17.12.2025
Kategorie: Společnost21 přečtení

Ať si visí. Stát není záchranná služba pro dotované exhibicionisty

Sdílejte článek:

D. D. KRAJČA

Prezident vládu jmenoval. Sice za doprovodu křiku, šaškování a teatrálních gest, ale jmenoval. Ústavní akt proběhl, realita se stala faktem a ministerstvo životního prostředí převzali Motoristé. A přesně v tu chvíli se znovu ukázalo, jak část společnosti chápe demokracii pouze tehdy, když z ní má prospěch.

Aktivisté obsadili střechu ministerstva a zavěsili se na lana. Ne proto, že by hořela země nebo tekly jedy do řek, ale proto, že se změnilo politické rozdělení moci a s ním i hrozba, že vyschnou dotační trubky. Protest, který bez grantů nemá důvod existovat a bez kamer nemá odvahu trvat.

A stát reaguje jako vždy. Přehnaně. Okamžitě. S plným servisem. Policie, hasiči, technika, pozornost. Vše placené z peněz lidí, kteří ráno vstali do práce a rozhodně se nepřišli dívat na to, jak se z ministerstva stává kulisa pro sociální sítě.

Proč vlastně.

Proč by měli hasiči a policisté řešit dobrovolnou politickou akrobacii. Proč by měli sundávat lidi, kteří se sami rozhodli viset na laně a dělat ze sebe oběti systému, který jim léta ochotně sloužil.

Možná by bylo nejrozumnější udělat něco dnes téměř revolučního. Poslat záchranné složky domů. Nechat zákony platit bez ohledu na to, kdo má jakou vestu, jaký transparent a kolik sledujících na sociálních sítích.

Protože kdo se dobrovolně přiváže na střechu státní budovy, ten přece nepotřebuje okamžitý státní dohled. Déšť, vítr a chlad nejsou represe, ale realita. A realita má jednu zvláštní vlastnost. Nezajímá se o tiskové zprávy ani morální pózy.

Ať si tam klidně visí. Ať na ně prší. Ať jim je zima. Ať tam zůstanou tak dlouho, dokud jim vydrží baterie v mobilu.

Protože přesně v okamžiku, kdy zhasne displej, zmizí signál a nepůjde nahrát další selfíčko s hashtagem odpor, odvaha záhadně ochabne a protest náhle ztratí smysl.

Bez publika není protest. Bez sdílení není hrdinství. Bez okamžité reakce státu se z morální nadřazenosti stává jen nepohodlí a ticho.

Tihle lidé nejsou oběti. Jsou to profesionální aktivisté, kteří si zvykli na to, že stát je jejich kulisa, jejich sponzor a jejich záchranná síť. A pokaždé, když někdo poruší jejich monopol na pravdu, reagují stejně. Lezou na střechy a křičí, že demokracie skončila.

Jenže demokracie neskončila. Demokracie právě funguje. Volby mají důsledky. I tehdy, když se to někomu nelíbí. A svoboda projevu neznamená nárok na nepřetržitou asistenci, pozornost a servis.

Kdo chce protestovat, ať protestuje. Kdo chce viset, ať visí. Ale stát nemá povinnost běhat s žebříkem pokaždé, když si někdo spletl politiku s adrenalinem a správu věcí veřejných s divadelním představením.

Možná by právě to ticho, mokrá lana a studené prsty připomněly, že svět se netočí kolem jejich profilu na sociálních sítích a že skutečná moc nevzniká na střeše, ale u volební urny.

 

Daniel Danndys Krajča, FB

Redakce

Sdílejte článek:
21 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (43 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
16 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)