19.8.2018
Kategorie: Historie

1968: Podstata komunistického expanzivního násilného uvažování

Sdílejte článek:

MIROSLAV JONÁK

Sice sdílím oprávněné rozhořčení naprosté většiny českého národa nad ruskou okupací z roku 1968 (a nad – naštěstí nemnohými – proruskými vlastizrádci), ale není tomu tak, že by DO DOBY té srpnové okupace v roce 1968 zde snad bylo vše OK, a teprve tou okupací se to nějak “zvrtlo a pokazilo”, (jak by se hloupou, povrchní, a zcela neodůvodněnou dezinterpretací té okupace mohlo zdát).

[ad#textova1]

Ale je tomu naopak: v té neblahé sféře ruského vlivu (se všemi zrůdnostmi z toho plynuvšími, kdy zde v padesátých letech – mimo jiné – například ruští poraděnkové zcela otevřeně a netajeně vytvářeli a řídili (!!!) politické procesy s našimi nevinnými lidmi, s vlastenci, které pak posílali buď na smrt či na mnoho let do vězení, a všelijak jinak perzekuovali a omezovali nevinné a schopné lidi, a nahrazovali je oddanými nýmandy atd. atd.), tak v té neblahé sféře ruského vlivu (za pilné a oddané asistence našich komunistů, kteří měli odjakživa v popisu práce skákat jak Moskva pískala, ostatně nebýt Moskvy, která je leckam vysadila a pak je všemožně podporovla, nebyli by komunisté – a to nejen u nás – nikde, a nemohli by nám tak mnoze škodit), tak v té neblahé sféře ruského vlivu jsme bohužel byli (a nejen my, i jiné tzv. východoevropské státy, též skrze místní komouše) UŽ OD KONCE VÁLKY v roce 1945, zejména pak po roce 1948, a ta kraťoučká obleva cca od jara roku 1968 do ruské okupace v srpnu roku 1968, která dávala (ta kraťoučká obleva) tehdy jistou malinkou naději, že bychom se snad z toho ruského komunistického chomoutu snad už konečně mohli dostat (kdy ovšem jedni komunisté chtěli – bohužel JEN a POUZE – “vylepšovat” – !!! – socialismus, a nic VÍC, a nechtěli jej NAHRADIT svobodnou a demokratickou společností, zatímco jiní, – zejména ta naprostá nekomunistická většina národa – se toho všeho neblahého rudého zla chtěli zbavit ZCELA, a chtěli jít v těch změnách DÁL, což jim Rusové pochopitelně – ani jedněm ani druhým – nemohli dovolit), tak ta malinká jiskřička naděje, že bychom svým únoscům, kteří nás UŽ PO VÁLCE (a ne až v srpnu 1968) unesli směrem na Východ, že bychom jim mohli uniknout, a že bychom mohli být zase svobodní, a navázat na naše nejlepší Masarykovské prvorepublikové tradice, a zařadit se opět mezi vyspělé Západní země, tak ta naděje byla tou okupací v srpnu 1968 opět ruskou vojenskou botou zašlápnuta…

To vlastně tedy nebylo PŘEKVAPENÍ (pro ty, kteří věděli, jak to Rusko – resp. Sovětský svaz – se svoji PERMANENTNÍ expanzí – a nejen směrem k nám – vždy myslelo, chápalo a činilo), ale bylo to POTVRZENÍ toho, jak to vždy Rusko (resp. komunismus) se svým vztahem k sousedům (a se svojí rolí na mezinárodním poli) myslí: totiž že je snad jaksi (domněle) nadřazené (!!!) všem, a že má snad jakési (rudé) právo (!!!) jim vnucovat svoji vůli a své apetity, a zakazovat jim apetity přirozené, normální a vlastní…

A vzhledem k tomu, že tato PODSTATA komunistického expanzivního násilného uvažování NEZMIZELA (naopak: je charakteristickým rysem komunismu, a jeho derivátů, je jeho vlastností), je připomenutí ruské okupace z roku 1968 (která jen POTVRDILA určité trvalé tendence Ruska) nejen nutným pohledem ZPĚT, ale též (stejně tak nutným) VAROVÁNÍM a pohledem do SOUČASNOSTI a BUDOUCNOSTI…

Starého psa novým kouskům nenaučíš… (Teď už ovšem naštěstí neplatí dohody z Jalty, ale naopak jsme členy NATO, takže to teď budou mít soudruzi podstatně těžší…)

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Miroslav Jonák

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 3,29 out of 5)
Loading...