23.11.2021
Kategorie: Exklusivně pro PP, Politika

Červená karta pro válečné štváče

Sdílejte článek:

MONIKA HRABÁKOVÁ

hrabákováPokud je mi nějaký český politik více nesympatický než Karel Schwarzenberg, který ani neznal slova naší české hymny, ale už kandidoval na prezidenta, je to Markéta Adamová Pekarová. Shodou nepřekvapivých okolností obě tato individua pocházejí ze stejné strany – TOP09, která by bez koalice SPOLU, za kterou se skryli největší lháři a zloději české politiky v novodobých dějinách, snad ani nepřeskočila pětiprocentní hranici pro vstup do Sněmovny.

Markéta Adamová Pekarová se na sněmu strany TOP09, jejíž je předsedkyní, rozpovídala o tom, co je jí více než vlastní: štvaní a podporování agrese vůči zemím na východ od nás. V předvolební kampani nejednou dokazovala svoje protivýchodní postoje, které jsou v mnohých případech až provokativní a které se plně vybarvily během diplomatické krize v rámci kauzy Vrbětice.

Nyní ale svým štvavým výrokům nasadila korunu, když řekla, že by Česká republika měla své předsednictví v Evropské unii, které nás čeká příští rok, mimo jiné využít i k tomu, abychom za postojů havlovské opozice pomohli svrhnout prezidenta Běloruska Lukašenka.

Myslím, že se Pekarová vzhlédla ve dvou zásadních bodech, které jsou viditelné v zemích na západ od nás. Tím prvním je válečné štváčství a takzvané rozsévání demokracie do států nedemokratických a druhým je dobře známá strategie Evropské unie, která je velmi podobná válečnému štváčství Spojených států amerických, a která penalizuje její členské státy, které z pohledu Unie nejsou dostatečně demokratické, například Maďarsko, vůči kterému se Brusel a různí další nevolení papaláši neustále vymezují a ohrazují.

Nemyslím si, že Česká republika je v takové pozici, kdy by si mohla dovolit veřejně prohlašovat, že má v plánu svrhnout prezidenta cizího státu (samozřejmě takzvanou demokratickou, havlovskou cestou!) a rozhodně nejsem přesvědčená o tom, že Česká republika nemá dost svých problémů, které je potřeba řešit, abych se museli opět montovat do jiných států. Naopak, momentálně čelíme mnohým hrozbám, které je třeba co nejdříve adresovat a začít řešit, mimo jiné například energetická a blížící se finanční krize, ale i krize celospolečenská, do které nás ženou naše pravdomluvná média.

A to ani nemluvím o tom, že nám způsobí takzvaná Zelená dohoda (Green Deal), o kterém jsem psala již několikrát a což je téma, které by za mě měla Česká republika v době svého předsednictví Evropské unii na pravidelné bázi vytahovat a bojovat proti. Bohužel se zvolením přejmenovaných zlodějů z koalice SPOLU jsme si zvolili přesně to, čeho jsem se obávala – politiky, kteří budou lézt tak hluboko do a*nálu Evropské unie, že jim zanedlouho nebudou koukat ani boty. Markéta Adamová Pekarová to mimochodem potvrzuje v téměř každém jejím protičeském postu ať už na Twitteru, na Facebooku či přímo tváří v tvář v České televizi.

Nepřísluší mi rozhodování o tom, zda je nebo není Lukašenko diktátor. Pouze se snažím naznačit to, co musí vidět každý občan naší krásné země – problémů zde u nás máme opravdu hodně. Tyto problémy jsou společnými problémy i ostatním státům v Evropské unii, a proto bychom na nich měli pracovat společně a jednotně, když už jsme se do Unie upsali, měli bychom sbírat lessons learnt jiných států a vyvarovat se stejných chyb. A ano, je stoprocentní, že jiné státy na světě mají problémy s autoritářským režimem, ale to neznamená, že bychom měli z naší pozice malého státu v nastupující finanční krizi rozhodovat o tom, co se v nich bude dít.

Pojďme si první zamést před vlastním prahem.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (59 votes, average: 4,56 out of 5)
Loading...