Sedmdesát a dost, aneb na obranu věkových limitů v politice

MARIAN KECHLIBAR

Uvažuje-li člověk o oné příšerné prezidentské debatě z minulého týdne, nemůže si nepovšimnout jednoho detailu: kdyby v americké politice existovaly věkové limity, vypadalo by leccos jinak. Například tehdy, pokud by se všichni mocní lidé – soudci všech úrovní, senátoři, poslanci, prezidenti – museli o svých sedmdesátých narozeninách prostě odebrat do důchodu.

A stejné pravidlo by teď možná pomohlo státu Izrael, jelikož Benjamin Netanjahu oslavil sedmdesátku v roce 2019.

Stárnutí elit je téma, ke kterému se občas vracím (blog, magazín Reportér) nikoliv proto, že bych neměl o čem jiném psát, ale proto, že jej považuji za extrémně důležité a s plynutím času čím dál důležitější. Stereotyp boháče či tyrana, držícího se zuby-nehty u moci až do svého posledního dechu, je ve světové kultuře všudypřítomný. Dříve jej ale výrazně držela na uzdě přirozená úmrtnost, která byla ve věkových kategoriích nad 60 let už značná, a to i mezi elitami.

Antické demokracie nemusely příliš řešit otázku vysoké koncentrace starců ve vládních postech, protože vysloveně pokročilého věku se dožil málokdo. Totéž platilo i po většinu středověku a novověku. Toto je důvod, proč v daném směru nemáme zavedena žádná tradiční, staletími osvědčená pravidla. Po většinu času by nedávala smysl, stejně jako by nedávalo smysl kopat někde ve starém Římě protiletecké kryty.

(Poznámka stranou – historická demografie je složitá věc, kterou příliš mnoho lidí chápe jen zjednodušeně. Chceme-li si ale udělat představu o tom, jakého maximálního věku se dožívaly historické populace, dobrým zdrojem objektivních dat jsou antropologické studie ostatků z vykopaných pohřebišť. Přibližný dožitý věk se dá z koster celkem dobře poznat, a například na velkomoravském pohřebišti v Rajhradu (PDF) nebyl mezi 244 identifikovanými jedinci ani jeden člověk nad šedesát let. Ze 171 jedinců pohřbených zhruba tou samou dobou v Lumbeho zahradě na Pražském hradě (PDF), byli 3 muži a 16 žen nad 60 let – zde se patrně jednalo o elitu společnosti, která nebyla tolik ohrožována hladem a podobnými hrůzami, které k ranému středověku patřily stejně jako Bodie k Doylovi. I tak však obecně platí, že v dřívějších dobách byl běžný člověk rád i za tu padesátku.)

Ještě ve 20. století si medicína s valnou většinou chorob stáří poradit neuměla, a bylo jedno, zda jste byl milionář či třeba diktátor – rozhodující slovo měl vždycky Thanatos a jeho nevyzpytatelné rozmary. Takového Klementa Gottwalda, rudého tyrana s neomezenou mocí nad životy československých občanů, sestřelila v relativně mladém věku 57 let syfilitická výduť aorty, ke které by dnes ani nedošlo. Jednak by mu toho tripla zaléčili včas, jednak by se to aneuryzma dalo včas operovat.

Máme tendenci hledět na dvacáté století jako na modernu, a v podstatě je to pravda – lidstvo už svítilo elektřinou, štěpilo atom, létalo do kosmu a střílelo po sobě z kulometů. Jenže z hlediska biologie a na ni navázané medicíny to není tak úplně pravda. Bude to znít trochu provokativně, ale rok, řekněme, 1920 byl ještě z hlediska medicíny asi blíž k římské říši než k roku 2050, a ten přitom už není zas tak daleko; ty biologické obory se poslední dobou rozvíjejí šíleným, těžko uchopitelným tempem. Znám hned dvě dámy pracující na dětské onkologii, žádná z nich není stará, a obě konstatovaly, že za dobu jejich pracovní kariéry se poměry přežití a úmrtí mezi malými pacienty razantně posunuly směrem k lepšímu. Což je samozřejmě jedině dobře.

Tentýž efekt se projevuje i na opačném konci života. Dva největší zabijáci starého věku jsou rakovina a kardiovaskulární choroby, a oboje začíná mít lidstvo do značné míry pod kontrolou – aspoň pokud si tu léčbu můžete dovolit, a to ony ty politické elity obvykle mohou, i kdyby to byly elity v Kongu nebo v Pákistánu.

Se srdcem a cévami se dá dneska dělat mnohé, a co se různých malignit týče, hlavním problémem je přijít na ně včas – pokud se na ně včas přijde, většina nádorů se dá vyléčit. To je samozřejmě velké pokud, ale ten vědecký vývoj nestojí a různé chytré hlavy se zabývají otázkou detekce rakovinných procesů z běžného odběru krve. Ve Velké Británii rozjeli nedávno velký klinický pokus s takzvaným Galleriho testem, který má odchytávat stopy nádorů v krvi co nejdříve. Ještě nevíme, jak to dopadne; jde pořád ještě o poměrně časný prototyp technologie, na které pracuje řada dalších vědeckých týmů. Chcete-li si o ní přečíst více, příslušná klíčová slova jsou “multiple cancer early detection (MCED)”, a na rozdíl od legendárního Theranosu to vypadá funkčně, i když falešná pozitiva budou problémem. Toto je zrovna jedna z věcí, přes kterou je to strojové učení velmi dobré, a kde se té umělé inteligenci nevyplatí vysmívat.

Toto vše má ale nevyhnutelný důsledek v podobě toho, že na vrcholu politické pyramidy začíná přibývat lidí velmi pokročilého věku, a tento trend se jen tak nezastaví. Prostě se toho, na rozdíl od roku 1920, fyzicky dožijí. I u nás už máme nějaké ty první vlaštovky téhož trendu. Karel Schwarzenberg se ucházel o prezidentský úřad roku 2013 ve věku 76 let, a současný pražský primátor Bohuslav Svoboda má 80 let, přičemž mandát mu skončí v 83 letech (Jestlipak bude kandidovat znovu?) Všichni finalisté všech českých přímých prezidentských voleb měli přes šedesát let, a s jednou výjimkou byli výrazně blíže k sedmdesátce než k šedesátce (2013: Zeman 69, Schwarzenberg 76; 2018: Zeman 74, Drahoš 69; 2023: Pavel 61, Babiš 68). Průměrný věk české populace je přitom 43 let.

Proč je to problém? Ze dvou důvodů.

Prvním je obměna kádrů, respektive její zbrždění až zastavení. Osobně jsem přesvědčen o tom, že nejsilnější stránkou demokracie je schopnost odstavit lidi od moci včas, než z ní úplně zparchantí a zblbnou, a že by stálo za to posílit institucionální mechanismy, které tuto rotaci jednotlivců umožňují. Dokonce bych byl ještě pro radikálnější opatření, a to v podobě maximálního povoleného času v politice. Každý by prostě ve volených funkcích všeho druhu – od zastupitele obce až po prezidenta – směl strávit nejvýše 20 let svého života, přičemž souběh funkcí by se počítal 2x, aby ty hamižnější jedince přešla chuť sbírat úřady jako motýly. Ale to je asi moc radikální.

Pak je tu ten druhý důvod, a to je právě “problém Biden”: zatím nedokážeme zajistit, aby se člověk dožil té osmdesátky či devadesátky v plné duševní svěžesti. Někteří lidé mají v tomto ohledu štěstí na geny, ale nedá se s tím počítat. U mnoha nebezpečných povolání se také společnost brání tomu, aby je mohl vykonávat nezpůsobilý člověk – osmdesátiletého pilota nebo strojvůdce v praxi nepotkáte, ani výkon funkce soudce nad sedmdesát let věku není v ČR dovolen (byly snahy to zrušit). Proč je tedy umožněn v exekutivě, kde někteří jedinci disponují i velmi značnou mocí, a kde jejich rozhodnutí mají nepochybně aspoň podobnou váhu, jakou mají rozhodnutí soudců?

Pokud by se tato otázka měla řešit, přicházejí v úvahu jen dvě možná řešení: teoreticky spravedlivější, ale mnohem nákladnější a logisticky komplikovanější testy způsobilosti jako u řidičů a strojvůdců, nebo méně spravedlivá, ale jednoduchá a předvídatelná horní věková hranice. Její výhodou by byla skutečnost, že s datem narození nelze ve vyspělém světě moc fixlovat. Naproti tomu s testy způsobilosti, jejichž výkon bývá svěřen konkrétním lidem, lze fixlovat až do aleluja (vzpomeňte si jen na všechny ty odstíhané případy hromadného prodeje řidičáků), a ty odborníky lze vystavovat nátlaku, aby “ve jménu záchrany demokracie” rozhodli jinak, než jim velí vlastní profesní čest, “aspoň protentokrát”. Na rozdíl od lidí se záznamu v kalendáři nedá vyhrožovat, ba ani jej uplatit, a to je v dnešní podezřívavé době velká výhoda.

V praxi si bohužel neumím představit, že by takový ústavní dodatek prošel. Příliš mnoho lidí v politice už se blíží kritické hranici a je nepravděpodobné, že by nechali projít něco, co jde tak zásadně proti jejich zájmům.

Respektive jedno řešení si představit umím, ale byla by to pěkná prasárna, které se v Americe říká grandfathering: že by toto omezení začalo platit až pro jejich nástupce. Tímto způsobem prošla nejedna zásadní změna, ale kdykoliv si to uvědomíte, máte chuť vyhledat sprchu.

MARIAN.KECHLIBAR

• About
• Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail [email protected]

Příspěvky za měsíc ZÁŘÍ 2024:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Rudolf Roedling 500,- Kč, Roman Dubravský 1000,- Kč, Marek Janičko 500,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, David Bezděk 250,- Kč, Jan Procházka 500,- Kč, Tmáš Šimčík 200,- č, Dr. Lubomír Vylíčil 3000,- Kč, Petr Zita 500,- Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Martina Skypalová 200,- Kč, Jan Bartyzal 100,- Kč, ing. Jiří Kuta 2000,- Kč, Anonym 200,- Kč, Lubomír Štěpán 200,- Kč, Pavel Havelka 500,- Kč, Petr Čermák 200,- Kč, Renata Doležalová 500,- Kč, Dr. Ilja Baudyš 2000,- Kč, Dr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, Yvona Škurková 200,- Kč, Ladislav Sieger 200,- Kč, Karel Vávra 2000,- Kč, Michaela Veselková 500,- Kč, Anonym 200,- Kč, Milan Kostelnak 300,- Kč, František Burda 50,- Kč, Miloslav Hujer 50,- Kč, Edita Kadlečková 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Jan Šedivka 1000,- Kč, Zuzana Karlová 300,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Anonym 70,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Anonym 500,- Kč, Martina Kosková 500,- Kč, Radomír Šimek 100,- Kč, Stanislav Růžička 300,- Kč, Jiří Obermaier 100,- Kč, MUDr. Milan Lexa 500,- Kč, Jitka Červenková 200,- Kč, Jiří Randák 500,- Kč, Zdeněk Fric 200,- Kč, Václav Tykvart 100,- Kč, Mgr. Luděk Tesarčík 200,- Kč, Rudolf Votruba 500,- Kč, Dr. Věra Hýlová 250,- Kč, Jan Petr 500,- Kč, Jiří Ovčáček 100,- Kč, Anonym 150,- Kč, Dagmar Šimečková 200,- Kč, Vlastimil Běhan 100,- Kč

Celkem za měsíc: ... 27 320,00 Kč

Vybráno 60.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.

Latest posts by Redakce (see all)

• Zamete EU se slovenskými voliči? - 17.9.2024
• Síkela bude eurokomisařem pro mezinárodní partnerství - 17.9.2024
• Stopy druhého pokusu o atentát na Trumpa vedou dovnitř Deep State! - 17.9.2024

(21 votes, average: 4,48 out of 5)

Loading...