
Wokeismus je virus, který ničí národy zevnitř
JAVIER VILLAMOR
„Vládnou menšiny namísto většin, což ničí demokratickou logiku a rozpouští přirozené vazby společnosti,“ říká pravá ruka presidenta Mileiho.
Agustín Laje je argentinský politolog a spisovatel, autor působivých knih jako Kulturní bitva a Generace idiotů Je jedním z nejvýznamnějších intelektuálů nové latinskoamerické pravice, dokáže spojit teoretickou reflexi s politickou akcí, je znám jako nejbližší rádce a ideolog prezidenta Javiera Mileiho.
Letos byl jedním z hlavních řečníků na konzervativní konference CPAC v Budapešti, během níž se o své názory podělil v rozhovoru pro The European Conservative.
Proč myslíte, že lidé stále nechápou, co wokeismus ve skutečnosti je, jak jste zmiňoval ve svém vystoupení na konferenci CPAC?
Protože je to nový koncept, anglicismus, který jsme importovali do španělsky mluvícího světa a často si ho pleteme s progresivismem. Lidé si myslí, že progresivismus a wokeismus jsou totéž, ale není tomu tak. Progresivismus má svou historii sahající až do 18. století. Wokeismus je starý sotva deset let. Zatímco progresivismus je založen na myšlence hromadění práv jako údajné formy lidského pokroku, wokeismus jde mnohem dál: vkládá dialektiku utlačovatel – utlačovaný do každé formy společenského vztahu a každé osobní identity. Je mnohem destruktivnější.
Tento dualistický pohled na svět rozbíjí národní organismus. Vpravuje virus do všech zprostředkujících institucí: rodiny, podniků, církví, občanských sdružení, sportu, hudby a kinematografie. Dochází až do absurdních extrémů, jako jsou „studie o tloušťce“ v USA, kde existuje hnutí obézních aktivistů bojujících proti stereotypům o štíhlosti. Wokeismus je tak nebezpečný, protože nás podmiňuje tím, že nám budou vládnout menšiny namísto většin, ničí demokratickou logiku a rozpouští přirozené vazby společnosti.
Dnes se také mluví o „woke pravici“. Jak to zapadá do vašeho světonázoru?
Takzvaná probuzená pravice je ve skutečnosti středopravice, která z mého pohledu není skutečně pravicová. Je globalistická a je součástí establishmentu. Například v Německu jsme viděli, jak středopravice raději uzavírá pakty se středolevicí než se skutečnou pravicí. Sdílejí stejný systémový pohled na svět.
Pravý střed nabízí pouze ekonomický liberální recept: nižší daně, méně regulací. V kulturních, morálních a identitárních otázkách se však spojuje s levicí. Hájí evropský status quo – právě ten, který přivedl naše společnosti na pokraj morálního kolapsu.
Jak se jako Latinoameričan díváte na Evropskou unii?
Vždycky jsem měl problém pochopit její podstatu. Dokážu pochopit hospodářskou nebo měnovou unii, ale ne politickou strukturu, která shora vnucuje zákony zemím s odlišnou historií, kulturou a jazykem. V Latinské Americe toho máme společného mnohem více, a přesto jsme nevytvořili nadnárodní moc, která by vydávala zákony nad všemi. Evropská struktura mi připadá jako čistá a jednoduchá nadvláda.
V konkrétním případě Španělska vidím stárnoucí společnost s archaickým návykem na konzumaci médií, která je silně kontrolována státem. Je šokující vidět na feministických shromážděních starší ženy s fialově obarvenými vlasy – obraz, který vyvolává rozpaky. Pozoruji také hlubokou sexuální krizi: ženy podvedené feminismem a muže vyděšené právními důsledky, které by pro ně mělo navázání vztahu. Je to kulturní časovaná bomba, která nakonec politicky exploduje.
Jaké poučení si podle vás může Evropa vzít z fenoménu Milei?
Na Mileiovi (Javier Milei, argentinský ekonom, spisovatel a politik, od prosince 2023 prezident Argentiny, pozn red.) lidi nejvíce přitahuje jeho styl: konfrontační, jasný a neokázalý. Umí přeložit odborný jazyk ekonomie do podoby srozumitelné pro běžného člověka. To je to, co lze importovat do Španělska: styl a doktrínu. Kontext je však jiný. V Argentině jsme měli plnou hospodářskou krizi, která vyvolala jeho nástup k moci. Ve Španělsku něco podobného nezažijí – ne proto, že by věci řídili lépe, ale proto, že nemají měnovou suverenitu. Nemohou si tisknout peníze podle libosti.
Je tedy Evropa chráněna před radikálními politickými změnami?
Přinejmenším v krátkodobém a střednědobém horizontu ano. Pokud Španělsko ještě není diktaturou chavistického typu, je to proto, že to Evropská unie neumožňuje. Premiéru Sánchezovi chybí autonomie, kterou měl kirchnerismus (politický režim v Argentině během vlády Néstora a Cristiny Kirchnerových 2003-2015, pozn. red.) s vlastní měnou. Španělský socialismus se navíc opírá o pakty se separatisty a teroristy, nikoliv o kontinentální proud, jako je Fórum São Paulo.
Aby měla nová pravice v Evropě reálnou šanci, musí nynější pravice nejprve spektakulárně selhat. To může vyvolat jisté nepohodlí, ale je to nejrealističtější scénář. Alternativa se objeví až poté, co se současný nástroj ukáže jako nepoužitelný.
bábrlinky s fialově či modře obarvenou hlavou vyvolávají rozpaky i u nás, zřejmě je to pokus být za každou cenu mladí a happy, průšvih spoečnosti která se stydí za stárnutí, ale na druhé straně, když se ty ženy cítí s fialovou hlavou spokojené ať ji mají
Woke kultura je produktem bohaté společnosti, chudé společnosti si experimenty s pohlavní identitou nemohou dovolit. Kultura ma svůj cyklicky vyvoj od ranné kdy se tvoří, vrcholnou až po maýristickou fázi, kdy přidává kudrlinky aby kulturní vzorec udržela zajimavý. Viz gotitická, reneseční a barokní proměny ve společnostii. Aktualní globální kultura je své manýristické fázi. V uměni, politice, ekonomice i životním stylu. Vznikne nová dominantní kultura, reflektující aktuální svět. Z historického hlediska, žijeme zajímavé době, protože tyto změny provází běžně nějaký průšvih.