10.7.2023
Kategorie: Exklusivně pro PP, Ze světa

Vedou to idioti

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

Odedávna se mělo za to, že průzkumná a zpravodajská činnost vyžaduje lidi nadprůměrně bystré, orientované a hlavně vysoce inteligentní. Ne nadarmo se třeba v anglicky mluvících zemích orgány a instituce, které se těmito záležitostmi zabývají, označují slovy intelligence service.  Ta souvislost se zdá zřejmá. Ale svět se mění a staré pravdy přestávají platit. Před zhruba čtrnácti dny se nás o tom pokusil přesvědčit šéf rozvědky největší a nejrozvědkovatější – americké CIA.

Náčelník Central Intelligence Agency William Burns se v té době zmatků, krátce po Prigožinově operetním puči, poněkud více rozhovořil k zástupcům tisku.  Události v Rusku jim podal jako úžasnou příležitost, pro nábor nových špionů: „Nespokojenost s válkou bude v ruském vedení nadále hlodat. Tato nespokojenost vytváří pro nás v CIA příležitost, která se naskytne jednou za generaci.” No a tuto příležitost si prý CIA, podle Burnse, nenechá proklouznout mezi prsty.

Po jeho slovech začal každý příčetný člověk váhat, mezi dvěma možnostmi: buď jej podřízení zcela odřízli od informací, nebo už pan šéf, jak to jen citlivě říct,  ztratil kapacitu je vyhodnocovat. Proč? Inu, nábor nových agentů je možné provádět různými způsoby. Vydíráním, zastrašením, koupením… až po top level rozvědné práce – získání agenta ideového, tedy se svou zemí a její politikou hluboce nesouhlasícího člověka. Takoví bývají totiž nejcennější. A právě takové měl zřejmě pan ředitel na mysli.

Problém je ovšem v tom, že takoví „spolupracovníci” se velice dobře rekrutují v zemi, která prohrává. Ve státě, kde to jde od desíti k pěti a kde stávající politika viditelně ohrožuje budoucnost obyvatel. A hlavně tam, kde nepřítel, representovaný právě panem Burnsem a jeho CIA, představuje lepší variantu, proti domácímu marasmu. Jak si v tomto směru stojí Rusko?

Podívejme se nejdřív na vojenskou stránku věci. V této válce s NATO, vedené na území Ukrajiny, Rusko rozhodně neprohrává. Ať už o tom Česká televize vypráví cokoli. Stále drží pozice, o které se dlouho vyhlašovaná ukrajinská ofenziva rozbíjí, jak vlny o mořský břeh.  Veškerá materiální i finanční podpora, poskytovaná státy Evropy a USA, s tím doposud významněji nepohnula. Taktické pohyby do obou stran fronty o kilometr či dva se nepočítají. Ba co víc, NATO docházejí síly. Sklady jsou vyrabovány, poslední kouty vysmýčeny. Důkazem budiž třeba potíže USA, při zásobování dělostřeleckou municí ráže 155 mm. Po vybrakování skladů v Americe, přešly USA na výdej ze strategických skladů, které si před léty vybudovaly (pro případ velké války) v Jižní Koreji a v Izraeli.

Tyto rezervy však postupně také došly. I sešla se, před pár dny, Bidenova administrativa, aby řešila problém, co dál. Americká (i evropská) výroba dělostřelecké munice  jede v mírně posíleném, mírovém režimu, což na ukrajinskou spotřebu ani zdaleka nestačí. Ve skladech už zbyli jen pavouci po koutech. A nějaká nová linka? Nenechte se vysmát! Jako že třeba v Evropě? Jen studie EIA by zabrala tak dva roky. A potom? Moderní, euroamerické banky na takový účel, kvůli tzv. ESG financování, nedají ani cent. Prosím vás, zbraně, munice… fuj! Vždyť to není ani ekologické, ani udržitelné.

Bylo proto rozhodnuto, dát Ukrajině tak zvanou „kazetovou munici”. Ta jediná ještě ve skladech zbyla. Je to sice záležitost zakázaná zhruba ve 100 státech světa, ale dá se s tím, z ukrajinských děl, taky střílet na Rusa. Sám president Biden tu situaci novinářům popsal s nezvyklou otevřeností: „…Za druhé, Ukrajincům dochází munice, munice ráže 155 milimetrů. Toto je válka týkající se munice. A ta jim dochází – ta munice. A my jsme na tom špatně.” Takovéto přiznání z nejvyšších míst nesvědčí o nějaké převaze, nutné k vítězství. Spíše naopak. A podobné signály v Americe houstnou – Samuel Charap, hlavní politolog významného think tanku Rand Corporation, napsal na „ukrajinské” téma 5. června článek, uveřejněný v časopise Foreign Affairs. V něm otevřeně připouští, že válka na Ukrajině je „nevítězná”.

Ale přejděme od přízemní, vojenské logistiky na vyšší, politický level. Do největší a nejlidnatější obchodní instituce světa – Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS), právě vstoupil Írán. Státy  ŠOS, jejímž je Rusko významným členem, pokrývají tři pětiny Eurasie a mají 3,4 miliardy občanů, takže je obývá pěkných  43 procent světové populace. Podíváte-li se na mapu organizace, tak to maličké šedivé, vlevo od bloku ŠOS je Evropa… No a tato síla nemá s Ruskem  a jeho válkou na Ukrajině žádný problém. Naopak. Pomáhá mu, seč může, proti sankcím Západu. Hezky to vyjádřil Čang Chung, výzkumník Ústavu pro Rusko, východní Evropu a střední Asii na Čínské akademii sociálních věd: „ŠOS, která dodržuje šanghajského ducha, vždy respektovala různé civilizace a cestu rozvoje, kterou si každá země zvolila.” Což jsou slova, v našich končinách už dlouho neslýchaná.

Podobně je tomu s BRICS.  Do tohoto uskupení, kterého je Rusko prominentním, zakládajícím členem, má v současné době zažádáno o vstup dalších 20 států světa. Může to být i tím, že BRICS, podle vyjádření Sergeje Rjabkova,  náměstka ministra zahraničí Ruska, „… sjednocuje státy, které se neřídí principem vůdce-otrok, kde někdo udává tón, a zbytek se těmito pokyny řídí. Místo toho partneři společně, kolegiálně vytvářejí konstruktivní program na základě konsensu.” Takže i zde má Evropa s USA utrum. I tato organizace, kterou obývá na  41,5% světové populace, se řídí zájmy svých členů a na nějaké rady a příkazy Západu, slušně řečeno, nereflektuje.

A co druhá strana konfliktu? Jak u nás, v NATO a EU? Vyhráváme? No, zatím to moc nevypadá. Chudneme, průmysl krachuje a utíká do USA… . Některé státy už se proto šprajcly, že žádná další pomoc Ukrajině nebude.  A nejčerstvější rozhodnutí USA, to o dodávce kazetové munice, vyvolalo mezi státy Evropy otevřenou roztržku.  Proti jsou Velká Británie, Španělsko a teď se přidalo i Německo. Německá ministryně zahraničí Annalena Baerbocková v pátek uvedla, že Berlín je proti poskytnutí těchto zbraní Ukrajině.

Pěkným signálem, jak na tom jsme, je fakt, že první krysy už začaly sondovat, jak opustit potápějící se loď. Francouzský president, E. Macron se před pár dny pokusil vnutit na kongres BRICS do Jihoafrické republiky. Prý jen tak, nezávazně, na čumendu… Odmítli ho. Ale co ten pokus říká o evropské jednotě, euroatlantickém spojenectví a o perspektivách EU, je jasné i v Rusku. I tamějším potenciálním agentům CIA.

Náš slavný Západ se hádá, rozkládá, chudne, zavádí šílenosti a zakazuje si normální, fungující věci. Opravdu si myslíte, že v této situaci představuje nějaký ideál, lákavější volbu, nebo alespoň sílu, schopnou se o svého případného agenta postarat? Skutečně byste v této situaci podepsali vázací akt s prohrávající a upadající stranou konfliktu?

Proč bychom se vlastně měli tímhle Burnsovým úletem zabývat?  On nám totiž, mimoděk, může ukázat něco důležitého. Dává nám poznat mentální úroveň lidí, kteří v současnosti Západ vedou. Je-li toto ukázkou brilantního, strategicko-analytického myšlení zpravodajce, jaká je asi úroveň západního politika běžného, kterého nikdo v logice a vyhodnocování informací necvičil?

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (10 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...
38 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)