23.12.2015
Kategorie: Společnost

Svobodný otrok

Sdílejte článek:

MICHAELA MICHELOVÁ 23|12|2015

Srdce chce zpívat, ale koule na noze tě tíží? Vidíš svět postavený na lžích, v lidské krvi vykoupaný? Kroky ve tmě jsou nejisté, občas řetěz zachrastí … Přišel si tvořit, přišel si žít, přišel si lidstvu srdce k nohám položit a přece … Plazíš se v blátě a cestu z něj nevidíš? Oklamali tě! Podvedli! Ošidili! Učili jak máš žít a vedle toho na ruce okovy dávali. Naučili tě strachu, nejistotě, do hlavy lži vtloukali, ať poslušný otrok z tebe se stane. Proti elité ať se nebouří!

[ad#clanek-respo]

Létat s koulí na noze? Copak se to dá? Spoutali tě mamonem, systémem nespravedlivým, v němž bohatí bohatnou a z chudoby odpad se stane. No já vidím, že ty jsi se stále nepoddal – otroku svobodný! … Vidím, že stále máváš křídly. Oni jsou nadějí, vírou, sněním. Kolikrát spadl si, kolikrát krvavé slzy zalily tvou tvář … ale vždy si opět vstal a důvěru v sebe někde našel.

Česko, Evropa, Země … domovina tvá nádherná! Voní ti tolika lesy, ve kterých se šťastný touláš. V těch momentech okovy nemáš, cítíš se svobodný a věříš, že vzlétnout můžeš do výšin. Jsi všechno a přece nic. Jsi podzimním větrem, který rozfoukal ti vlasy, stal ses lesem, nebo ptákem a v nepatrném okamžiku můžeš obletět celý svět. Tvým zrakem se v těch chvílích stává srdce, které nikdy nezradí.

Toužíš procitnout a objevit se v novém světě, ve kterém nelžou tvé ​​o prosperitě. O spravedlivých válkách, po kterých země mění se na popel a duše lidí černé plátno zahalí. Jsou mrtví? Možná. Naděje ztratili … oklamal je ten, který jim pomáhat měl … Bratr, přítel. Zradil je člověk! Do zad dýku vrazil, čepel nemilosrdně, chladně otočil … Lidstvo strachem k neexistujícímu nepříteli otrávil.

Ne, nelíbí se ti to … Bezmocnost křiví tvou čestnou tvář. Díváš na svět, ve kterém zrádci rozkradli i tvou vlast. Toužící po moci, kontrole … docela zapomněli, že jsme rodina a ruce i na pohlazení máme. Zničili vše co se zničit dalo … Srdce ti křičí, bouří se a na rtech neviditelná otázka visí: Kde se to v nás bere? Tolik zloby, tolik beznaděje, tolik nenávisti?

[ad#clanek-respo]

Tvůj přítel, tvůj spojenec v tobě mlčí? Utiš se, ať můžeš zaslechnout jeho vzácný hlas, který do ticha zakřičí: “Snít a fantazírovat už dnes nestačí! Na to máš nohy, aby sis vlastní cestu vyšlapal. Řekni člověku, víš co chceš? Víš kam tvé kroky vedou? Jsou ušlechtilé, čestné, laskavé? Pokud odpověď ano zní, tak věz, že velkých pomocníků u sebe máš. Kráčej vpřed krok za krokem, sny spoj s tvrdou prací … nemysli na cíl, nýbrž na cestu, která k němu vede. Ať z cesty cíl se stane! A já … budu při tobě stále oddaně stát. Neboť věz otroku svobodný, já jsem v tebe nikdy víru neztratil! “

ZDROJ: Michaela Michelová

michelova

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 3,86 out of 5)
Loading...