
Bolševník a my
ŠTĚPÁN CHÁB
Bolševník velkolepý. Rostlina, která okrášlovala parky a zahrady. Pohled na ní byl okouzlující. Bylo to něco nového, fascinovala, okouzlovala. Dáme si malou botanickou výpravu mezi rostliny. I mezi lidi.
Šíření bolševníku je fascinující a zároveň děsivou ukázkou biologické invaze. Klíčem k jeho úspěchu je neuvěřitelná reprodukční schopnost. Jediná dospělá rostlina dokáže vyprodukovat desítky tisíc semen, v extrémních případech dokonce až přes 100 000. V půdě si udržují klíčivost po dobu několika let. Semena se snadno šíří větrem, ale ještě efektivněji podél vodních toků. Voda splavuje semena po proudu, čímž bolševník bleskově kolonizuje nová území, zejména vlhké louky, břehy řek, příkopy u silnic a neudržované pozemky. V oblastech, kde se uchytí, vytváří husté porosty, které kvůli svým obřím listům kompletně zastíní původní vegetaci. Pod bolševníkem nic jiného nevyroste, což vede k drastickému snižování biologické rozmanitosti a erozi půdy.
Boj proti bolševníku? Velmi ošemetný, protože bolševník v sobě má toxické látky, které když ulpí na lidské kůži, vzniknou ve spolupráci se slunečním svitem puchýře připomínající druhý až třetí stupeň popálenin. Blbě se to pak léčí. A tak se k bolševníku musí přistupovat v ochranném obleku. Nejlepší metoda je pak přeseknout kořen v hloubce deseti centimetrů pod zemí. Rostlina chcípne. A na místo je pak potřeba chodit rok co rok a sledovat, zda se chytla některá semínka. A zase. Sekat kořeny a sekat.
Před osmdesáti lety přešel bolševník z módu – neškodná okrasná květinka z parku – na mód – drsný okupant české přírody. A je tomu bez mála osmdesát let, co se náš národ nechal okouzlit importovanou krásou sovětského bolševismu. A osázel si jím parlament. Nastala tuhá doba, kdy bolševik začal dusit celý národ a nechal toho teprve po jistém pokusu o přeseknutí kořenů.
Pokusu. Jistěže jen pokusu. Semena zapustil hluboko, semena s velkou klíčivostí.
A hleďme, opatrně vyklíčila a začala se šířit. Nejdřív to bylo jako s tím bolševníkem. Impozantní, krásný, každý ho chtěl ve své zahradě, protože ta paráda, co s ním byla. A už dorostla dospělosti. Už trousí semena, už dusí a dusí, protože takový je bolševník.
A opět jsme v závěsu importu. Cizí témata, tak krásná na pohled, tak lákavá pro oko. Ze západních univerzit a z neziskových inkubátorů k nám dorazila další importovaná móda. Agresivní ideologie přestrojená za ochranu práv, která se zpočátku tvářila jako ušlechtilá snaha o spravedlnost a nápravu historických křivd. Kdo by nechtěl mít na své zahradě takový symbol pokroku, že? Jenže stejně jako u té kavkazské okrasy, i u těchto konceptů jsme fatálně podcenili jejich invazní potenciál, který se prohrabal na úřady, do grantových komisí, do kultury, do médií, do univerzit.
Dnes už tato témata dorostla do obřích rozměrů a jejich semena zaplavila veřejný prostor. Z původní obhajoby základních lidských práv, která měla patřit každému bez rozdílu, se stala továrna na privilegia. Vytvářejí se jakási nová nadpráva pro vybrané, hlasité a patřičně uvědomělé minority, zatímco většinová společnost je odsuzována do role pasivního diváka, který smí jen platit účty a tiše našlapovat. Tato ideologická vegetace roste tak agresivně, že pod svými obřími listy kompletně zastiňuje racionální, věcnou politiku.
Z politické správy země, z mediálního světa i ze samotné kultury se stalo bitevní pole pro zbytečné a vyčerpávající kulturní války. A běda tomu, kdo by se odvážil na tyto obří listy sáhnout bez ideologického schválení. Každý racionální argument, každý projev zdravého rozumu je okamžitě poplivaný toxickou šťávou morální nadřazenosti. Kdo nesouhlasí, je bez váhání ocejchován jako zpátečník, fašista nebo nepřítel pokroku. Ty popáleniny na společném systému se pak léčí zatraceně dlouho a bolí to. Lidé se proto raději stahují do vnitřního exilu, bojí se mluvit nahlas a raději se tomuto novodobému bolševníku vyhýbají obloukem.
Jenže pasivita tuhle invazi nezastaví. Podrost pod ním už teď hyne, biologická rozmanitost názorů mizí a půda politiky, médií i kultury pod nohama nám začíná erodovat. Žádné opatrné přistřihování listů, které rostlinu jen posílí k dalšímu růstu. Bude potřeba vzít pořádně ostrý rýč, jít ke kořenům a začít tyhle importované nesmysly přesekávat hluboko pod zemí. A pak to místo hlídat. Rok co rok. Protože jsme zase podlehli mylnému předpokladu, že další importovaná ideologie je lepší.

