Čaj za stovku

[ad#hornisiroka]

„Prosím, dnes bych si dal jen čaj a možná i více čajů. Jak máte velkou sklenku či hrnek na čaj?„
„Takhle.“ a ukázala, ta dobrá víla na sousedův skleněný šálek kapučína.
„Prosím a nebyl by větší? Není mi dobře a jedno deci čaje je fakt málo…“
„Hmmm….., no…., ehm…., já nevím…, asi ne….“
„To jako fakt podáváte čaj v tomhle?“
„Nooo…?“ dí ta dobrá víla…
„Inu víte co? Pokud fakt nemáte, dejte halt tedy dva, já si to nějak přeberu…“

Po chvíli přikvačila ta milá panenka a na stůl postavila tácek s čajem v půllitru na pivo. Bezva, splnila mi přání, musím ji na dýšku odměnit…

I jal jsem se shánět cukr. Ještěže nesladím kafe a čas od času si do kapsy dám cukr u pumpy. Jaký mě však čekal šok, když jsem nos strčil do horké sklenice s čajem a ucítil odporný zápach zasmrádlé vody od nádobí… Znáte to a pamatujete jistě někteří, školní jídelnu a smradlavé tácy. A kdo chodil do bufáče na vlašák a jeden rohlík, pamatuje si také, když přišla paní v gumové zástěře „utírat stoly“. Z takového stolu se dalo jíst až po notné době, kdy ho ostatní strávníci utřeli svými rukávy.

Majiteli jsem taktně naznačil, že z tak smradlavé sklenice čaj pít nemůžu, zda by mi udělal jiný, ale fakt do čisté sklenice. Protože jsem ale živnostník a s personálem je to někdy těžké, mávl jsem rukou řka: „…ale zaplatím vám ho, neřešte to, já vím, je těžká doba…“. Byť náklady na zmařený čaj jsou cca tři koruny že?

A pan majitel čaj nový přinesl. A účtenku opravil ten hodný hoch. A když jsem se podíval, cože to opravil na účtence, úsměv mi zmrzl na kost. Pan majitel se rozhodl, že když mi nevoněl čaj ve smradlavé a zatuchlé sklenici, přinese mi tedy jiný…, ale ten reklamovaný čaj neodepíše z účtu, jak bychom předpokládali a my, živnostníci, bychom normálně udělali. Ten první, zapáchající mi zdražil o 66% zpětně…!!!
______________________________________________
Takže na účtu bylo (držte se):
Čaj (30,-) I
škrtnuto a opraveno:
Čaj (50,-) II
______________________________________________
Zlomenej Kozel v Plzni v Purkyňově ulici mě už nikdy neuvidí.

[ad#velkadolni]

Chápe to někdo prosím? Reklamujete čaj ve smradlavé sklenici a majitel vám ho zpětně zdraží o dvacet korun? To je normální?

Pak se divme, že jsme živnostníci spíláni a posílání k čertu (ke Zlomenýmu kozlu)? Takové chování tvrdě poškozuje celý náš živnostenský stav a klidně mi někdo může vykládat o nervech, ale tohle je natolik zásadní, že k tomu se nehodlám nechat připodobnit…

ZDROJ: Fcb Pavel Havlíček