Co mají být ony „bezpečnostní záruky“?

ZBYNĚK FIALA

Je to jen dobrý první krok, pokud Evropané odolají nutkání požadovat více, než jsou Rusové nebo dokonce USA ochotni dát, píše analytik Zachary Paikin na stránkách Responsible Statecraft.

Pondělní pokus evropského výsadku v Bílém domě nějak zvrátit sbližování Spojených států s Ruskem a zabránit trvalému ukončení ukrajinské války, vyzněl naprázdno, ale má vlečku. Prezidentu Donaldu Trumpovi se sice podařilo soustředit debatu na otázku, která je vlastně druhotná, protože obchází nejbolavější téma územních ústupků, ale o to živější je navazující střet názorů.

Jde o otázku bezpečnostních záruk pro Ukrajinu po skončení bojů, ať už se tomu říká jakkoliv. Evropané trvají na tom, aby to bylo příměří, zatímco Trump souhlasí s Putinem, že lepší je dlouhodobý mír než kratší nebo delší přestávka v bojích. Nicméně, shoda je v tom, že je třeba zajistit, aby dohodnuté platilo.

Co by to mělo tvořit ony bezpečnostní záruky, které nyní dominují jednání ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského a Evropanů s Trumpem, je však nejasné, píše Zachary Paikin, vedoucí pracovník projektu Better Order Project v Quincy Institutu ve Washingtonu. Svoji vynikající analýzu publikoval na stránkách Responsible Statecraft, které institut provozuje jako veřejnou složku svého nadstranického poslání.

https://responsiblestatecraft.org/security-guarantees-ukraine/ 

Jak píše, hlavním závěrem pondělního setkání Zelenského a Evropanů s Trumpem v Bílém domě je souhlas, že USA a Evropa poskytnou nějaké poválečné bezpečnostní záruky, aby odradily další ruskou invazi. Jak by to mohlo vypadat, to však zatím není jasné. (Příspěvek jsem zkrátil a klíčové prvky zdůraznil.)

„Přístup Trumpovy administrativy k jednání zaměřenému na ukončení války na Ukrajině byl neortodoxní, někdy i chybný. Je však třeba ocenit odhodlání pokračovat v diplomatických snahách přes všechny překážky.

Bohužel, o Evropě se totéž nedalo říct po většinu uplynulých tří a půl let. Až poslední schůzka se nesla v konstruktivnějším duchu a byla zřejmá snaha navázat na pozitivní impuls z Trumpova summitu s Putinem na Aljašce. Některé postoje evropských lídrů však zůstávají velmi neuspokojivé.

Za prvé, členství Ukrajiny v NATO zůstává nereálné. Hodně se mluví o tom, že USA a Evropa rozšíří některé záruky „článku 5“ mimo NATO, jenže článek 5 NATO se opírá o svou důvěryhodnost, aby byl účinným odstrašujícím prostředkem, ale jakýkoli americký slib bojovat za Ukrajinu by nebyl důvěryhodný, vzhledem k tomu, že dvě po sobě jdoucí americké vlády od ruské invaze jasně daly najevo, že nepošlou vojáky na obranu Ukrajiny.

Kdyby Evropa byla vážným „geopolitickým aktérem“, uznala by tuto skutečnost již dávno a hledala by pro Ukrajinu realističtější bezpečnostní záruky, místo aby pokračovala v slepé uličce neustálého prosazování práva Kyjeva na členství v NATO – což její představitelé dělali ještě o víkendu.

Historie a geografie zaručují, že Ukrajina bude pro Rusko vždy důležitější než pro Spojené státy. Pokud by Kyjevu bylo nabídnuto členství v NATO, Rusko by velmi pravděpodobně v krátké době otestovalo odhodlání Západu bránit bezpečnost Ukrajiny. Členové NATO by se pak mohli rozhodnout buď nereagovat, čímž by vážně podkopali důvěryhodnost článku 5 obecně, nebo by mohli reagovat vojensky a riskovat eskalaci odvetných opatření, která by mohla vyústit v jaderný konflikt.

Ačkoli rozšíření NATO rozhodně nebylo jedinou příčinou ruské invaze, bylo strategickou hloupostí opakovaně trvat na tom, že Moskva nemůže mít žádné slovo v otázce bezpečnostní orientace velkého státu na svých hranicích – ještě horší bylo, že se tak dělo částečně proto, že když Rusko není členem NATO, nemá v rozhodování NATO právo veta.

Postoj Evropy, že před jakoukoli diskusí o podstatných otázkách by mělo být uzavřeno příměří – který zopakovali francouzský prezident Macron a německý kancléř Merz při setkání s Trumpem – také nikam nepovede. Evropští lídři se k myšlence, že by mělo být uzavřeno příměří, dostali až s velkým zpožděním, protože až do Trumpovy inaugurace upřednostňovali podporu neúspěšných válečných snah Ukrajiny, a to bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat.

Zvláště šokující je, že lídři EU, kteří by měli být ztělesněním mírového projektu par excellence, prosazují nestabilní příměří namísto komplexní mírové dohody. Příliš mnoho lidí považuje mírovou dohodu za „vítězství“ Putina, přitom je ve skutečnosti v zájmu všech stran.

Komplexní urovnání, které zajistí dlouhodobou stabilitu, nabízí nejlepší šanci na zajištění investic soukromého sektoru nezbytných pro obnovu ukrajinské ekonomiky. Může také posílit demografickou základnu země, která se od rozpadu Sovětského svazu zmenšila téměř o polovinu, tím, že podpoří návrat Ukrajinců, kteří ze země uprchli. Bez rekonstrukce, kterou může urovnání usnadnit, má Ukrajina jen malou šanci na vstup do EU. A USA nemohou zodpovědně stáhnout své síly z Evropy a přizpůsobit svou velkou strategii realitě multipolárního světa, pokud budou i nadále vtahovány zpět do regionu sužovaného hrozbou opakujících se konfliktů.

Můžeme věřit, že Putin znovu nenapadne Ukrajinu, ani po uzavření mírové dohody? Tato otázka je irelevantní, protože mezi Ruskem a Západem již léta neexistuje velká důvěra. Spojené státy také mají sklon odstupovat od dohod, které podepsaly předchozí vlády, včetně Smlouvy o protiraketové obraně (za vlády George W. Bushe) a jaderné dohody s Íránem (za vlády Donalda Trumpa).

V tomto světě neexistuje záruka trvalého míru. Aby všechny strany dodržely své závazky, bude zapotřebí kombinace pobídek a sankcí, odstrašování a ujištění. Bude nutné ukončit postavení Ukrajiny jako „šedé zóny“, jejíž bezpečnostní status je nejasný, a poskytnout jí dostatečné záruky její budoucí bezpečnosti, s nimiž budou moci všechny strany žít.

Především to bude vyžadovat společné úsilí o vytvoření inkluzivnějšího kontinentálního bezpečnostního řádu, bez něhož nebude mít Rusko, Ukrajina ani Západ žádnou bezpečnost.

Evropané by se měli zamyslet nad tím, že když šlo o konflikty jiných zemí, zpívali ze zpěvníku o budování míru a „politických řešení“, ale když jde o jejich vlastní zájmy, trvají na tom, že „válka se vyhraje na bojišti“, uzavírá Zachary Paikin.

Zbyněk Fiala

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc DUBEN 2026:
*****************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Jan Tománek 2000,- Kč, Tomáš Šimčík 200,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Anonym 50,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, Ladislav Adamec 200,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Petr Franc 500,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Anonym 70,- Kč, ing. Jan Lipský 100,- Kč, František Burda 50,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, ing. Vojtěch Vorel 500,- Kč, Jiří Obermaier 200,- Kč, Ivo Pimper 500,- Kč, Ladislav Oudes 200,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, František Škoda 500,- Kč, Jan Petr 500,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Anonym 150,- Kč, Anonym 5000,- Kč, Petr Včelka 600,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč

Celkem za měsíc: ... 18 270,00 Kč

Vybráno 40.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační. Ne všechny články musí explicitně vyjadřovat názor redakce.

Latest posts by Redakce (see all)

• Ruské ministerstvo obrany varovalo 21 podniků v Evropě, že by se mohly stát terčem ruské odvety za podílnictví na teroristických útocích Ukrajiny v Rusku - 19.4.2026
• ČT a ČRo. Nejde o to, kdo platí. Jde o to, kam peníze jdou - 19.4.2026
• Je to těžko pochopitelné - 19.4.2026

(13 votes, average: 4,69 out of 5)

Loading...