Umělé oplodnění podle ministryně Marksové

[ad#clanek-respo]

Myslet si, že ministerstvo práce a sociálních věcí je bojovník za fungování tradiční české rodiny, kterou tvoří otec tedy muž a matka tedy žena, společně po zralé úvaze vychovávající své děti, je jeden velký omyl. MPSV je něco jako zdivočelá perlorodka, vypouštějící nad hladinu většinou samé nepotřebné perly. Příčina?

Paní ministryně Marksová Tominová se pokládá za velkého odborníka v celé řadě oblastí, včetně demografie, medicíny, sociologie rodiny a rodičovství. I proto při MPSV působí expertní komise, která připravuje nově koncepci rodinné politiky v naší zemi.

Pokud byste čekali něco pozitivního, budete zklamáni. Obecně vzato namísto toho, aby rodiny byly systémem podporovány a vyzdvihovány, dochází k jejich stále častějším kolizím a začínají převažovat nesezdaná soužití, obohacená dětmi, jejichž máma se jmenuje jinak než táta, který často s lehkostí z takové rodiny odchází i proto, že není úředně s ženou spjat jako její manžel, tudíž co.

Praví muži jsou na ústupu a dřívější muži otcové, ony hlavy rodin, jsou hnáni do kouta všemi těmi feministickými dračicemi, teoriemi o přínosnosti a snad i správnosti rodičovství leseb a gayů, stejně jako perverzním poukazováním na transgenderové nesprávnosti v roli muže, dříve chlapce a ženy, tedy dívky.

Kdo má vlastně právo mluvit do chodu dnešních rodin, do života současných mužů a žen? Pokud kardinál Duka vystupuje pro zákaz interupcí jako ochraně nenarozeného života, bez přihlédnutí k tomu, z jakého důvodu dotyčná žena musí interupci ukončit, je to správně? Pokud experti z MPSV hodlají zvýšit porodnost prostřednictvím asistované reprodukce, je to správně? Prý na nátlak lidskoprávních organizací, že o ženině těle nesmí rozhodovat muž.

Ještě před deseti lety návrh ministra zdravotnictví Julínka, aby o umělém oplodnění mohly rozhodovat samotné ženy bez souhlasu svého partnera pro nesouhlas lidovců ve sněmovně neprošel, nicméně teď po deseti letech se objevuje znovu. Protože jsme v tomhle ohledu prý málo evropští a asi i proto, že počet umělých oplodnění v ČR se rok od roku navyšuje. Aby ne, když je to lukrativní byznys, na němž vydělává jako majitel jednoho z center mimo jiné i ministr financí Babiš.

Podle expertů by české neplodné ženy, které hodlají podstoupit umělé oplodnění, měly mít právo se rozhodnout samy, tj. souhlas jejich partnera, by nebyl potřebný.

Neplodným ženám hodlá ministerstvo vyjít vstříc i dalším ústupkem ohledně zvýšení věku žadatelky z 39 na 43 let pro plné hrazení tří oplodňujících cyklů pojišťovnami. Tak moc mu záleží na zvýšení porodnosti v ČR. Nezavání to spíš tlakem lobbistů placených ze strany majitelů těchto honosných repro klinik?!

Na mateřství žen prvorodiček po čtyřicátém roce věku mám svůj názor a nikdo mě nepřesvědčí o opaku. Sama jich znám několik, včetně těch uměle oplodněných.

Většina těchto žen dlouhé roky upřednostnostňovala kariéru před mateřstvím, soutěžila v genderových žebříčcích s muži, dokazovala si, že zvládne úplně všechno, ovšem kolem čtyřicítky zjistila, že sama sebe neoplodní, tudíž najednou je muž třeba, no a když to nejde klasicky, protože organismus dvacítky a čtyřicítky je přece jen jinde, tak hup na kliniku a to by bylo, aby za ty love nebylo. Dítě přece patří k ženě, natož úspěšné! Tak kliniko, zařiď to!

To, co by dříve přirozenou cestou nešlo, protože příroda to, co řídí, dobře řídí, je dnes díky biomedicínským postupům a obrovským financím na reprodukčních klinikách realizováno a “zkumavkové” děti se tak běžně rodí čtyřicetiletým matkám, které jsou v období puberty svých “drahých” potomků ženami jdoucími do klimateria, tj. ženami po padesátce, které si dříve začínaly užívat rolí babiček. A to je špatně, přesto se to všechno děje a je to možné.

Není co závidět rodičům mezi padesáti a šedesáti, dohadujícícím se s pubertálním synem či dcerou, není co závidět ani teenagerům, kteří mají omezující a ochranitelské rodiče v tomto věku tj. přes padesát. Každá mince má svůj rub a líc. Nikde není záruka, že spolu otec a matka zůstanou, že zvládnou fyzicky i psychicky to, co zvládali ve výchově dětí dřív otcové a matky do třiceti a kolem třiceti let.

Snad by dnes mohlo být jistým uklidněním to, že z centra asistované reprodukce odcházejí muž a žena, tedy budoucí otec a matka, alespoň v souhlasu a jednotě v tom, že jejich potomek bude počat právě některým ze způsobů umělého oplodnění.

Pár důležitých faktů:

• Právní úprava asistované reprodukce v ČR platná od 1.6.2006 je dnes vymezena zákonem č.227/2006 Sb. o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech.
  Asistovanou reprodukci mohou provádět zdravotnická zařízení na základě souhlasu uděleného ministerstvem zdravotnictví.
• Zákon definuje asistovanou reprodukci jako postupy a metody, při kterých dochází k manipulaci se zárodečnými buňkami nebo s embryi, včetně jejich uchovávání, a to za účelem léčby neplodnosti ženy nebo muže.
  Těmito postupy a metodami jsou:
  a) odběr zárodečných buněk
  b) umělé oplodnění ženy, a to
  1. oplození vajíčka spermií mimo tělo ženy
  2. přenos embrya do pohlavních orgánů ženy
  3. zavedení zárodečných buněk do pohlavních orgánů ženy.
  Asistovanou reprodukci lze provést na základě písemné žádosti ženy a muže, kteří hodlají léčbu podstoupit, jestliže je ze zdravotních důvodů málo pravděpodobné nebo zcela vyloučené, aby žena otěhotněla přirozeným způsobem, nebo jestliže existuje prokazatelné riziko přenosu geneticky podmíněných nemocí nebo vad.
• Tato žádost musí obsahovat souhlas muže s provedením umělého oplodnění ženy, který musí být opakovaně vysloven před každým umělým oplodněním ženy.Současná legislativa umožňuje, aby asistovaná reprodukce byla poskytovaná i nesezdaným párům.
• Z nějakého důvodu tedy v roce 2006 bylo nutné a stále platí, aby s umělým oplodněním souhlasil muž, který zde po boku ženy vystupuje jako partner s výhledem na roli otce. Před deseti lety tehdejší ministerstva zdravotnictví a práce a sociálních věcí předpokládala, že dítě ze “zkumavky”, k jehož narození vedla nelehká cest, bude mít oba – souhlasící – rodiče.
• Sociálně demokratická ministryně Marksová, neomarxistická inovátorka dnes přichází s objevnou myšlenkou, že k navýšení porodnosti v českých zemích pomůže to, když se neplodné ženy nechají uměle oplodnit bez souhlasů svých partnerů, protože, jak Marksová řekla:“…my tady bojujeme o právo každé ženy, která chce mít dítě, aby ho mít mohla…”

Takhle ale přece problém s klesající porodností nestojí. Ad absurdum, to si také každá jiná zdravá žena může pořídit dítě klidně náhodným pohlavním stykem s mužem, který si chce jen užít, nebo otěhotnět jakýmkoli jiným způsobem, vedoucím k zisku oplodňující mužovy spermie. Mužů ochotných k fast sexu je pořád dost. Ale co pak?

Co řekne matka dítěti, až se jí bude ptát, kde je jeho táta?

Tvrzení Marksové:“Chceme, aby ženy v České republice mohly podstoupit umělé oplodnění, aniž by musely mít souhlas nějakého mužského partnera. Toto není nic inovativního. Platí to v řadě evropských zemí. Každou ženu, která se rozhodne mít dítě, bychom měli podpořit,”je pro budoucnost dnešních českých rodin velmi nebezpečné.

A závěr?

Umělé oplodnění není něco, jako když si žena skočí ke kadeřníkovi, je to fyzicky, psychicky, ale i finančně náročný proces, který podstupují zatím muž a žena v páru a který je často velkou zkouškou pevnosti jejich vztahu. Každé dítě, nehledě na propagaci transgenderfeministických šílenců, potřebuje otce i matku. I dnešní nárůst naoko fungujících domácností samoživitelek postupem času ukazuje, že zde dítěti otec citelně chybí.

Říká se tomu mužský a ženský vzor a nehledě na inovátorské destruktivní neomarxistické vlny je a bude pořád platný. Muž jako otec a žena jako matka, dvojice milujících se lidí, kteří z lásky počali své dítě. A dítě z lásky je dítě chtěné a toužebně očekáváné oběma rodiči, tedy mužem otcem a ženou matkou.

Žádný muž jako budoucí otec dítěte nemůže být obejit, podveden a postaven matkou před hotovou věc. Žádné dítě nemůže být z rozhodnutí sobecké, v tomto případě navíc šíleným ministerstvem podporované matky, připraveno o lásku svého otce.

Jelikož dítě nemůže a nesmí být matkou za podpory příslušné legislativy už už před svým narozením pasováno do role podvedeným otcem nechtěného jedince, na kterého ale následně otec bude muset platit výživné!

[ad#clanek-respo]

Včerejší vyhlášení ministryně Marksové, že je třeba, aby ženy v České republice mohly podstoupit umělé oplodnění, aniž by musely mít souhlas nějakého mužského partnera, je unáhlené, nesmyslné a zavádějící.

Další doklad toho, že skutečný zájem na posílení a podpoře fungujících tradičních rodin, v nichž budou zdravě vychovávány naše děti, stávající ministerstvo práce a sociálních věcí rozhodně nemá.