13.3.2018
Redakce
0
Kategorie: Ekonomika

Centrální státy a instituce jsou jen stroje na peníze a iluze sociálních jistot. Přišel čas odejít a vzít tomu systému to hlavní „krmivo“ – lidi a jejich peníze

Sdílejte článek:

MICHAL HÁJEK

Že globalizačně-pseudodemokratický Absurdistán končí, už dnes vidí nejen řada myslitelů včetně pana profesora Zeleného, ale i miliony nás, „obyčejných lidí“ po celém světě. Zlo, podvod a zločin už dostaly svá jména a definice: když nějaké státní zřízení zrekvíruje 70% celoživotních výdělků člověka formou několikanásobného zdanění, není to nic než ekonomická genocida, Gulag pro Vaši peněženku. Z takto nakradených veřejných prostředků se pak platí (dotují) neuvěřitelné absurdity: rajčata a vejce vesele cestující po Evropě, podpora elektromobilů, jejichž ekologičnost je spíš vtip než otázka nebo likvidace charakteru krajiny pro trochu zdotované řepky.

[ad#textova1] 

Ale jsou tu i války (nejen za levnou ropu), vypalování pralesů, globální neokolonialismus (finanční nebo surovinový). Otázka jen zní, jak moc to vystřízlivění miliard narkomanů závislých na „státy organizovaných sociálních lžijistotách za jejich vlastní peníze“ a nenávist těch, kteří přijdou o jednoduchý zisk v řádech stamiliard dolarů z veřejných rozpočtů, budou bolestivé. Chytří to pochopí dřív, ti druzí později, ale změna už je tady. Proč by jinak tolik globálně i lokálně fungujících firem už dnes investovalo skrytě či otevřeně právě do sdílené ekonomiky, start-upů a krytopměn? To jen zázkazníci států jménem občané a daňoví poplatníci, ti se o krachu starého konceptu dozvědí jako poslední a také ho draze zaplatí. Protože kdo zůstane poslední, tentokrát nebude zhasínat, ale zaplatí všechny dluhy toho hluboce nesmyslného, deficitního a pokřiveného systému. Systému, k jehož odhalení a prokouknutí nakonec vždy stačil jen obyčejný selský rozum a odvaha po používat…

Pojďme si to konečně říct otevřeně. Vozit rajčata, maso, vejce, okrasné květiny a třeba mléko po světě díky tomu, že něco globálně dotujete, místo abyste si to prostě vypěstoval nebo koupil od souseda, nebo to s ním vyměnil za něco jiného či si to obstaral přes internet bez jakékoli kurately států a finančních úřadů, je do nebe volající blbost, kterou příští generace nepochopí nebo se jí budou smát (pokud se jí od svých tabletů a smartphonů nesmějí už dnes). Dotovat elektromobily, jejichž takzvaně čistou energii vyrábíme zatím majoritně z fosilních (špinavých) zdrojů (o výrobě elektrobaterií ve smyslu ekologie nemluvě), je regulérní podvod. Zničit charakter a ráz zemědělství i krajiny kvůli dotované řepce a spálit pralesy kvůli palmovému oleji může jen imbecil nebo zkorumpovaný a bezcharakterní „zastupitel-přerozdělovač“ ve službách (nad)národního byznysu. Mít v bance hotovost, o jejíž skutečné hodnotě a reálné koupěschopnosti rozhodují prvotřídně „cinknutí“ centrální bankéři diktující inflaci i úrokové sazby, znamená tu hodnotu a koupěschopnost odevzdat stejně, jako kdybyste svou peněženku rovnou dali kapsáři, když se Vás pokouší okrást v tramvaji. Povinně odvádět státu, na jehož fungování nemáte naprosto žádný vliv a nemůžete ho nijak zkontrolovat či potrestat při selhání, skoro 70 a často i víc procent svého celoživotního výdělku, je ekonomická genocida, stejně jako legální několikanásobné (pyramidové) zdanění občanů. A věřit ve státní důchody a sociální jistoty plynoucí ze slibů politiků ve státě, který je i v době hospodářského růstu brutálně deficitní (takže co se asi stane, až tempo růstu poklesne nebo přijde krize) a při vědomí toho všeho, je nová forma psychické závislosti. Tedy nemoc, kterou by se naprosto vážně měla zabývat WHO (Světová zdravotnická organizace) stejně jako se zabývá jinými moderními nemocemi typu workoholismus, gamblerství, závislost na internetu, sociálních sítích a pornu.

Lokální a sdílená ekonomika je jednoduchá a průhledná, proto je v ní budoucnost: něco vyrobím nebo nabízím službu a hledám si klienta, a to obojí prostřednictvím moderních technologií, které už nejsou přístupné pouze vybraným firmám či lidem, ale všem, kdo se s nimi naučí pracovat (včetně 3D tisku). Odstraňuje prostředníky typu stát (jde-li o regulace podnikání na jedné straně a dotace a granty, zásadně pokřivující hospodářskou soutěž a konkurenční prostředí, na druhé straně), ale víc než jen to. Distributory, překupníky a maloobchodníky ten systém navíc nutí přidávat hodnotu ke svým službám, což je příznivé pro zákazníky – prostředníky bez přidané hodnoty totiž do značné míry supluje internet a jeho role ještě výrazně poroste právě v oblasti sdílení služeb a produktů. To je naprostý protiklad proti dnešnímu světu oligopolů ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Oligopol ) a kartelů ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Kartel ), kde spotřebitel ostrouhá v bahně zákulisních dohod o cenotvorbě, poskytovaných službách a to ještě často paradoxně dotovaných z jejich vlastních peněz, takže si vlastně spotřebitel či občan připlácí na omezení vlastních práv (krásný příklad jsou dohody mezi automobilkami, aerolinkami, telefonními operátory a poskytovateli internetu či cloudu). A v neposlední řadě sdílená a lokální ekonomika napravuje pokřivenost globálního trhu tím, že o věcech a vývoji trhu (a trhů) přestanou rozhodovat lidé buď naprosto vzdálení (Brusel, New York, Praha) nebo od reality odtržení, úplně hloupí, neschopní nebo brutálně zkorumpovaní. A co víc: lokální a decentralizovaná ekonomika každého poctivého a pracovitého člověka odměňuje nesrovnatelně víc, než by to dokázaly jakékoli přerozdělující státy či instituce.

Zdravý rozum znamená decentralizaci, adresnost, návrat principu zásluhovosti a odpovědnosti a příchod nových komunit, nových států. I my se spojme, lidé stejného vidění a cítění, a vytvořme si svou vlastní nezávislosu ekonomickou i životní alternativu. S pomocí technologií to jde snáz než se zdá – a to je to pozitivní.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Michal Hájek, Česko 2050

michal-hajek

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (20 votes, average: 4,60 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky