitel ostravského studia ČT Miroslav Karas (11 hlasů), ředitel programu ČT Milan Fridrich (10 hlasů) a šéf ČT Sport Jiří Ponikelský (10 hlasů), glosoval jsem to na svém facebooku těmito slovy: „Vzhledem k tomu, že Rada České televize do finálové pětice souboje o post generálního ředitele vybrala hnedle čtyři vrcholné manažery ČT, vypadá to, že členové rady zřejmě žijí v iluzi, že Česká televize je na tom dobře a že plní povinnosti, které jí ukládá zákon. Já si to nemyslím ani o České televizi, ani o Radě ČT. Takže rozpaky, samé rozpaky.“

Od Rady ČT, kterou ke svému obrazu zformovala současná vládní politická garnitura, ale nebylo možné nic jiného očekávat. Jde přece o jediné: zachovat stávající penězovody a mocenské siločáry, neboť veřejnoprávní televize, které tato politická garnitura aktuálně přihrála prostřednictvím povinného výpalného v podobě navýšených tzv. koncesionářských poplatků z peněženek občanů miliardy navíc, je jejím důležitým propagandistickým nástrojem. Takže šafářovat tomu všemu musí někdo, na koho bude větší spolehnutí než na nedávnou odvolaného Jana Součka, který se ukázal být dočasnou chybou v matrixu.

Do tohoto schématu zapadá i nevůle vpustit dovnitř kohokoli zvenčí, vyjádřená výsledkem Libuše Šmuclerové při finálové volbě, kdy získala pouze jediný hlas. Vlastně to ani nepřekvapuje. Omlouvám se za mírnou nadsázku, ale mafie si také nikoho zvenčí dovnitř nevpouští.

Už mnohokrát jsem v posledních letech napsal, že Česká televize ve své stávající podobě se přeměnila ve služebnou zločinnou organizaci. Proč? Protože vysílá cinknuté, neúplné, zavádějící informace. Protože není nezávislým informačním zdrojem, nýbrž propagandistickým nástrojem. Protože funguje jako tlampač Bruselu a pátý člen vládní koalice. Mnohokrát jsem také napsal, že problém České televize není v tom, co vysílá, nýbrž v tom, co všechno nevysílá, co všechno selektuje, co všechno překrucuje. Rovněž posté opakuju, že Česká televize za peníze všech obsluhuje pouze část české veřejnosti, a tím pádem také nese velkou spoluodpovědnost za stav naší společnosti.

O důvěru občanů už není zájem

Uniknout by nám proto neměla naprosto zásadní skutečnost. Žádný z kandidátů na generálního ředitele se ani nepokusil zamyslet nad tím, proč podstatná část veřejnosti nejen, že České televizi nevěří, ale považuje ji dokonce za největšího informačního škůdce a dezinformátora. Občane, diváku, voliči, plať, od května ještě víc, ale co si myslíš a proč si to myslíš, nás nezajímá. My držíme nastavený kurs.

Finální rozstřel mezi dvěma dosavadními členy vrcholného managementu nakonec skočil patem. Chudárek ve druhém kole finální volby získal 9 hlasů a Fridrich 8, ve třetím kole si to prohodili. Ke zvolení bylo potřeba hlasů 10. Ani jedné z lobbistických part se tedy tu druhou nepodařilo přetlačit, pročež představení bude za týden pro velký úspěch pokračovat. Consiglieri obou zájmových partiček se v mezičase mohou pokusit dohodnout, kdo ustoupí a co za to, nebo jestli ulehnou na matrace. Nám ostatním to může být celé šumafuk, neboť na fungování a směřování Kavčích hor se tak jako tak nic zásadního nezmění.

Jediné rozumné řešení je Českou televizi zrušit. Bez náhrady. Majetek rozprodat, přenosové cesty vysoutěžit, určit správce archivu. Svět médií a technologií se nevratně změnil. Žádný veřejnoprávní moloch, který lidem selektuje, co a koho smějí vidět, a předžvýkává jim, co si mají myslet, už není potřeba. Skuteční profesionálové, kterých je v onom začarovaném kavčím zámku mnoho, se uplatní jinde.

(Autor, 1. místopředseda Trikolory, byl v minulosti dlouholetým členem a místopředsedou Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.)