Sexuální výchova do škol patří, gender aktivismus nikoli

Sexuální výchova má ve školách pevné místo. Je prováděna i v řadě nezpochybnitelně demokratických států, včetně států, které v době jejího zavedení demokratické byly, ač dnes tomu tak není. Gender aktivismus je naprosto pavědecký a mládež ohrožující. Je zcela správné, pokud bude ze škol vyloučen či do nich nezaveden.

Sexuální výchova

V řadě států má sexuální výchova na školách desítky (v některých státech až více než sto) let trvající tradici. Tato výchova zajišťuje základní znalosti o fyziologii sexu i jeho rizicích. Je vcelku známo, že ve státech, v nichž existují školy bez sexuální výchovy (např. církevní) a školy s touto výchovou (většinou státní), jsou v těch prvních statisticky významně vyšší počty nechtěných otěhotnění, i infekcí sexuálně přenosnými chorobami, vč. AIDS. Vzhledem k tomu, že naprostá většina států nějakým způsobem dotuje zdravotnictví, lze pochopit a tolerovat, že stát touto výchovou snižuje své náklady na řešení průšvihů, vzniklých v souvislosti s případy rizikového chování, jimž má sexuální výchova zabránit.

Ostatně, sexuální výchovu, a relativně slušně, organizovaly i socialistické státy, a i u nich bylo jejím cílem zabránění havarijních událostí typu nechtěného otěhotnění nebo epidemie sexuálně přenosné choroby mezi žáky. Byť kvalita této výchovy se nedala srovnat s výchovou v některých západoevropských zemích, její dopady jakousi pozitivní roli měly.

Docela důležitá ve vztahu k riziku sexuálně přenosných chorob je i skutečnost, že v socialismu se tolik nehledělo na práva přestupníků zákona a nebyla GDPR, takže bylo možné infekčním nemocným, kteří mohli nakazit další lidi sexuálně přenosnou chorobou, v případě nedodržování karanténního režimu účinně pohrozit, že v místě jejich bydliště a pracoviště bude zveřejněna jejich identita coby takovouto chorobou nakažených lidí, kteří ji přenáší na své kontakty. To bylo možná srovnatelně účinné jako informace, které žáci v demokratických zemích dostali navíc. Ono většinou stačilo upozornění na existenci této možnosti, aby bylo epidemiologicky rizikové chování pacienta či pacientky zastaveno.

Proti sexuální výchově jako takové a takto i koncipované skutečně nelze mít nějaké zásadní námitky, protože není ničím, co by ohrožovalo demokracii.

Aktivismus

Problém tedy spočívá v onom aktivistickém a v podstatě pavědeckém termínu „gender“, který byl rozšířen absolventy humanitních studií, jejichž znalostní a intelektuální kapacita nestačí na pochopení biologického termínu „sex“.

Vzhledem k jeho naprosté nejasnosti se toho termínu chápají různé aktivistické organizace, které se snaží deformovat a popřít realitu. To, že se na tomto poli angažuje stále více upadající pražská UK, na tomto faktu nic nemění, viz zde a zde. Druhá věc je, že školáci nemají usazenu ani sexuální identitu, ani sexuální orientaci. Tento proces se dokončuje až někdy v průběhu vysokoškolského studia (respektive jemu odpovídajícího věku). Z tohoto důvodu jsou veškeré aktivity na toto téma, zejména provozované nekvalifikovanými osobami (což jsou v podstatě všichni LGBTQ+ aktivisté), velmi rizikové a mohou dětem a dorostu závažným způsobem uškodit.

Faktem je, že i např. nesmyslně prováděný „boj proti obezitě“ může, zejména u dívek, vyvolat po čase mentální anorexii, jejíž prognóza je vážnější než prognóza většiny onkologických onemocnění. V latentní formě má totiž mentální anorexii přítomno v (sebe)hodnotících oblastech své mysli vysoké procento (i přes polovinu) dětí, s převahou u dívek. Takže takováto „výchova“ může „spícího netvora“ probrat a nastartovat.

Aktivisty je tedy naopak nutné držet od školáků a raději i středoškoláků co nejdál, aby jim, ať už chtěně nebo nechtěně, nemohli ublížit. Je tedy, pochopitelně, nutno podpořit ty politické strany, které mají k tomuto problému rozumný vztah, a naopak, v zájmu našich dětí, zásadně nepodpořit nikoho ze SPOLU či STAN, což jsou politická seskupení, která dostala na ministerstvo v této oblasti zcela nekvalifikovaného politického aktivistu M. Beka, podporujícího genderovou pavědu a z ní plynoucí ohrožování našich dětí. A pro jistotu ani piráty.

Co tedy na školy patří

Patří sem zcela jednoznačně poučení o funkci pohlavních orgánů v návaznosti na příslušné kapitoly biologie. Patří sem zcela jistě i poučení o ochraně před nechtěným otěhotněním (v řadě zemí mají ověřeno, že je to menší zlo, než když budou děti na tomto poli experimentovat nepoučené, jen vedené sexuálním pudem, který s nimi v pubertě prostě „lomcuje“ v souladu s tím, jek se matka příroda snaží o udržení populace – zcela jistě ne jen u lidí). Patří sem poučení o sexuálně přenosných chorobách, a zejména AIDS, který nedovedeme vyléčit, takže doprovází (vyjma pár geneticky abnormálních jedinců) nemocného až do rakve. Patří sem jistě i rodinná výchova a výchova k pozitivním společenským hodnotám (tedy pravému opaku toho, co je nám presentováno jako „evropské hodnoty“). Někde se s tím sveze i jakési „minimum pro vedení domácnosti a péči o děti“ a bývá zde i přesah do protialkoholní a protidrogové prevence, protože tyto látky mohou vyvolat rizikové chování. V některých státech jsou při sexuální výchově zmiňovány i sekty, protože některé z nich rovněž vedou své členy k sexuálně abnormálnímu chování.

Od ještě mladšího věku je nutno vychovávat děti i k určité odolnosti vůči svádění a ohrožování lidmi, trpícími různými sexuálními nepravidelnostmi a abnormalitami. V této souvislosti si dovoluji konstatovat, že pedofilové zdaleka nejsou tak závažný problém jako např. sadisté, kteří sice dítě sexuálně nepreferují, ale berou je jako osobu, kterou snadněji fyzicky přemohou a snadněji vmanipulují do situace, v níž se už nemůže dovolat pomoci.

Prostě, jako v tom stařičkém vtipu, o holčičce, která doma hlásí: „Maminko, v parku jsem potkala takového divného pána, a ten mi řekl, že když se od něho nechám svlíknout, dá mi – tenhlencten pytlík bonbonů!“ Faktem je, že kdyby holčička potkala v tom parku místo pedofila sadistu, tak by mamince o tomto setkání a jeho následcích referovali leda tak policista a psycholog, případně duchovní.

U chlapců je vhodné i poučení o možnosti nesestouplého varlete, a to už před pubertou, kdy se dá sestup dokončit chirurgickým zákrokem, v pubertě a později už bude „stažené“ varle nefunkční a naopak je hrozbou, protože v něm s výrazně vyšší pravděpodobností než ve varleti sestouplém před pubertou vznikají zhoubné nádory s dosti závažnou prognózou. Uvádím to proto, že hodně dětí nemá svého pediatra a na chlapce s neřešeným nesetouplým varletem se občas náhodně přichází (třeba při hospitalizaci).

Pochopitelně, do této výchovy patří i kapitoly o hygieně pohlavních orgánů a u dívek i o problematice menstruace.

V některých státech jsou děti poučovány i o technikách masturbace, opět s přihlédnutím na to, že tímto způsobem se nedá dostat ani pohlavní choroba, ani otěhotnět. Kdysi (začátek 90. let) jsem viděl výukový film s touto tématikou pro žáky belgických státních škol.

Jistěže do této výchovy patří i poučení o sexuálních minoritách, protože i s nimi se školák či středoškolák může setkat, a za určitých okolností jimi může být i ohrožen.

Rozhodně sem ale nepatří to, co se aktivisté do škol snaží nacpat, tedy poučování o sexuální identitě, kterou ani středoškoláci, a tím spíše ani mladší děti, nemají vyvinutou), a o sexuální orientaci, pro niž platí to samé. Včetně poučování, že být trans či homo je vlastně šíleně in a kdo je tupý hetero, má se stydět (bohužel, i tohle se děje). A pokud má žák či středoškolák v této oblasti nějaké problémy, měl by být směrován na sexuologa, ať už vzděláním lékaře či psychologa, a nikoli na kastrační kliniku, placenou „od kusu“. Před něčím takovým je třeba děti chránit, i za cenu skončení mandátu současného ministra.

Ten se snaží tuto politicko ideologickou „výchovu“ protlačit co nejrychleji, aby došlo k poškození alespoň nějaké „rundy“ školáků.

Politický aktivismus, prosazující nekompetentní a jednoznačně škodlivou pseudovýchovu v oblasti sexuality, založenou na politicko aktivistických nesmyslech, je třeba odmítnout a nejlépe zcela znemožnit jeho nositelům přístup k dětem. I třeba stejnými postupy, jaké jsou používány vůči pedofilům. Sexuální výchova by měla být založena na vědeckých, tedy biomedicínských, základech a být přiměřená vyspělosti a úrovni vzdělání cílové populace. Takže letošní volby budou mimo jiné i o tom, zda budou naše děti (vnoučata, potomky našich sourozenců atd.) ohrožovat LGBTQ+  pologramotní a zlovolní aktivisté ideologickými nesmysly, nebo zda se tyto aktivity podaří udržet mimo školy a nejlépe mimo jakýkoli dosah na děti. A na školách bude po odborné stránce korektní, věku a vyspělosti přiměřená a přínosná sexuální výchova.
Možná je ještě brzy, ale bylo by dobré o tom, co na naše potomky současná vládní koalice chystá, informovat všechny spoluobčany ze svého okolí, kteří mají nějaké potomky, jichž se toto ohrožení týká, protože děti by jim měly stát za těch pár kroků k volební místnosti a vhození lístku některé ze stran, stojících mimo aktivistické zvěrstvo prosazující vládní koalici (raději včetně pirátů).