Boj proti uhlíku drtí ekonomiky hůř než covidové lockdowny, MMF vyzývá, aby se ještě více přitvrdilo

Jak jste si zde již mohli přečíst, tak hlavním tématem nedávného summitu G20 byla právě klimatická politika, která by měla podle usnesení členských států dále přitvrdit.

A hlavním usnesením celého summitu bylo, že je nutné zcela umlčet hlasy „odporu,“ tedy všech těch vědců, kteří se nebojí veřejně upozorňovat na to, že klimatická agenda je jeden velký podvod.

Tedy zatímco G20 se dohodla na tvrdé cenzuře opozičních hlasů na toto téma, COP29 nařídil rozvinutým zemím (tedy i nám) přerozdělit do roku 2030 biliony na klimatickou politiku rozvojových zemí a MMF jako další zástupce budoucí globální vlády vyzývá k mnohem tvrdší uhlíkové politice.

Abych to shrnula, tak v době, kdy se oči mnoha lidí koncentrují třeba na Ukrajinu nebo jiná zástupná témata, v pozadí se chystá politika, jejíž důsledky budou zejména pro země pod kuratelou EU zcela ničivé.

Právě tato politika ovlivní v příštích letech životy Evropanů mnohem víc než cokoli jiného –  a to výhradně v negativním slova smyslu.

Na vrcholu covidových lockdownů byla uzavřena obrovská část globální ekonomiky, což vedlo k nestabilitě dodavatelského řetězce, obrovským ztrátám pracovních míst a stagflační krizi.

Propagandisté změny klimatu však tvrdili, že tato událost byla ve skutečnosti pozitivní pro planetu, když vyšlo najevo, že emise klesly o 5,4 %. Tvrdili, že covidové lockdowny byly praxí v rámci toho, co nazývali „klimatickými lockdowny.“

Předložili plán řízeného narušení  globální ekonomické aktivity jako prostředku ke zpomalení dopadů změny klimatu.

Globalisté také prezentovali klimatické lockdowny jako druh kolektivního sociálního trestu v případě, že populace odmítnou snížit produkci uhlíku samy. Jak v roce 2020 tvrdila „přispěvatelka agendy“ Světového ekonomického fóra Mariana Mazzucatová:

V rámci „klimatického lockdownu“ by vlády omezily používání soukromých vozidel, zakázaly konzumaci červeného masa a zavedly extrémní opatření na úsporu energie, zatímco společnosti těžící fosilní paliva by musely přestat těžit.

Abychom se takovému scénáři vyhnuli, musíme přepracovat naše ekonomické struktury a dělat kapitalismus jinak.

Mnozí považují klimatickou krizi za něco jiného než zdravotní a ekonomickou krizi způsobenou pandemií. Ale tyto tři krize – a jejich řešení – jsou vzájemně propojené…“

Po veřejném rozruchu ohledně představy rozšíření pandemických lockdownů na klimatické lockdowny média establišmentu pokračovala v „ověřování faktů“ této záležitosti a tvrdila, že jde o „konspirační teorii.“ Lhali.

Pandemické lockdowny by se nakonec ukázaly jako zbytečné. Šlo o katastrofální zátěž pro globální ekonomiku, která nijak nepřispěla k zabránění šíření viru COVID.

Ale jak jsme byli svědky u většiny omezení zavedených během covidu, cílem nikdy nebylo chránit zdraví populace. Cílem bylo spíše aklimatizovat populaci na exponenciálně rostoucí seznam porušování jejich základních svobod.

Jednou organizací, která má zřetelný zájem na snížení ekonomické aktivity v zájmu prevence globálního oteplování, je Mezinárodní měnový fond (MMF).

V nedávné „výzvě ke globální klimatické akci“ MMF uvádí, že omezení ekonomické aktivity a obecné emisní aktivity by musela výrazně překonat omezení zavedená během pandemie, aby se dosáhlo stanoveného teplotního cíle nižšího než 1,5 °C.

Klimatické lockdowny ve vyspělých zemích nemusí být v konečném důsledku nástrojem, který globalisté použijí k dosažení čisté nuly, ale zdanění uhlíku v represivním měřítku by mohlo mít stejný účinek.

Uhlíkové daně by mohly fungovat jako prudké zvýšení úrokových sazeb, které centrální banky běžně používají ke zpomalení ekonomické aktivity během inflace.

Nepřímé ekonomické uzavření tohoto rozsahu by bylo naprosto zničující zejména pro západní národy, což by mělo za následek ochromující nedostatek energie, nedostatek potravin, ztrátu pracovních míst a nakonec totální kolaps a populační propad.

Čistá nula, kterou tito globální zločinci požadují, jinak není možná.

MMF a další globalistické organizace naznačují, že všechny národy musí dosáhnout cíle nulových emisí uhlíku do roku 2030, aby se vyhnuly „klimatickému útesu“ – teorii, že jakmile Země dosáhne oteplení o více než 1,5 °C, dojde k dominovému efektu, který povede k ekologické katastrofě a ještě většímu emisím uhlíku a oteplování.

Aby bylo jasno, neexistují vůbec žádné důkazy, které by podporovaly myšlenku klimatického útesu, především proto, že neexistují žádné důkazy o příčinném vztahu mezi uhlíkovými emisemi a globálním oteplováním.

Ve skutečnosti neexistují žádné důkazy, že by tento lidský průmysl měl jakýkoli oteplovací účinek na klima.

Propagandisté změny klimatu NIKDY nepodali ani jeden vědecký důkaz svých tvrzení. Na toho, kdo jej dodá, již téměř rok čeká odměna 100 000 eur, ale dosud se o ni nikdo nepřihlásil.

Teplotní záznamy za stovky milionů let dokazují, že období oteplování jsou hlavním pilířem klimatické historie Země. Ve srovnání s tím je naše současná éra jednou z nejchladnějších, nikoli nejteplejších.

Klimatologové tato data ignorují a používají teplotní záznamy sahající jen do 80. let 19. století (v té době končila tzv. „malá doba ledová“). To znamená, že jejich data jsou založena na pouhých 140 letech historie Země.

Současné tempo oteplování není významné pro jiná období, ani neexistují žádné důkazy, že by ho způsobovala lidská činnost. Údaje o hladinách uhlíku v minulosti ukazují, že teploty nemusí nutně stoupat společně s uhlíkovou aktivitou.

Emise uhlíku jsou dnes také mnohem nižší než v minulosti (například v době zvýšené vulkanické činnosti byly mnohonásobně vyšší).

Tvrzení, že koncentrace uhlíku v důsledku lidské činnosti má drastický vliv na globální teploty (nebo počasí), je naprosto nepodložené.

Zdá se, že skutečný důvod pro klimatickou regulaci a uhlíkové daně má mnohem více co do činění s přerozdělováním bohatství z rozvinutých zemí do rozvojových zemí.

Přesně to ostatně požaduje i Agenda 2030, podle které se má do roku 2030 srovnat úroveň zemí rozvinutých a rozvojových. To tedy znamená především úpadek zemí rozvinutých.

Agenda je o centralizaci kontroly národního bohatství, jakož i osobních svobod a soukromého vlastnictví. A MMF by samozřejmě rád byl jednou z institucí u kormidla tohoto impéria správy majetku.