Bunkrový telešoping

Už jsem se dlouho tak hezky od srdce nezasmál. Podíval jsem se na tu tiskovku Andora Šándora, kde nám nabídl ke koupi krásné rodinné bunkry za příznivou cenu. Hezky moderně zpracované, výběr na e-shopu, stavba rychlá. Cena čtyři sta klacků… pocit bezpečí a jistoty k nezaplacení. Co vám budu povídat, však jste to už okomentovali včera v diskusi sami. Za mě nejlepší hodnocení měl Alef – kokotem snadno a rychle.

Já si to ale fakt užil, protože v dnešním depresivním světě to byla nádherná estráda, která díky internetu a jůtubu nikdy nezapadne a doufám, že se dlouhá léta budeme moci dívat, co nám bezpečnostní experti radí pro zachování našich hrdel a statků. Podle mě si Andor ode dneška musí přát celoplanetární atomový konflikt, protože to jediné by mohlo vymazat elektronickou stopu jeho úžasné tiskové konference.

Nebudu vám lhát, rovnou mě to také inspirovalo a rozhodl jsem se, že firmě Ibunker také udělám neplacenou reklamu z čiré náklonnosti. Aby neměla jen jednoho garanta/ambasadora v podobě bývalého šéfa vojenského zpravodajství. Jejich heslo „mám kryt, mám klid“ je poněkud nedostatečné a jejich reklama na apokalypsu v podobě tanku na dvoře a střílejících raketometů je podle mě slabá a působí jen na primitivní pudy. My tady máme vzorovou demokracii zapojenou do nejlepšího a nejsvobodnějšího vojenského paktu a většina lidí, co si ten kryt mohou dovolit, nejsou žádní pitomci. Ti potřebují slyšet nejen o bezpečnosti, ale také o transatlantické sounáležitosti. Potřebují vidět ten přesah, že nejde jen o díru v zemi s trochou betonu, ale také o naše Evropské hodnoty a svobodu slova. Proto mi prosím dovolte, abych to zkusil po Vidlácku:

Kupte si všichni ty kryty, protože naše čacká česká armáda je brzy bude potřebovat. Jak můžete sledovat v přímém přenosu na Ukrajině, tak současná taktika západních poradců proti asijským hordám je jednoduchá – bojovat v městkých aglomeracích, krýt jednotky v civilní zástavbě, rozmisťovat palposty v horních patrech paneláků a hlavně, nedej Bože, nebojovat v otevřeném terénu, protože tam dostanete od Rusa okamžitě na prdel.

Druhým levelem této taktiky jsou civilisté mezi vojáky v krytech, kteří, pokud by byli evakuováni, tak už by nekryli vojáky a ti by byli v lítém boji zmasakrování. Ať žije Petra Procházková, která tento aspekt našeho demokratického prozápadního válčení sdělila velmi srozumitelně široké veřejnosti. A ještě měla pravdu. Jakmile byli civilisté evakuováni, už Azováky nic nechránilo a velmi rychle pochopili, mezi čím si vybírají.

Jak nás denně poučují naši čeští i evropští představitelé, Rusko v této válce nesmí zvítězit a nezvítězí. O jejich odhodlání nijak nepochybuji. Rusko ovšem na frontě stále postupuje. Západní zbraně nepomohly, řešením je více zbraní. Pokud to takhle půjde dál a Rusko nebude smět zvítězit, tak z toho přímočarou logikou plyne, že bude prohrávat, bude demoralizované, budou mu neustále docházet rakety, munice i jídlo, ruští vojáci budou masivně dezertovat a naše stále nacističtější a brutálnější jednotky budou stále vítězit, až se jednoho dne ta ruská prohra přelije na naše území, abychom si také poslechli modernizovanou verzi Stalinových varhan.

No a v té chvíli se ty bunkry budou strašně hodit. Až naše armáda (futrovaná americkými zbraněmi) začne vítězný ústup, tak budou potřebovat přesně takové dvorečky a zahrádky, kde budou výrobky firmy Ibunker. Vedle krytu si namontují minomet nebo kulometné hnízdo. V tom bunkru se stateční obránci vašeho domu budou schovávat, kdykoliv je prohrávající a neschopní Rusové zaměří. Vzhledem k tomu, že za kvalitu ručí přímo ambasador Andor, tak v tom přečkají několikero nepřátelských zbabělých ústupů a stále budou zprostředka vaší vesnice střílet a bránit vás. Samozřejmě z vašeho domu, z vaší ulice, z vašeho kostela, z vašeho hřiště a z vaší rodiny nezbyde vůbec nic, ale to je třeba obětovat pro naše demokratické hodnoty. Kolateral demidž.

Kupujte bunkry co nejvíce a co nejrychleji. Nemáme tolik času jako Ukrajinci, kteří měli na stavbu opevnění před Doněckem osm let. Stát na to nemá peníze, protože zbrojí pro Ukrajinu, stará se o uprchlíky a plní klimatické cíle. V těžkých dobách se musíme všichni semknout a je naší největší vlasteneckou povinností připravit našim statečným obráncům (vyškoleným v USA v této taktice) dobré úkryty v civilní zástavbě a poskytnout jim našimi těly ten nejkvalitnější štít, protože kdyby chudáci bojovali mimo města a neměli civilní krytí, tak by je Rusové zmasakrovali. (Nikdy nezapomenu, že to Procházková řekla, ale možná jí to jednou odpustím)

Každým bunkrem zajistíte, že minomet na vaší zahradě bude střílet na ruské hordy tak dlouho, až už opravdu nebude co bránit. Myslím, že s klidným svědomím mohu tvrdit, že ten bunkr umožní obranu dokud z vaší ulice nezůstane kámen na kameni. Pak bude spořádaně opuštěn a přejde se do bunkru o ulici dál.

Nezapomeňte, že pro velikost Západu (a USA především), pro velikost nadnárodních korporací, pro zahraniční banky i zahraniční vlastníky vodovodů, pro šlechtické restituenty a pro Petra Igoroviče Fialenka, Vítka Rakušana a Markétu Pekarovou Adamovou není žádná oběť dost velká.

Kupovat bunkry je vaše vlastenecká povinnost vy holoto. Bez nich by Rusové mohli naše města dobýt příliš snadnoa málo poškozená. Už žádný Mnichov více. Ať žije svoboda a demokracie frontových měst, ať žijí lidské štíty v Azovstalu. Když Rusko tuto válku nesmí vyhrát, tak je všechno dovoleno.