Bajka ze života eurozóny

Hoteliér toho využije popadne bankovku běží k řezníkovi a zaplatí mu svoje dluhy. Řezník mu jí vytrhne z ruky a žene se k majiteli prasečí farmy, aby se s ním konečně vyrovnal. Sedlák se stovkou skočí k obchodníkovi s krmivem a zaplatí to, co mu visí. Ten zajde do vedlejší hospody a nechá si vymazat všechny čárky za to, co tam vypil. Hospodský jde k rohovému stolu v lokálu a zaplatí prostitutce za prokázané služby a ta s bankovkou letí do hotelu a zaplatí účet za nájem pokoje.

Sotva hoteliér položí bankovku na pult přichází host, kterému se žádný pokoj nelíbil, vezme své peníze a odjede. Studenti ekonomie by na tohle téma mohli psát seminární práci. Ale my si jen vyprávíme bajku. Takže, v malém portugalském městečku se všem ulevilo, protože jsou bez dluhů, ale ve skutečnosti si zase tak moc nepomohli. Zakrátko si zase začnou půjčovat a čekat na dalšího turistu.

Sexuální pracovnice si pak bude zase muset vzít cimru v hotelu na dluh, potěší v naději na zaplacení hospodského, který nalije na sekeru obchodníkovi s krmivem a ten se tak rozjaří, že dá sedlákovi znovu na dluh své zboží. No a sedlák půjčí hoteliérovi půlku vepře. Vše při starém, ale skutečné řešení to není.

Městečko by potřebovalo skutečný konjunkturální program. Nejlepší by bylo, kdyby se ten německy turista vrátil s celou výpravou, zůstali aspoň na víkend a využili služeb, které městečko nabízí.

To je jen bajka řeknete. A vůbec. Turista přece neplatí předem za nocleh. Ale pozor. Je to bajka o eurozóně a v té se jak víme fantazii meze nekladou. Takže předně by v eurozóně ten turista z prvního kola našeho vyprávění tu stovku vůbec zpátky nedostal. A nejenom jednu stovku. Teď bude muset ještě dost připlatit, protože Velká Británie právě vystoupila z EU a přestane platit do společného rozpočtu.

To turistovi z našeho příběhu a všem ostatním Němcům před nedávnem oznámila bezalternativní zachránkyně Evropy Angela Merkelová. Roční příspěvek Německa do rozpočtu EU byl dosud 25 miliard a teď stoupne o 14 miliard na celkem 39 miliard euro. Jinými slovy: Německo to zatáhne.

A k tomu Němci vůbec nikam jezdit nemusí a nejspíše ani nebudou moci. Jaképak rajzování, když budou muset více pracovat a platit daně, aby bylo z čeho připlácet té spoustě malých městeček, nejenom v Portugalsku. Někdo možná řekne: Jen ať platí, protože jsou dost bohatí. To je oblíbený, ale chybný předsudek.

Ano, vezme-li se celkový majetek Němců, tak jsou na čtvrtém místě ve světě. Ale největší část tohoto bohatství má v rukou jenom zlomek obyvatel. Ptáme-li se po bohatství na hlavu tak Německo spadne na devatenácté místo. A i to je nepřesné, protože se bohatství země nedá jen tak vydělit počtem obyvatel. Pravdivější obraz o tom, jak se skutečně vede obyčejným lidem dává tzv. medián. No a v tomhle srovnání má Německo na hlavu 35 000 dolarů, ale Amerika dvakrát tolik a Velká Británie skoro třikrát tolik. A ještě dodám, že podle statistik má 41 procent Němců majetek nižší než 10 000 dolarů. A s tím žádné velké skoky nenaděláte.

Ale dosti litování. Němci si po desetiletí sami volili vlády, které je dostaly až tam, kde teď jsou. Je to pracovitý a nesnesitelně trpělivý národ. Ale i v Německu stát obírá obyčejné lidi stále více a tak se jednoho dne projeví rostoucí zloba na vládce. Tak se nám ta rozverná bajka nějak zvrtla že ano. Asi proto, že jsme zabrousili z pohádkového do skutečného života.

• Petr Robejšek