Tři roky natvrdo pro černého neomarxistu, aneb když nenávistná feministická ideologie požírá vlastní děti

„Tak nám vodsoudili Feriho, milostpane“, zahlaholila paní Millerová 2. listopadu léta páně 2023. „Opravdu? A kterýho?“, odvětil Švejk. „Já znám dva: jeden jezdí s hovnocucem pro pražský kanalizace a druhej vybírá železnej šrot …“

„Né tyhle dva, toho arciposlance z tý pidistrany, toho černýho neomarxistu!“, upřesnila paní Millerová.

„A jak se mu to stalo?“, zeptal se Švejk. „Práskly ho nějaký tři čúzy za znásilnění“, odpověděla paní Millerová. „Hřál se s tou svojí arciposlankyní Pekarovou v jednom svetru v Parlamentu a snil o ještě levicovější EU…. a najednou pic kozu do vozu!“

„No tak se podívejme, jak takový poslanecký mandát může nešťastně skončit“, prohlásil Švejk. „A trápil se dlouho?“

„S panem arciposlancem byl soud hned hotovej a vyfásl tři roky natvrdo“, odpověděla paní Millerová, „to vědí, že s tou velesoudkyní s tou Hájkovou nejsou žádný hračky!“.

„No… některej velesoudce vám nevydá rozsudek třeba ani za deset let, kdybyste se zbláznila, zvlášť když by měl vyhovět normálnímu vobčanovi“, opáčil Švejk. „Ale na pana acriposlance si jistě našli někoho lepšího. Taky bych se vsadil, že ty tři ženský, co ho napráskaly, se na to velmi dobře připravily.“ „No to neni jako ten běžnej folklór, když matka dítěte nařkne nějakýho vobyčejnýho vohrndíru při rozvodu ze sexuálního zneužívání a toho pak rok držej v base.“, pokračoval Švejk. „To musíte jít do novin a hezky všechno nejdřív vyblejt nějaký feministický soudružce redaktorce a udělat ze sebe chudinku“, doplnil znalecky, „aby vás nesebrali dřív fízlové za křivý vobvinění.“

„Prej jich bylo víc…“, řekla paní Millerová.

„No to se samo sebou rozumí“, odpověděl Švejk, „když byste nenáviděla chlapy a chtěla se pomstít, přihřát si ego a taky na tom něco trhnout, taky byste se nejdřív s někým poradila“. „Vono víc lidí má víc rozumu. Ten poradí to, ten zas tohle, všechny si všechno vzájemně dosvědčí, a pak se dílo podaří, jako je to v tý naší lidový písničce.“

„Noviny píšou, že se pan arciposlanec smál obětem“, vyhrkla paní Millerová, „když prej chudinky ve vedlejší místnosti procejtěně popisovaly, kolik prstů jim strkal do vagíny. Tak mu to prej ta velesoudkyně vosladila, hned do třetí nápravný…“

„A vy byste se nesmála, kdybyste slyšela všechny ty kraviny? No považte paní Millerová, tak ty dámy se prej styděly jít na policii hned po tom údajným znásilnění, ale o několik měsíců až let pozdějc neváhaly všechno vyblejt veřejně do novin, no není vám to divný, že nejdřív byly tak outlocitný a pak tak procítěně líčily před soudem, jak jim pan arciposlanec strkal různý svoje věci do různejch votvorů? Kam se tak najednou vytratila jejich plachost a stud? No, když tohle není nikomu divný, pak s takovou můžete za pár tejdnů dostat do tepláků půlku poslanecký sněmovny!“

—–

Tak první kolo má černý neomarxista za sebou. Takový hezký kádrový posudek měl, nechyběl správný etnický původ, při hlasování se hezky držel toho, co bylo třeba – zvyšoval daně a represi, hlasoval pro covidistická opatření, přikyvoval manželství homosexuálů, propagoval genderismus, hlasoval pro vyšší dotace svobodným matkám, podpořil myšlenku zálohového výživného, propagoval více migrantů, podporoval zelené neziskovky a tleskal projevům Gréty Thunbergové a hlasoval pro green deal.

A teď tohle. To jsou paradoxy, pane Vaněk. Jakpak se mohlo stát, že neomarxistická státní hydra pozřela vlastní mláďátko, notabene největší naději pro Evropu?

Je nepochybné že náš přední progresivně-postmoderní neomarxista vošoustal již od mladého věku co se dalo. Je rovněž nepochybné, že čím výše jeho politická hvězda stoupala, tím víc bylo ochotných kurviček a tím víc a usilovněji s ním pokoušely navázat sexuální kontakt a pan arciposlanec si tak liboval ve stále větší rozmanitosti, zatímco celková délka vagín, která by po troše toho alkoholu byla ochotná s panem arciposlancem kopulovat, přesahovala celkovou délku dálnice D1.

Každá kurvička přitom sledovala trochu jiné cíle. Některým stačilo, když se s ním vychrápaly, aby se mohly chlubit jiným kamarádkám kurvičkám, koho ve své nezávislosti a posílenosti ulovily. Hledaly jen zážitky za peníze pana poslance a strategické příležitosti pro co-branding, které jsou v souladu s měnícím se vnímáním sociosexuální hodnoty v globální společnosti.

Druhým mohlo být líto, že je pan arciposlanec použil jako papírový kapesník, ale řekly si – „byla jsem blbá, příště budu chytřejší“, poučily se a špatnou zkušeností korigovaly své další strategie.

A pak je zde ještě třetí skupina žen, které hlásí znásilnění úplně nejčastěji. Ty měly v rámci svého maligního narcisismu pocit, že jedině ta jejich vagína a žádná jiná je pro soudruha arciposlance ta nejvíce neodolatelná, a ty měly pocit, že za tu kopulaci by si zasloužily trochu více, než jenom „byla jsi skvělá, Mařko, ozvu se ti, víš, ale teď už potřebuju, abys vypadla.“ Ty po odeslání do míst, kde záda ztrácejí slušné jméno, začaly myslet na pomstu.

V tomto přesně spočívá velké riziko pro alfasamce dnešní doby, jako byl náš poslanecký neomarxista. Bylo vědecky prokázáno, že 80% žen výhradně touží po 20% chlapů, kteří se nacházejí na vrcholu socio-sexuální hierarchie a mají dostatečně vyvinutá všechna 3P. Všechny tyto dnešní ženy, ano téměř všechny ženy, jsou ješitné, sebedůležité, narcistické, arogantní a mají nárokovou mentalitu. V době, kdy dívka dosáhne svého pozdního dospívání, je již připravena očekávat, že muž s vysokou sociosexuální hodnotou je to, co jí v životě jedině náleží. Úplně zblblá holywoodskými romantickými sračkami a béčkovými seriály, na které všechny z nedostatku jiných zájmů civí, má pocit, že jediný pro ni akceptovatelný životní partner, je PRINC, který ji samozřejmě bude náležet bez práce a bude dodán na stříbrném podnose. Nemyslí na to, co ona přinese jako benefit svému partnerovi, zato má velmi dobře spočítáno, čím její partner bude sloužit jí. Kultura sociálních sítí pak jejich maligní narcisismus znásobila a hodnocení vlastní sexual market value se nebe dotýká. Z toho pak vyplývá kognitivní disonance v případě vztahového krachu (ve videu hezký obrázek histriónské psychopatky, které se velmi pravděpodobně nacházely i u soudu s naším neomarxistou – její emoce jsou hrané, nejsou skutečné) a touha po pomstě, která bude o to úspěšnější, o co hysteričtější dámu se jedná. Přirozená ženská hypergamie kombinovaná s narcisimem (dnešní feminismus není v podstatě nic jiného než forma patologického narcisismu spojeného s nenávistí a omlouvaného údajnou opresí) pak představuje u žen naprosto maligní mix, kdy si soudružka představuje, že sbalí chlapa, který ji bude převyšovat intelektuálně, finančně, bude dominantní a bude mít odpovídající vzhled, ale sama očekává, že ji tento chlap bude brát „jako sobě rovnou“, něco jako královnu. Pokud tomu tak není, začne partnerovi závidět a dlouhodobá závist a rozvíjející se hněv a nenávist postaví chlapa do velmi prekérní situace, neboť se mu madam bude chtít za domnělá příkoří pomstít. Postoj silových a justičních složek v čekoprasečáku tomu jen nahrává.

Vraťme se k našemu arciposlanci: nezávislé, posílené ale přitom stále utlačované feministické postmoderní soudružky začaly při svém (dnes zcela běžně se vyskytujícím) patologickém narcisismu trpět představou, že když už do nich soudruh arciposlanec strčí to svoje poslanecké péro, že jim dluží a že ony mají nárok, aby on byl tím princem na bílém koni, kterého ony tak nějak zadarmo slavnostně uloví, ujařmí a pak již budou následovat jen samá pozitiva a sociální jistoty včetně sdíleného poslaneckého mandátu. Ona je totiž utlačovaná a ona má nárok. Pamatujte: hypergamii je jedno, jestli „ona byla opilá, on byl roztomilý a jedna věc vedla k druhé…“.

Na druhé straně nevíme přesně, co se stalo. Je možné, že soudruh Feri rovněž trpěl maligním narcisismem a také jistou iluzí nedotknutelnosti vedoucí k extrémní aroganci a povýšenosti, jakou známe kupříkladu u soudců. Je možné, že by odmítnutí od soudružky bral úkorně a podle kusých informací, které pronikly na veřejnost, trpěl soudruh také deficitem účinné strategie při intimním sbližování, což by se dalo připsat spíše mladému věku. To ještě ale neznamená, že někoho znásilnil.

Příkladmo považuji za krajně nepravděpodobné, aby pan Dominik nějakou kurvičku uspával. Víme sice, že u vysokých politiků TOP09, STAN a dalších je v módě chemsex, ale tam roli hrají spíše budivé amíny, jak nám prezentoval neomarxistický soudruh ze STAN slepičák Hlubuček nebo je v módě yohimbin, který má afrodisiakální vlastnosti, většinu poslanců nicméně uspokojí pouze Viagra. Nikoli ovšem sedativa.

Využití něčí bezbrannosti samozřejmě je znásilněním, nicméně tohoto se typicky dopouští zejména low-endoví muži z nedostatku jiných příležitostí, nikoli soudruh, kterému se podbízí desítky kurviček. Velmi typické je toto chování například pro migranty z jistých zemí. Je známa kauza znásilnění jedné takové ožralé nezávislé a posílené soudružky, která byla na plech a usnula na zemi v přízemí panelového domu, zatímco se na ní vystřídalo pět chlapů, kteří postupně přicházeli z ožralí z hospody (jejich účast vzápětí potvrdil test DNA). Zdali při ostatních údajně nesouhlasných kopulačních aktech se soudruh Feri choval po odmítnutí násilně (tedy tak násilně, aby jeho intenzita byla způsobilá k naplnění trestného činu), je také otazné, je to možné, ale není to pravděpodobné. Pakliže by se totiž soudruh takto choval a byla to jeho behaviorální norma, mělo by těch zhrzených soudružek být daleko více. Vycházím z toho, že za svůj poslanecký mandát musel soudruh Feri vošukat desítky, možná stovky podobných kurviček. Pokud by toto jeho chování bylo opakované a naučené (každý totiž obvykle při určitém konání postupuje standardně a má tzv. modus operandi, jak učí na kriminalistice), není dle mého názoru při té statistické četnosti příliš pravděpodobné, aby ho nějaká jeho konkubína nenapráskala ihned a neměla přitom tvrdé forenzní důkazy, kterými by výpověď 100% podpořila.

Dokonce ani pokud by k násilí docházelo sporadicky a soudružky se údajně styděly, myslím, že není iracionální si myslet, že by si i při své volbě nejít na fízlárnu nepořídily dostatek forenzních důkazů – už proto, aby od toho ksindla neomarxistickýho měly jednou provždy pokoj. Mohly soudruha nahrávat, mohly si nechat kalhotky a minišatičky s jeho spermatem jako to udělala jistá Lewinská, mohly si vyfotit svoje hematomy postižená rodidla, mohly jít k lékaři se svojí anální fisurkou. Ono totiž nesouhlasný styk vyžaduje násilí nemalé, viz anatomie a fyziologie pro lékařské fakulty. Například vám nefungují Bartoliniho žlázy a pokud nepoužívá násilník lubrikant, je to jako v tom vousatém vtipu (Vás babičko znásilnili? Kdepak naslinili panáčku, na sucho ma dreli!) a to s sebou nese zranění pro znásilnění typické. Pokud zranění oběť nemá, pak „mazala“, což značí sexuální vzrušení a pak dle mého názoru šlo o styk souhlasný. Dnes má oběť znásilnění celou řadu možností a pokud žádnou z nich nevyužila, pak je vysoce pravděpodobné, že k žádnému znásilnění vůbec nedošlo.

Jaké důkazy z této nekonečné palety použila soudkyně JUDr. Hájková? Jednalo se čistě o výpovědi údajných poškozených, které byly „verifikovány“ forenzním psychologem. Odhlédneme od toho, že jde o obvyklý trik bolševicko-feministické justiční chamradi a že psychologickým vyšetřením nelze spolehlivě ověřit pravdivost výpovědi žádného člověka. V kauze byl jako psycholog zapleten jistý soudruh z Ministerstva vnitra, PhDr. Štěpán Vymětal, o kterém je známo, že je to feminista a odmítá příkladmo existenci syndromu zavrženého rodiče (MKN F91.0, Y07.1), neboť rozvoje tohoto stavu se na dětech dominantně dopouštějí matky. Jeho tzv. „potvrzení o věrohodnosti výpovědi soudružek“, na které se odvolává jurisprudent JUDr. Hájková, nemá ani hodnotu papíru, na kterém je napsané. Je s podivem, že příslušné „oběti“ neviděl forenzní psychiatr a nevyšetřil je jaksi komplexně, včetně projevů histriónské poruchy osobnosti a narcisismu (při známé finanční vazbě znalců na soudy je i zde ovšem malá šance, že bude posudek objektivní). Navíc, z vyjádření obžalovaného a nepravomocně odsouzeného plyne, že soudružka soudkyně si tak nějak účelově vybírala, které důkazy provede a které nikoli, což naznačuje, že celý proces vedla tak, aby eliminovala skutkové okolnosti, které pro předem zamýšlený rozsudek nesvědčí. Její patologické myšlení rovněž potvrzuje i fakt, že přitvrdila černému neomarxistovi trest kvůli tomu, že se při řízení „choval nevhodně“. Dokonce došlo i na zcela výjimečné adhezní řízení, které obvykle, jde-li o někoho nepreferovaného, neprobíhá a dotyčný bývá odkázán na civilní řízení, kde většinu svého odškodnění předá do kapsy advokátovi. Je zřejmé, že podle této patologické kreatury je jediné přijatelné chování, bude-li obžalovaný žmoulat rádiovku a litovat svých činů, byť by se jich nedopustil. Ta odporná narcistní svině si zkrátka nedokáže připustit, že není nad zákon a že by se také mohla mýlit ve svém úsudku. V lékařství většinou takovíto jedinci končí špatně, protože jim velmi záhy někdo zemře.

Podle mého se to odehrálo takto: desítky až stovky kurviček, které arciposlanec Feri šukal, si vzájemně v prostředí pražské zlaté mládeže vyměňovaly své dojmy i zhrzené pocity odhozené kurvičky. Toho se chytly soudružky novinářské vonuce z časopisu Alarm, které na téma báchorek u údajném znásilňování sepsaly reportáž od několika nejzhrzenějších dam a nejvyšším indexem histriónského chování. Jediné, co zůstává nejasné, je jen to, nakolik zasraní fízlové a právnická lobby chtěla tohoto využít k rekodifikaci trestního paragrafu o znásilnění, aby bylo znásilnění více hlášeno a oni z toho měli finanční a jiný profit na úkor úplně nevinných mužů. Pak už to šlo ráz na ráz. Fízlí prasata si „prosévali“ ty desítky narcistních kurviček, které panu Dominikovi chtěly vrátit nedostatečné platby za jejich sexuální „služby“. Vše se hezky nafouklo a soudružky byly patřičně poučeny, co mají a nemají říkat (ať už formou www stránek, na kterých si matky předávají zkušenosti, jak falešně obvinit rozvádějícího se otce ze sexuálně motivovaného trestného činu, a které ty sprosté fízlácké kurvy nechávají zcela klidné, ačkoli není problém si vyhledat IP adresy a uživatelky stejně efektivně, jako to udělali u jistého Tomáše Čermáka s blbýma kecama. Nebo to fízlové udělali podobně, jako při konstrukci exkulpace skutečného vraha z kauzy nevyšetřovatelů vraždy ze Slopného (fízlové tehdy věděli, kdo je s nevětší pravděpodobností vrah, ale nechali ho běžet, protože „viníky“ už měli ve vazbě). Hezky si vyslechli desítky kurviček, pak zkonstruovali 8 znásilnění z čehož mentálním firewallem prokurátorky (rovněž zdatné feministky) prošly 3. Zkurvená prasata.

Pokud k tomu připočítáme mediální hysterii, kterou kauza černého neomarxisty vyvolala, je zcela evidentní, že práva na spravedlivý proces se mu nedostalo ani náhodou.

No, co říct závěrem? Líto mi černého neomarxisty úplně není, jsou daleko horší kauzy, ze kterých se mi chce blejt. Co je ovšem nejhorší pro nás všechny normální jednotlivce, je fakt, že kauza černého neomarxisty byla zneužita pro rekodifikaci paragrafu trestného činu znásilnění. Zkušenosti z podobných rekodifikací v Kanadě či Austrálii ukazují, že počty hlášených znásilnění se zvýší o tisíce procent, neboť při takto koncipovaném paragrafu se důkazní břemeno de facto obrací, a vy budete muset prokázat, že jste nikoho neznásilnili. Pravděpodobnost, že se tak do kriminálu dostanou nevinní lidé významně vzrostla a je třeba připomenout, že otcem rekodifikace tohoto paragrafu podle neomarxistického vzoru je don Pablo, člen ODS a také advokát. Znění de facto stanoví jedinou bezpečnou a zákonnou možnost sexu, která spočívá v předem psaném souhlasu se sexuálním aktem včetně jeho dalších podrobností prostřednictvím mobilní aplikace, která ji nahlásí na fízlárně, neboť fízlové, jak známo, se o Váš intimní život enormně zajímají.