Smrtící reklamy na půjčky

Každý kdo dával, na základce, alespoň trošku pozor a nepovažoval tyto blbosti za naprosto nepoužitelné, ví, že nic nevzniká z ničeho, že nelze něco od někud vzít a oplátkou dostat na toto místo víc. Že si nelze půjčit a zároveň na tom vydělat. Existuje výjimka, podnikatelsko-investiční úvěr, avšak tyto peníze musí být využity jako investice do budoucího podnikání, pokud je projekt dobrý, vydělat se dá.

Výše zmíněné reklamy nejsou o půjčkách na investice, jsou o půjčkách na život, na který nemám a nedokážu si na něj vydělat. Jsou o iluzi blahobytu bez práce, jsou o sebezničujícím pocitu úspěšnosti. Je to jako euforie po požití alkoholu a následné kocovině druhý den.

Proč jsem vůbec našel inspiraci o těchto věcech se šířit? Těch reklam je příliš mnoho, je jich dokonce většina ze všech reklam. Náš socialistický stát se o své občany stará výše zmíněnými, i nezmíněnými, zákazy a příkazy, ale o to největší nebezpečí se nestará. Statisticky je prokázáno, že 80% populace jsou v podstatě neuvažující jedinci preferující příležitost bezpracného zisku. Nemají svůj vyhraněný názor a životní filosofii, jsou lehce ovlivnitelní a snadno podléhají líbivým nabídkám. Nikdo již neřekne, že život je úplně jiný, pouze tvrdá, celoživotní práce vede k blahobytu a trvá to dlouho, není to ze dne na den.

Zase existuje výjimka, jste členem preferované skupiny bývalých příslušníků vládnoucí strany, měli jste z tohoto důvodu volný přístup k bankovním úvěrům, které po vás vaši soukmenovci ani nežádali splatit, za pouhý bakšiš. Já, coby nepodstatný niemand žádající v roce 1991 o podnikatelský úvěr, jsem byl odeslán do brusele, jelikož jsem neměl žádné příznivé reference od důvěryhodných soudruhů. Kterak bych je asi mohl získat? Tito důvěryhodní soudruzi nám vládnou i po 27 letech.

Dnes se nikdo těch ubožáků na nějaké reference neptá, nabízejí peníze, hned a skoro „zdarma“, banky vědí, že jejich klient nebude schopen splácet, ale to je netrápí, exekutor jim jejich pohledávku vrátí, že to bude znamenat likvidaci dlužníka, je jim jedno.

[ad#clanek-respo]

Na jedné straně sociální stát se všemi svými daněmi a odvody, zákazy, příkazy a regulacemi zaklínající se nejvýsostnějším zájmem o „obyčejného člověka“, na druhé straně šmejd, který těm obyčejným lidem hází do ksichtu, prostřednictvím podvodných reklam, nejhorší budoucnost.

ZDROJ: Jaromír Hlubek