Pře
16.8.2024
Kategorie: Společnost64 přečtení

Opravdu je Velký bariérový útes (u Austrálie) v nebezpečí?

Sdílejte článek:

PERGILL

Novinky.cz přinesly referát o zprávě vědců, kteří líčí brzkou záhubu Velkého bariérového útesu u pobřeží Austrálie, skládajícího se z korálových útvarů, který údajně ohřev mořské vody ničí a hrozí jeho úplný zánik. Je tomu tak doopravdy?

Co se dělo

Vědci zkoumali tzv bělení korálů v tomto útvaru v teplých rocích 2016, 2017, 2020, 2022 a 2024. Proč je nezkoumali i v rocích studenějších, je záhada.
Dále zkoumali na základě pozůstatků z minulých období, tedy proxy metodou, teplotu zdejšího moře od roku 1618 po rok 1995. Proč pro pozdější data nepoužili exaktní měření teploty vody, je opět záhadou.
Následně dospěli k závěru, že globální oteplování zcela jistě hrozí záhubou onoho přírodního útvaru a dožadují se jeho zařazení pod objekty sledované UNESCO.

Článek na Novinkách cituji, ovšem posléze, jako starší, nejspíš bude za paywallem: https://www.novinky.cz/clanek/veda-skoly-nejvyssi-teploty-oceanu-za-400-let-velky-barierovy-utes-nemusi-oteplovani-prezit-40483666

Charakteristické také je, že Novinky nepřinesly odkaz na původní článek v Nature. Najdete ho zde: https://www.nature.com/articles/s41586-024-07672-x
Článek se snaží působit vědecky, ale vynechává prakticky vše, co by mohlo základní tézi o „šílené hrozbě oteplování“ nějak zpochybnit. Dokonce i v diskusi. Zpochybňuje jej rovněž to, že pracuje s klimatickými modely jejichž věrohodnost je obecně sporná.

Problémy

O hynutí korálů ve Velkém bariérovém útesu se u nás psalo už za socialismu. Dávalo se tehdy do souvislosti s přemnožením jednoho z dravců, živícího se korálovými polypy, jehož apetýt měl zlikvidovat aktivní útesy (s polypy, které je vytvářejí a opravují) a mrtvé korálové útesy se měly následně rozpadnout. Nikdo tehdy nezmiňoval nějaké oteplování.

V 90. letech informace o této „hrůze“ utichly. Korály se dostaly do vynikající kondice a dokázaly své požírače „přerůst“.

Vztah koncentrace oxidu uhličitého ve vodě, kyseliny uhličité v ní a jejím pH je takový, že s růstem koncentrace tohoto plynu ve vodě roste množství plynu zreagovaného s vodou na kyselinu uhličitou a s růstem koncentrace této kyseliny klesá pH. Při vytlačování oxidu uhličitého z vody (třeba jejím oteplením) se kyselina uhličitá štěpí na oxid uhličitý a vodu (aby poměr ve vodě rozpuštěného plynu a z něj vznikající kyseliny zůstal stejný) a se snížením absolutní koncentrace kyseliny ve vodě roste pH.

Spolu s růstem teploty mořské vody tedy došlo i v moři kolem bariérového útesu ke snížení koncentrace CO2 v ní a současně došlo i ke zvýšení pH této vody.

To oboje prospělo jak korálům, tak mrtvé hmotě útesů.

Dovoluji si připomenout krasové jevy, v jejichž rámci je zodpovědná za rozpouštění vápence a vznik jeskyní v něm právě voda s vysokým obsahem CO2. V některých krasech se jedná o dešťovou vodu, která tento plyn vychytala ze vzduchu cestou z mraků na zem (třeba Moravský kras), v jiných (u nás třeba kras u Hranic na Moravě) je onou agresívní vodou jím sycená hlubinná minerálka. A výměšky korálů jsou na kyselinu uhličitou citlivé srovnatelně jako vápenec, ostatně v některých krasech jsou pradávné korály součástí hornin v nichž krasové jevy probíhají.

Takže nárůst teplot svým vlivem na obsah CO2 (jeho snížením) v mořské vodě a na její pH korálům jednoznačně prospěl.

Manipulace

Agitka nezmiňuje právě ono zlepšení kondice korálů v souvislosti s ovlivněním koncentrace CO2 ve vodě a jejího pH. Věnuje se pouze fenoménu blednutí korálů v teplých letech. Je ovšem otázka, zda koráloví polypi musejí mít tolik symbiontů, pokud jsou v lepší kondici a úhyny těchto živočichů agitka nezmiňuje.

Velmi manipulativní je onen rok 1618, zvolený jako začátek měření proxyteplot. Je to období počátku Malé doby ledové, klimatického extrému, ničícího biosféru i lidskou civilizaci (její nástup byl jedním z faktorů vyvolávajících třicetiletou válku). Kdyby šli s oněmi daty hlouběji do minulosti, stačilo by tak padesát let, narazili by na období výrazně teplejší než současné a mohli by s daleko větší jistotou, než jakou obsahuje tato jejich agitka, ohodnotit vliv vyšší teploty světového oceánu na život a kondici korálů a živočichů, kteří je vytvářejí (to by ovšem byla věda, a ne politická agitka). Něco takového by se oteplistickým alarmistům zcela jistě nehodilo do krámu.

Je také známo (fosílie korálů, nacházené v oblastech bývalého mořského dna, a tedy i na našem území), že korálové útvary rostly i v daleko teplejších geologických obdobích než je to současné. Patří k primitivním a vývojově velmi starým živočichům (prokazatelně existovaly už v prvohorách) a jejich vývojové linie musely přežít daleko větší teplotu mořské vody než je současná (ale i ta, kterou vyhrožují alarmisté). A byla to období, kdy relativně teplé byly i oba zemské póly.

Charakteristické je (a je to o něco nenápadnější manipulace, ten rok 1618 by měl praštit do nosu jakéhokoli absolventa středoškolského dějepisu), že práce pracuje jen s jakýmisi relativními teplotami, odchylujícími se od „průměru“, aniž by v ní byla k nalezení hodnota této teploty (všude za zadáním „°C“ do vyhledávání jsou v textu práce k nalezení jen teploty relativní).

Z jiných zdrojů lze ovšem zjistit, že teplota mořské vody v této oblasti je kolem 20 stupňů Celsia, přičemž korály rostou i v cca o deset stupňů teplejším Rudém moři (jeho teploty ohlásí přímo vyhledávač Google) a rostou i v lagunách tichomořských atolů, kde je teplota vody (podle různých zdrojů) opět vyšší než v okolním moři, které má těch +- 20 stupňů (hlavně v těch lagunách, které méně komunikují s okolním mořem). A v těch lagunách jde přitom o stejné druhy, nebo blízce příbuzné, těm korálům, které budují onen bariérový útes. Takže s použitím těchto zdrojů je nutné jako zcela fantaskní odmítnout představu, jak se korály hluboko pod teplotou, jakou v jiných oblastech běžně tolerují, „vaří a hynou“. Což platí i pro ono „šílené oteplení“ o 1,5 stupně Celsia oproti současnosti, jímž klimatologové vyhrožují.

Je rovněž dobré si uvědomit, že podobných „studií“ o „klimatické katastrofě“ je daleko víc. Žvásty o tom, kolik např. tam či onde zemřelo lidí na základě „bezprecedentních veder“, je nutno zcela odmítnout. Zčásti jde o ryze fiktivní mrtvolky, zčásti o to, že současné správy těch postižených měst nejsou s to udělat pro obyvatele ani taková opatření, jaká běžně dělali naši předkové v době středověkého klimatického optima, případně v porovnání se současností výrazně teplejším 16. století.

Není to poprvé, co se dal dříve prestižní časopis Nature zneužít k publikaci alarmistických agitek. Zmíněná práce je spíš důkazem zoufalství oteplistů, jejichž katastrofální prognózy se míjejí s realitou (a lidé na ně proto přestávají slyšet) a oni musejí tu realitu doslova znásilňovat, aby udrželi alespoň pro méně vzdělanou část populace onu fikci o „šíleně katastrofálním“ oteplování. Proti kterému se musí bojovat, dokud vůdčím bojovníkům proti oteplování nepopraskají peněženky a břicha, obojí z přecpání.

Redakce

Sdílejte článek:
64 přečtení
(11 votes, average: 4,91 out of 5)
29 komentářů

Čtenáři drží Pravý prostor při životě

Podpořte svobodný Pravý prostor

Zdá se, že máte zapnuté blokování reklam. Reklamy nám pomáhají financovat provoz webu. Pro pokračování je prosím povolte pro Pravý prostor, nebo si zvolte Premium a čtěte bez reklam.

Čtení bez reklam

Premium za 99 Kč měsíčně
nebo 990 Kč ročně.

Předplatit Premium Podpoříte redakci a získáte odznak odběratele.

Čtení s reklamami

Povolte reklamy na našem webu a pokračujte ve čtení zdarma.

Stačí výjimka pro pravyprostor.net.