20.6.2026
Kategorie: Multikulturní soužití1 přečtení

Už zase zásadní reforma evropského migračního systému?

Sdílejte článek:

ONDŘEJ PROCHÁZKA

Letos v červnu dochází k zásadnímu posunu v evropské migrační legislativě, europoslanci slaví. Počkejme si, jak se to osvědčí v praxi.

Počátkem června vstoupil v účinnost komplexní „Pakt o migraci a azylu“, v polovině června Evropský parlament schválil novou reformu navracení nelegálních migrantů, která stávající pravidla doplňuje a zpřísňuje.

To by mohlo být přelomovým krokem ve stávající praxi, neboť reforma výrazně přitvrzuje stávající deportační politiku. Umožňuje zřizovat detenční a návratová centra pro migranty mimo území Evropské unie. Maximální doba zajištění osob čekajících na vyhoštění se prodlužuje ze 6 měsíců až na 24 měsíců. Zpřísňují se zákazy opětovného vstupu do EU, a to na 10 let či v některých případech trvale. Legislativa nově umožňuje provádět domovní prohlídky při pátrání po lidech s vyhošťovacím příkazem.

Od 12. června 2026 zároveň začala v praxi platit dříve schválená hlavní migrační reforma EU. V rámci tzv. Mechanismu solidarity si členské státy musí vybrat mezi relokací migrantů, finančním příspěvkem do společného rozpočtu nebo operační podporou. Česko má z povinnosti finančně přispívat dočasnou výjimku kvůli vysokému počtu uprchlíků z Ukrajiny.

Europoslanci schválení reformy oslavovali jako veliký průlom, ale je to důvod k radosti i pro běžné občany? Vždyť největší slabinou celé unijní reformy je její uvedení do praxe. Úspěšnost vynucených návratů (deportací) neúspěšných žadatelů o azyl se v EU dlouhodobě pohybuje na velmi nízké úrovni. Většina lidí s příkazem k opuštění země v Evropě nakonec zůstává.

Není žádná novinka, že aplikace nové legislativy v praxi naráží na řadu překážek, které papírové schválení zákonů samo o sobě nevyřeší:

Neochota domovských zemí: Země původu (často státy v Africe či Asii) odmítají potvrzovat totožnost svých občanů, z nichž většina přichází bez dokladů nebo je záměrně likviduje, a brání se jejich přijímání zpět. Pro mnoho rozvojových zemí jsou peníze, které migranti posílají z Evropy domů, klíčovou součástí ekonomiky, takže nemají motivaci je brát zpět.

Právní limity: Každé rozhodnutí o deportaci lze napadnout u soudu, právní bitvy a odvolání trvají měsíce i roky, během nichž migrant v EU zůstává. Navíc mezinárodní právo zakazuje vyhostit člověka do země, kde mu hrozí mučení, válka nebo pronásledování.

Logistická a finanční kapacita: Vyhledávání odmítnutých žadatelů o azyl, jejich detence, ostraha, právní pomoc a samotná letecká přeprava tisíců lidí zpět jsou extrémně finančně i personálně náročné. Navíc není jasné, kam přesně „navrátilce“ posílat. Domovské země je odmítají (z výše uvedených důvodů), zřizování návratových center ve třetích zemích není jednoduchou ani levnou záležitostí, navíc tato praxe čelí masivní kritice lidskoprávních organizací a hrozí, že narazí u ESLP.

Nová unijní pravidla sázejí na ekonomický nátlak. Evropská komise chce využívat vízovou politiku, rozvojovou pomoc a obchodní dohody jako páku – pokud domovská země nebude spolupracovat při přebírání svých občanů, EU může omezit např. vydávání schengenských víz pro její diplomaty a podnikatele, nebo zastavit finanční dotace.

Zda se tuto strategii podaří uvést do života a zda v praxi uspěje, brzy uvidíme. Přitom čas tlačí. Už včera bylo pozdě.

Konzervativní noviny

Redakce

Sdílejte článek:
1 přečtení
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (1 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)