Západ: Od ambicí záchrany světa k izolaci?

Přečetl jsem si názory maďarského premiéra Viktora Orbána na současný vývoj ve světě. Orbán mimo jiné tvrdí, že kdyby v Německu vládla Angela Merkelová a v USA Donald Trump, k válce na Ukrajině by nikdy nedošlo. To si ostatně myslím i já zejména ve vztahu k Trumpovi. Trump by s Ruskem určitě jednal, nicméně vzhledem k mediálnímu obrazu Trumpa v USA by tato jednání byla „pokrokovými“ novináři z The New York Times a The Washington Post označována jako zrada Západu. Místo toho tak sledujeme krvavý konflikt na Ukrajině a Západ na čele s USA na počátku konfliktu věřil tomu, že Rusko se „vyčerpá“. Západ sice dodává moderní zbraně, ale je jich za prvé málo na to, aby mohly zvrátit průběh války a konflikt tak směřuje do jistého „zamrznutí“. Souhlasím rovněž s Orbánovou tezí, že bez jednání mezi USA a Ruskem válka na Ukrajině neskončí.

Válka na Ukrajině vedla k vyhlášení sankcí Západu proti Rusku. Od sankcí si Západ sliboval ekonomický kolaps Ruska. K tomu samozřejmě nedošlo, protože Rusko má obchodní zájmy ve sdružení států BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jižní Afrika) a také většina afrických zemí sankce proti Rusku nepodpořila. Africké státy jsou ostatně dlouhodobě podezřívavé vůči státům Západu i díky historickým zkušenostem s kolonialismem. V Africe dnes podle všeho nejvíce expanduje čínský byznys, zejména v zemích se zajímavými zásobami surovin pro moderní technologie.

V OSN se díky politice Západu podařilo schválit rezoluci, která považuje právo na migraci za základní lidské právo. Země, odkud emigranti pocházejí, tuto politiku také podporují, i když je i pro tyto státy velmi krátkozraká. Může totiž tyto státy připravit o mladé lidi, kteří by měli posunout vývoj v zemi, kde se narodili, a místo toho utíkají do Evropy a USA za „báječným a bezstarostným životem“. Orbán nazývá tuto politiku Západu jako „mísení“ evropských a neevropských národů (na západě EU). VE střední Evropě probíhá podle něj mísení „evropských“ národů. (Díky válce na Ukrajině už tvoří Ukrajinci v Česku asi 3,5% obyvatel). Je obecně přijímaným faktem, že evropská populace má díky rodinné politice jednoho či dvou dětí v rodině nakročeno k vymírání. Orbán proto neobjevil Ameriku, když tvrdí, že kolem roku 2050 se v západní části EU vytvoří nová realita, v níž původem neevropské obyvatelstvo bude tvořit větší část populace západoevropských států. To se samozřejmě promítne i do jejich vnitřní a zahraniční politiky.

V zemích jako Itálie či Francie sice existují tak zvané „krajně pravicové strany“, které bojují proti ilegálnímu přistěhovalectví. Ve Francii sice strana Marine Le Penové posílila, ale nestačí to na změnu politiky Francie. V Itálii nyní padla levicová vláda a „krajní pravice“ by mohla předčasné volby v září vyhrát. Zda by to přineslo nějakou podstatnou změnu do činnosti EU je dle mého soudu zatím velmi předčasná otázka. Pokud by parlamentní volby v Itálii byly už nyní, vládu by mohla složit koalice krajně pravicových stran Bratři Itálie a Liga severu, doplněná skupinou Forza Italia někdejšího premiéra Silvia Berlusconiho. Vyplývá to z průzkumů, na které upozorňuje italská agentura Ansa. Předčasné volby se budou konat 25. září. Podle médií existují obavy, že by nová „krajně pravicová“ vláda přestala posílat zbraně na Ukrajinu.

A opět se vracíme k současnému nejžhavějšímu tématu světové politiky, k válce na Ukrajině. Ukrajina po obrovských ztrátách území nechce s Ruskem jednat a tvrdí, že připravuje protiofenzívu, která zajistí návrat v současnosti okupovaných území pod Ukrajinu. Tato politika ale nemusí zdaleka fungovat a Rusko udělá vše proto, aby jednou okupovaná území Ukrajiny udrželo. Připravuje na okupovaných územích referenda, která mají za cíl schválit připojení těchto území k Rusku. Pokud se Ukrajině nepodaří získat okupovaná území zpátky, může to způsobit změnu politiky řady evropských států co se masivní vojenské podpory Ukrajiny týče. A Itálie by mohla být s novu vládou první na řadě.

Cíl Západu – izolace Ruska na mezinárodní scéně – se nezdařil. Sankce naopak způsobily raketový růst cen energií, na kterém Rusko dokonce vydělává více než v minulosti. Růst cen energií se logicky promítl do inflace, která dnes v zemích EU dosahuje až 20 %, vysoká inflace je i v USA. Kruh se tak uzavírá – politika Západu se obrátila proti ekonomice Západu. Otázka tedy zní zcela jinak – nevede politika Západu naopak k jeho izolaci?