Bourání komunistických mýtů: Za socialismu se žilo bezpečněji, byla nižší kriminalita, méně se kradlo

Za socialismu žilo bezpečněji a byla nižší kriminalita a podle necelých 64% se za socialismu méně kradlo a podvádělo …

Podle 79% respondentů  průzkumu agentury FOCUS z dubna 2018

Fakta a vyvrácení mýtu

Socialistický totalitní režim v Československu byl s jeho systematickým vyvoláváním strachu, donucovací nástroji a institucemi pro jeho občany permanentní bezpečnostní hrozbou. Bez systému nezávislého soudnictví a dodržování lidských práv se mohl stát dle libosti komunistické strany kdokoliv nepřítelem režimu a perzekuovaným.

Režimu na to sloužila mašinérie bezpečnostních složek represivního státního aparátu, která byla vybudována na pronásledování, trestání, potlačení či odstranění pro něj nepohodlných občanů. Komunistický režim to realizoval v různé podobě a intenzitě během celého období socialismu. Základem této mašinérie v područí komunistické strany byla Státní bezpečnost. Měla vybudovaný systém nohsledů, kteří za přilepšení neváhali udávat vlastní příbuzné, sousedy a známé.

Lidé tak žili v neustálém strachu, že pokud se znelíbí režimu, upadnou do nemilosti a budou potrestáni nejen oni, ale i jejich rodiny. Potvrzují to odsouzení v politických procesech, popravení, pozavíraní ve věznicích, vysídlení a mnozí další, kteří byli režimem perzekuováni. I když se jeho obětí mohl stát každý, po zlikvidování podnikatelů se režim zaměřil na své speciální “třídní nepřátele” … intelektuály, Židy, církve. Zároveň se zaměřil na “imperialistický” Západ a NATO. Proti těmto domácím a vnějším “nepřátelům” šířil masivní propagandu, podloženou různými mýty a konspiracemi.

Zvláštním bezpečnostním problémem byla podřízenost Československa rozhodnutím Sovětského svazu, tak v rámci jeho výkladu studené války, jakož i udržování kontroly Kremlu nad svými satelity. Příkladem toho je okupace Československa v roce 1968 a následné přes dvacetileté působení okupačních jednotek.

Československo bylo během studené války značně militarizované. Vedle armády existovalo pohraniční a železniční vojsko, paramilitární lidové milice plnily roli “ozbrojené pěsti dělnické třídy”, Veřejná bezpečnost (VB) jako součást Sboru národní bezpečnosti (SNB) plnila funkci policie a Státní bezpečnost (StB) úlohu tajné policie.

Režim vedle systematicky páchaných zločinů přistupoval ke kriminalitě selektivně, mnoho nevinných kriminalizoval a statistiky o ní zkresloval nebo utajoval. I dnes dostupné údaje ukazují na srovnatelnou kriminalitu za socialismu a dnes. Podle nich bylo například v roce 1984 oproti roku 2014 více vražd, nepatrně méně loupeží a podstatně méně krádeží. Realita však byla za socialismu horší, zvlášť například v případě krádeží. Režim totiž toleroval rozšířenou a statisticky nepodchytenou kriminalitu v duchu dobového hesla “kdo nekrade, okrádá rodinu”. Jelikož šlo o běžný společenský fenomén, zároveň vytvářel možnost kohokoli obvinit z okrádání státu a podkopáváním diktatury proletariátu. V socialismu celkově platil dvojí metr pro ty, co byli věrní režimu a pro ty, kteří se stali nepohodlnými,3.3 Bezpečnost ).