Brusel chce šmírovat naše soukromí

Jde konkrétně o tzv. „chat contol“, jehož zavedení si dalo jako jednu z programových priorit Dánskov rámci svého aktuálně probíhajícího předsednictví. Co je jeho předmětem? Digitální platformy by podle něj měly mít za povinnost skenovat veškerou on-line komunikaci, jestli se v ní nevyskytuje nějaký nezákonný nebo „nebezpečný“ obsah. Jinými slovy by přestala být soukromá jakákoliv komunikace prostřednictvím různých chatovacích aplikací nebo třeba e-mailu.

Nejde o návrh úplně nový. Něco podobného se řešilo už v roce 2022, kdy se však nepovedlo najít shodu, což se pak opakovalo jak vloni, tak i na jaře letošního roku, kdy se neujal návrh Polska na jeho zavedení na „dobrovolné“ bázi. Teď tedy přichází Dánsko a deklaruje, že vše dotáhne do „zdárného“ konce. „Zdárného“ tedy z pohledu milovníků šmírování…

Technické šmírování

Nebude to mít lehké. Ve své (technické) podstatě jde vlastně o prolomení šifrování soukromé komunikace, proti čemuž se však v roce 2023 postavil Evropský soud pro lidská práva. Ovšem pokud jde o hledání způsobů, jak lézt lidem do soukromí a oslabovat tím jejich práva, tak je EU neuvěřitelně kreativní. S čím konkrétním Dánsko přijde, je však zatím zahaleno tajemstvím. Vše se nejspíš dozvíme až po 14. říjnu, kdy by návrh měl projednávat Evropský parlament.

Předkladatelé a zastánci „chat control“ zdůvodňují nutnost jeho zavedení ochranou dětí před sexuálním zneužíváním. Jde tedy o podobnou taktiku, jakou použila evropská vrchnost při prosazování DSA. Tehdy také prostřednictvím deklarování ušlechtilých pohnutek prosadila něco, co je lehce zneužitelné k omezování svobody slova a plíživému zavádění cenzury. Podobně zneužitelný je pochopitelně i „chat control“. Jakmile bude totiž jednou soukromí v on-line komunikaci prolomeno, nikdo nezajistí, že to nebude zneužito k zachycování i jiného obsahu než nezákonného. Třeba „nesprávných“ názorů.

Sprostí podezřelí

Nicméně snaha o zavedení „chat control“ má ještě jeden aspekt. Dělá vlastně ze všech občanů EU „sprosté podezřelé“. Doposud totiž bylo možné lézt lidem do soukromí pouze v případě důvodného podezření, a tedy na základě rozhodnutí soudu. A prosazení „chat control“ by také vedlo k posílení autocenzury. Podle průzkumů si dnes u nás dává na veřejnosti pozor „na ústa“ více než polovina lidí (zde a zde), ale v soukromí se doposud mohli vyjadřovat otevřeně. Aby si však po zavedení „chat control“ dávali „pozor na prsty“ i v on-line soukromé komunikaci. Co kdyby jimi na klávesnici náhodou naklepali něco „závadného“…

Úsilí evropské vrchnosti prolomit soukromí on-line komunikace je však také dalším dokladem, jak to jde v EU se svobodou z kopce. Ve svobodné zemi totiž nejsou občané automaticky považováni za „sprosté podezřelé“, které je nutné neustále kontrolovat, zda neudělali něco nezákonného nebo „nesprávného“. To jsme znali za minulého režimu, a s jeho pádem jsme se domnívali, že se podobné praktiky již nikdy nevrátí. Bohužel se však ukazuje, že to bylo očekávání naivní. Technický vývoj se však nedá zastavit, a tak na to jde evropská vrchnost přeci jenom o mnoho sofistikovaněji. Místo špiclů a práskačů nasazuje technologie.

To je však nejspíš jediný rozdíl…