11.9.2025
Kategorie: Společnost14 přečtení

Cemper a monopol na pravdu

Sdílejte článek:

PETR VLK

Předpokládám,  že  jméno  Jan  Cemper  vám není  cizí.  Že  máte  jasno  o  jakou  bizarní  figurku českého politického  internetu se  jedná.

Podivuhodné individuum,  vyrábějící  různé  seznamy,  samo sebe  jmenující  do pozice  majitele  výlučné pravdy a prý  lovce  dezinformátorů a dezinformací. Takhle  se prezentuje  už  řadu  let. A  nic  na  tom  nezměnilo  to,  že  jej  soud seznal  lhářem a musel se omluvit.    Jede  si  dál  po  svém prkně.  Jako by se  nechumelilo!

Ale  nezdržujme  pojdme  na věc. Začnu  orákulem  jediné  svaté a  nezpochybnitelné pravdy, tedy  ze lži soudně  usvědčeným  lovcem dezinformací  a  dezinformátorů  – Janem Cemperem a jeho:

Sankce vůči Rusku: dopady na Rusko a Evropu – fakta místo mýtů

Jedním z častých tvrzení proruské propagandy je, že sankce USA a EU proti Rusku „nefungují“ a naopak poškodily především Evropu. Například maďarský premiér Viktor Orbán v létě 2022 prohlásil, že protiruské sankce bolí více Evropskou unii než Moskvu a že evropská ekonomika „lapá po dechu“ [1]. Podobně u nás politolog Petr Robejšek mluví o „sebezničujících“ sankcích vnucených USA, které prý Rusko nezasáhly a vedly jen k násobnému zdražení plynu. Pojďme tato tvrzení konfrontovat s dostupnými ekonomickými daty a reálným vývojem v Rusku, EU a Česku.

Ruská ekonomika pod tlakem sankcí. Po zavedení rozsáhlých sankcí v reakci na invazi na Ukrajinu se ruská ekonomika propadla do recese. V roce 2022 klesl ruský HDP zhruba o 2,1 % [2], místo očekávaného růstu. Mezinárodní měnový fond odhaduje, že v roce 2025 bude ruský HDP o 10–12 % nižší, než kdyby válka a sankce nenastaly [3]. Jinými slovy, ruská ekonomika je podstatně menší, než by byla bez sankčního tlaku. Sankce tak rozhodně mají dopad – zpomalily ekonomický rozvoj Ruska a oslabily jeho dlouhodobý potenciál financovat válku.

Pokles životní úrovně v Rusku. Sankce také snižují životní úroveň běžných Rusů, byť cíleně míří na režim a jeho zdroje. Disponibilní příjmy ruských domácností klesly podle analýz zhruba o 20–25 % oproti úrovni, kde by byly bez války [3]. Inflace v Rusku se drží nad 10 % a ruská centrální banka musela zvýšit úrokové sazby až na 21 % [3], aby krotila zdražování a bránila propadu rublu. Nezaměstnanost v Rusku sice oficiálně klesla pod 2 %, to však není znakem prosperity – jde o důsledek mobilizace a nedostatku pracovní síly, který paradoxně brzdí výrobu [3]. Kombinace vysoké inflace a omezené nabídky zboží znamená, že reálné mzdy i důchody v Rusku klesají a lidé si za své příjmy koupí méně než dříve. Sankce navíc omezily dostupnost moderních technologií a zboží – z ruského trhu zmizela řada automobilů, elektroniky či náhradních dílů.

Propad exportů a příjmů Ruska. Sankce mířily hlavně na klíčové zdroje příjmů Kremlu – vývoz energetických surovin a strategického zboží. Tvrdá data ukazují, že v tomto směru jsou sankce účinné. Ruský vývoz se celkově propadl: i po částečném přesměrování do Asie klesl v roce 2023 objem vývozu komodit o 28 % [3]. Díky embargu EU a cenovým stropům na ruskou ropu přišel Kreml o značnou část příjmů z prodeje energií – v lednu 2023 klesly ropné příjmy o 27 %, v únoru dokonce o 42 % meziročně [3]. Evropa se navíc téměř odstřihla od ruských fosilních paliv: příjmy Ruska z exportu ropy a plynu do EU spadly ze zhruba 100 mld. eur v roce 2022 na pouhých 22 mld. v roce 2024 [4]. Rusko sice prodává více ropy a plynu do Číny či Indie, ovšem se slevou a s vyššími náklady. Sankce tedy přímo plní účel – omezují příjmy ruského rozpočtu.

Technologie a průmysl: sankční ztráty na ruské straně. Kromě poklesu exportů čelí Rusko i technologickému embargu, které dopadá na jeho průmysl. Západní vývozní kontroly zastavily dodávky součástek pro ruský vojenský, letecký a námořní sektor – tyto obory trpí nedostatkem moderních komponentů [3]. Například kvůli zákazu dovozu vyspělých polovodičů je dnes Rusko závislé na čínských dodávkách čipů z více než 90 % a často je nakupuje za ceny až desetkrát vyšší [3]. To dramaticky zdražuje výrobu a omezuje schopnost Ruska modernizovat výzbroj. Také civilní průmysl zaznamenal propad – automobilová výroba v Rusku se v roce 2022 snížila o desítky procent. Sankce finančního typu zase znesnadňují obchod a přístup ke kapitálu, což vede k zadlužování ruských firem [3]. Celkově se dá říci, že sankce nezpůsobily okamžitý kolaps, ale systematicky oslabují stabilitu ruské ekonomiky.

Dopady na Evropu – energetická krize 2022. Sankce proti Rusku měly samozřejmě vedlejší účinky i na evropské ekonomiky – hlavně skrze energetickou krizi. Rusko už v roce 2021 začalo omezovat dodávky plynu a po zahájení invaze plyn téměř zastavilo. Zemní plyn na burze v EU (hub TTF) stál před válkou okolo 20 €/MWh, ale po ruské invazi vystřelil během roku 2022 až na rekordních 300–345 €/MWh [5]. To je nárůst o více než 1 500 % proti cenám, na které byli Evropané zvyklí! Protože zemní plyn je v Evropě důležitým palivem, přelilo se zdražení do celé ekonomiky. Elektřina v EU zdražila na několikanásobek dřívějších cen – třeba v ČR velkoobchodní cena elektřiny koncem léta 2022 přesahovala 500 €/MWh. Výsledkem byla rekordní inflace napříč Evropou: průměrně 9 % za rok 2022, v ČR pak 14,8 % [6]. Reálné mzdy v ČR spadly o 7–9 % [6].

Reakce Evropy: zmírnění dopadů a diverzifikace. Tvrdí-li někdo, že sankce zničily evropskou ekonomiku, realita je odlišná. Evropě se sice nevyhnuly problémy – růst ekonomiky výrazně zpomalil – ale nedošlo k žádnému kolapsu. Evropské státy naopak masivně zasáhly: dohromady vynaložily kolem 800 mld. € na mimořádná opatření v energetické krizi [7]. Nejvíce Německo, ale i Česko zavedlo zastropování cen energií. Zadlužení evropských států se kvůli tomu zvýšilo – v ČR mezi 2020 a 2022 nejrychleji z celé EU [6]. Tato protikrizová politika však zafungovala a zabránila sociální katastrofě.

Evropská ekonomika se zotavila. Klíčové je, že Evropa se během roku 2023 dokázala přizpůsobit nové situaci. EU diverzifikovala dodávky plynu, snížila spotřebu a zásobníky naplnila na rekordní úroveň. V roce 2023 už byl trh stabilnější a ceny klesaly. Na jaře 2023 se plyn dostal pod 100 €, začátkem roku 2025 kolem 50 €/MWh [8]. To je zhruba 2× dražší než před válkou, nikoli 5×. Elektřina také zlevnila. Inflace se vrátila k jednociferným hodnotám [6]. Evropa tedy zažívá zpomalování, nikoli hospodářský kolaps – například Německo v roce 2024 rostlo o 0,2 % HDP [4].

Jsou energie 5× dražší než před válkou? To možná platilo krátce v roce 2022, dnes už není pravda. Velkoobchodní cena plynu je asi 2–3× vyšší než dlouhodobý průměr [8]. Koncové ceny pro domácnosti jsou po státních zásazích srovnatelné s rokem 2021. Tvrzení o „5× dražší energii“ je zavádějící a neodpovídá současným statistikám.

Sankce fungují – zasáhly Rusko citelně, Evropu zvládnutelně. Data ukazují, že sankce zasáhly hlavně Rusko, zatímco Evropa zvládla energetický šok. Ruský režim přišel o většinu příjmů z exportu do EU, HDP stagnuje a občané chudnou [3][4]. Evropa za to zaplatila vyšší inflací a dluhy, ale dokázala se přizpůsobit. Plyn a energie už nestojí pětinásobek původních cen. Tvrzení, že sankce „nefungují“ a „ničí Evropu“, je mýtus.

***

Tolik individuum s monopolem na  pravdu jménem  Jan  Cemper…. Kdybych prohrábl  archiv Kosy  snadno  bych jej  zavalit  horou  materiálů  v mimořádně  renomovaných  západních  zdrojů  typu Bloomberg, v  textech  od  renomovaných ekonomů, tvrdících  pravý  opak.  Ale  to bych musel  vynaložit  více  úsilí,  než  je  nezbytně  nutné.  Proč  se  namáhat,  když  ve stejnou  dobu vyšel  přesně opačný  materiál  na  webu Hrot.cz,  jak už  uvedeno v  úvodu? A  stačí  jej  jen převzít  v  paralelním  článku.

Nicméně  než  vás na  něj  odkáži  tak, sděluji,  že  jsem si  to malilinko  odpracoval a poklábosil  s  AI,  jestli by nebyla  tak  laskava a nevytvořila  mi  jednoduchý  grafík.

Kde  by  pro  roky  trvání  ukrajinské  války tedy  2022-2024 eventuálně  s predikcí ještě pro rok  2025 vyrýsovala  růst  HDP v paritě kupní síly  pro následující  země:

Rusko, USA, EU, Německo, Francii,  Británii. AI  si  sice  docela mákla,  ale  nakonec  mi poslala následující  dva grafy. Oba sestavené  na základě  dat  Mezinárodního  měnového fondu!!!  S  láskou je   věnuji  Janu Cemperovi!

A  na  základě  těch  dvou  jednoduchých  grafů  konstatuji  následující:

  • ruský  HDP  v paritě  kupní síly  rostl  tři  válečné roky  rychleji  než  v uvedených  západních  zemích a  EU  jako celku,  s výjimkou  USA
  • zkoumané západní ekonomiky ani  do konce  roku 2025  nedoženou  svou  startovací  základnu v  roce  2022!!!!  Opět s  výjimkou  USA!

Dovoluji se  tedy  skromně  vševědoucího Cempera  otázat – JAK JE  TO MOŽNÉ, ó vševěde nejvševědoucnější????

Jo a Cemper, chci  být  na  tebe  laskavý. Tak mne napadlo  ti  trochu  rozšířit obzory. Například  o graf,  jak  se v  uvedeném  časovém horizontu  2022-2025  změní  zadlužení  Ruska, USA, EU, Německa,Francie a  Británie.  Když  to  Rusko dostává  tak  děsně  na  frak. Opět stejný  zdroj  -IWF a  AI  z něj  vytvořila  tohle:

Tak  zas někdy  Jeňýku!  Doufám, že  ti  dnešní Kosu, včetně  tohoto kousku  někdo  doručí!

 

KOSA NOSTRA

Redakce

Sdílejte článek:
14 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
7 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)